Chcete se pustit do pěstování vlastní zeleniny, ale nevíte, jak na to? Toužíte vyzkoušet pěstování ovoce na balkoně či v květináči? Nebo vás snad nadchlo pěstování ovocných a okrasných stromů nebo keřů? Ať už patříte mezi začátečníky, nebo máte se zahradničením již nějaké zkušenosti, nemusíte se ničeho obávat. Poradíme vám, jak pěstovat zeleninu a ovoce, abyste z nich měli co největší užitek.
Chtěli byste sklízet vlastní rajčata, okurky, papriky nebo třeba exotičtější druhy, které u nás nejsou tolik rozšířené? Pak se vám jistě bude hodit několik jednoduchých tipů, jak domácí pěstování zeleniny co nejlépe zvládnout. Stačí přitom své zahrádce věnovat dostatečné množství času, správně o ni pečovat a pořídit si kvalitní osivo nebo zdravé sazeničky.
Celoroční pěstování zeleniny má pak samozřejmě mnoho výhod. Nejen že tak člověk není závislý na nabídce tuzemských obchodů, kde se spíše než česká zelenina objevují plody ze zahraničí, ale zároveň si může být jistý, že jsou vlastnoručně vypěstované druhy, které putují rovnou ze záhonu na stůl, plné vitamínů a zdraví prospěšných látek.
Než se do zahradničení a pěstování zeleniny pustíte, měli byste vědět, jak na to. Ideální je z hlediska rozvržení plochy rozdělit zeleninovou zahradu na tři tratě a na záhoncích si připravit dostatečně široké cestičky. Určitě se pak bude hodit, když zpočátku zpevníte okraje záhonů, k čemuž dobře poslouží polozapuštěná prkna zajištěná pomocí kolíků.
V každé trati se většinou pěstují jiné druhy rostlin. Na prvním záhoně, kam plánujete sázet zeleninu ihned po hnojení, se bude skvěle dařit rajčatům, okurkám, květáku, zelí, tykvím nebo bramborám. Na druhém záhoně (tedy druhý rok po hnojení) poroste například česnek, cibule, brokolice, špenát, mrkev, kedlubna nebo červená řepa. Třetí záhon (třetí rok po hnojení) poslouží pro pěstování ředkviček, pažitky, hrachu nebo fazolí.
Pokud rozdělíte zeleninu do tří tratí, je nutné také plodiny ve tříletém cyklu střídat a udržovat si o vysazených rostlinách dobrý přehled. Zeleninu byste přitom měli každoročně přesouvat tak, aby nerostla na stejném místě dva roky po sobě. Výsevu či výsadbě zeleniny vždy předchází také příprava půdy. Podle jejích vlastností a kvality pak zahrádkáři rozlišují, jaké plodiny je zde vhodné pěstovat.
Jako zdroj organické hmoty ideálně poslouží zelené hnojení, kompost a částečně i mulčování. Před výsevem je nutné přichystat záhony, odplevelit je a provzdušnit, přičemž ve vrchní vrstvě by měla být zemina trochu slehlá. Rytí se provádí většinou na podzim, je potřebné tam, kde se půda přihnojuje, a vynechává se na záhonech, kde byly brambory, pozdní košťáloviny či mrkev.
Máte-li k dispozici kvalitní půdu, stačí pravidelně přihnojovat kompostem a v průběhu času vápnit. Pro pěstování vlastní zeleniny nejsou vhodná umělá hnojiva. Mnohem lépe poslouží hnojiva přírodního původu, kam patří například kompost, rohovina, koňský hnůj, ale i další druhy chlévského hnoje. Některé druhy zeleniny, jako je lusková či aromatická zelenina, ovšem nepotřebují hnojit vůbec.
Na zálivku si potrpí všechny druhy zeleniny. Nejvíce vláhy však potřebuje zelenina plodová, poté zelenina kořenová, okopaniny nebo luskoviny a s nejmenším množstvím si naopak vystačí listová zelenina a bylinky. Ideální je zalévat dešťovkou, přičemž proud by měl vždy směřovat ke kořenům, aby rostliny nenapadly plísně či houbové choroby. Kromě toho je nutné dávat pozor na škůdce, jako jsou například svilušky.
Patříte v zahradničení mezi úplné začátečníky? Mezi ideální zeleninu, jejíž pěstování vás nebude stát příliš mnoho úsilí, patří například salát a jeho mnohé kultivary, ředkvičky, hrášek nebo třeba roketa setá. Poměrně jednoduché je pak i pěstování různých druhů bylinek, které se v kuchyni vždy hodí a často mají také celou řadu zdraví prospěšných účinků.
Ať už toužíte po pěstování zeleniny ze semínek a předpěstování zeleniny doma, ve skleníku či v pařeništi, nebo raději sáhnete po připravených sazenicích, skvělou volbou jsou také nakládačky a salátové okurky. Jedná se však o teplomilnou zeleninu, a proto je vhodné vysazovat rostliny až ve chvíli, kdy již nehrozí přízemní mrazíky. Pokud jde o to, jaká je další nenáročná zelenina na pěstování, ideální volbou jsou také dýně nebo cukety.
Zatímco mnozí volí pěstování zeleniny na záhoncích, u některých druhů se také skvěle osvědčilo pěstování zeleniny v nádobách. Výborným příkladem je pěstování rajčat, pěstování divokých rajčat a pěstování keříčkových rajčat, která můžete umístit také do truhlíků a květináčů. Vzhledem k častým chorobám a škůdcům rajčat je ovšem nutné dobře se o tyto plodiny starat. Důležité je správné zaštipování rajčat.
Mezi exotičtější druhy, které jsou v poslední době hodně populární, se pak řadí například ačokča (paprikookurka). Zahrádkáři se ovšem stále častěji zajímají také o to, jak pěstovat topinambury, jelikož se jedná o poměrně nenáročnou rostlinu, které se dobře daří v jakýchkoliv podmínkách. Velkou oblibu si ovšem získalo také pěstování pak choi (čínské zelí) či pěstování mangoldu a aby toho nebylo málo, někteří se pak pouštějí také do pěstování hlívy ústřičné nebo do domácího pěstování žampionů.
Pokud s pěstováním zeleniny teprve začínáte, jistě přemýšlíte, co pěstovat dohromady a jaké plodiny by se raději na záhoncích neměly potkat. Zatímco výsadba některých druhů zeleniny a bylinek vedle sebe může být pro rostliny velice prospěšná, jiné si naopak škodí. Funguje to tak samozřejmě i v přírodě, kde odjakživa některé druhy žijí vedle sebe.
Pokud zvolíte vhodné kombinace, budete mít vyšší pravděpodobnost, že se obejdete bez chemie, vypěstujete zdravé a odolné rostliny a navíc se budete moci těšit z lepší úrody. Je ovšem nutné myslet také na to, aby se půda příliš neunavila, což by mohlo nepříznivě ovlivnit zdravotní stav rostlin. Předejít tomu můžete například aplikací přírodních hnojiv nebo úpravou pěstitelského systému.
Na záhoncích je vhodné střídat nepříbuzné druhy a dbát také na jejich vzájemnou snášenlivost. Dobrou kombinací je například mrkev a cibule ve střídajících se řádcích, jelikož tato zelenina se navzájem chrání před nemocemi a škůdci. Záhony se zeleninou můžete také lemovat ochrannými rostlinami, což jsou především různé aromatické bylinky.
Na stejné půdě byste neměli opakovaně pěstovat monokultury jedné rostliny, protože by se tak mohly brzo vyčerpat stopové živiny, což povede k oslabení odolnosti, úrodnosti a prosperity jednotlivých druhů. Vedle sebe se nesází ani rostliny z téže čeledi a rodu, které intenzivně odčerpávají z půdy stejné živiny. Před vysazením jednotlivých druhů přitom dbejte také na to, aby mezi sebou rostliny neměly nevhodné vztahy. Známá je nesnášenlivost například v těchto případech:
V oblasti užitkových rostlin a permakultury se můžete setkat také s alternativními způsoby pěstování zeleniny. Zdravou sklizeň lze totiž vypěstovat i na jiných materiálech, než je obyčejná zahradní zemina. Pokud nepatříte mezi příznivce pěstování zeleniny ve skleníku či na zahradě, vyzkoušet můžete například moderní pěstování zeleniny v pytlích. Dále se jako podklad používá karton, sláma či spadané listí.
Pokud se budete o zahrádku dobře starat, ovocné stromy a keře vám každoročně zajistí košíky plné sladkých a zdravých plodů. A to není všechno, ať už se pustíte pěstování ovocných stromů, nebo třeba do pěstování ovoce v květináči, tyto rostliny vaši zahradu skvěle ozvláštní, bude na ně zajisté pěkný pohled a některé keře dokonce mohou posloužit jako základ živého plotu.
Ovoce je pro začínající zahrádkáře poměrně vděčné, jelikož až na počáteční investici bývá méně náročné a vyžaduje menší péči než pěstování zeleniny. Vypěstované plody navíc skvěle poslouží nejen v čerstvém stavu, ale zároveň se mohou stát základem chutných domácích marmelád, kompotů, šťáv, sirupů nebo třeba likérů. Dají se z nich ale připravit i výtečné dezerty a můžete je zamrazit nebo sušit.
Pokud si chcete v zahradě vysadit vybrané druhy ovoce, nejdůležitější je správná výsadba vybraného stromu či keře, přičemž někteří lidé dávají přednost pěstování ovoce z pecky či ze semínek, ale jiní raději volí již připravené sazenice. V každém případě je nutné připravit pro rostlinu dostatečně velkou jámu (nebo prostorný květináč), obohatit zeminu kompostem a dbát na to, aby měly kořeny později dostatek prostoru.
Péče o zasazené keře a stromky již bývá poměrně nenáročná. Mladým dřevinám nicméně prospěje opora v podobě tyčky nebo kůlu a je nutné myslet také na dostatečnou zálivku. Abyste se dočkali co nejlepší úrody, můžete své ovocné stromky či keře přihnojovat kompostem nebo trochou uleželého hnoje. Podle toho, o jaký druh se jedná a jaké máte s rostlinou úmysly, se pak dřeviny také prořezávají.
Ovocné dřeviny pro svou zahrádku samozřejmě můžete vybírat podle různých kritérií. Někdo preferuje skvělou chuť vypěstovaných plodů a jiný zase dává přednost tomu, jak bude daná dřevina vypadat. Zatímco vyšší stromy vytvoří dominantu zahrady a poskytnou vám příjemný stín, zakrslé ovocné stromy nebo keře lze naopak tvarovat a hodí se pro tvorbu ovocných stěn či živých plotů.
Pokud se řadíte mezi začátečníky a nejste si jistí, na co vaše pěstitelské schopnosti stačí, určitě přemýšlíte, které ovoce pro vás bude zpočátku to nejlepší. Mezi nejoblíbenější druhy ovoce, s nimiž byste si měli jednoduše poradit, pokud jim budete věnovat dostatek péče, se řadí:
Plánujete pěstování zeleniny v bytě (indoor pěstování zeleniny) či pěstování zeleniny na balkoně? Pak vás jistě zajímá, které druhy jsou pro pěstování zeleniny v truhlících a jiných nádobách vhodné. Pro začátečníky se hodí hlavně bylinky, jako je pažitka, petržel nebo třeba bazalka. Kromě toho však při troše péče skvěle porostou také listové saláty.
Když se řekne zelenina na balkoně, většina lidí si vybaví truhlíky s paprikami nebo třeba pěstování rajčat v nádobách. Kromě toho ale můžete vyzkoušet také hrášek, fazolky, mrkev, kedlubny nebo třeba ředkvičky. Bylinky a zelenina se přitom obecně dávají z bytu ven ve druhé polovině května, kdy nehrozí přízemní mrazíky, ale některé rostliny je možné umístit na balkon již v dubnu.
Co se týče pěstování ovoce na balkoně, to je mezi zahrádkáři považováno za náročnější než pěstování zeleniny v truhlících a květináčích. Chcete-li se do této činnosti přesto pustit, ideální jsou například měsíční jahody. Na větších balkonech pak dobře porostou také ovocné keře a stromky, jako je maliník, ostružiník, angrešt či kanadská borůvka.
Ačkoliv je možné pěstovat cibuli šalotku ze semen, obvykle se používá sazečka (malé předpěstované cibulky). Výsadba se provádí na jaře nebo ideálně koncem zimy, a to s ohledem na aktuální počasí. Nejlepší je zasadit šalotku koncem února nebo během března, protože později byste se dočkali menších výnosů. Existuje pak také možnost podzimní výsadby, což se provádí v říjnu.
Šalotky se vysazují do půdy zhruba ze tří čtvrtin, přičemž ideální spon bývá 30 x 10 centimetrů. Jakmile uplynou dva týdny, je dobré cibulky zkontrolovat, a pokud nesedí pevně v připravené jamce, upevnit je nebo přesadit. Kromě toho je pak nutné v průběhu pěstování odstraňovat nežádoucí plevel a šalotky okopávat. Na zálivku ovšem tato rostlina není příliš náročná.
Šalotka z předpěstované sadby se dá sklízet již za 50 až 60 dnů, a to i s natí. Cibulka množilka z jarní výsadby pak dozrává zhruba za 80 až 130 dnů, tedy někdy během července. Že je skutečně již připravená na sklizeň, poznáte podle toho, že její nať polehá a začne zasychat. Jakmile cibulky z půdy vytáhnete, nechte je týden schnout přímo na záhonku, pokud panuje dostatečně slunné a suché počasí.
Když šalotka doschne, očistěte ji od hlíny a zbytků natě. Pokud hnízda drží pohromadě, nechte je být, ale v případě, že se rozpadají, raději rozdělte šalotky na menší shluky nebo na samostatné cibulky. Než se objeví první mrazíky, přesuňte šalotku na suché a chladné místo, jako je například komora nebo půda. Vytřiďte špatné kusy a poté ji v trsech zavěste ke stropu nebo vložte do košíku či bedničky. Dobře uskladněná šalotka neraší ani pozdě zjara, a pokud je nať vyschlá, vydrží až 2 roky.