Moruše druhy

Rozhodli jste se vyzkoušet pěstování morušovníku, ale nevíte si rady s tím, který druh bude pro vaši zahradu ten nejlepší? Na výběr máte hned několik zajímavých možností. Prozradíme, jaký je rozdíl mezi bílým, černým a červeným morušovníkem, které kultivary morušovníku jsou u nás k dispozici a jaké podmínky jim vyhovují.

Druhy moruše

Morušovníky v dnešní době patří mezi znovuobjevené ovocné dřeviny, jejichž pěstování opět začíná být mezi zahrádkáři populární. Hlavním důvodem jsou samozřejmě chutné plody označované jednoduše jako moruše, které se hodí pro přípravu mnoha zajímavých receptů a zároveň jsou plné zdraví prospěšných látek.

Zatímco v minulosti se morušovníky na našem území objevovaly hlavně ve vinařských oblastech, kde panovaly lepší podmínky pro jejich pěstování, dnes se jim díky oteplování klimatu dobře daří i ve vyšších polohách mírného pásma. Jejich obliba ale stoupla i z toho důvodu, že se šlechtitelům podařilo vypěstovat menší kultivary, které se pohodlně vejdou také do nevelkých zahrad.

Druhy morušovníku:

  • Morušovník bílý (Morus alba),
  • Morušovník černý (Morus nigra),
  • Morušovník červený (Morus rubra).

Původní strom moruše může dorůstat až do výšky 18 metrů a v dobrých klimatických podmínkách se dožívá klidně i několika stovek let. Díky dobré regeneraci se navíc s těmito dřevinami dají dělat divy. V dnešní době jsou proto dostupné různé zajímavé kultivary, jako je například moruše převislá neboli pendulum (moruše černá převislá i moruše bílá převislá), která na zahradě vytvoří krásnou dekoraci.

Kromě toho existuje také moruše zakrslá, přičemž pěstitelé mají rádi například morušovníky s kulovitou korunou označované jako globulosa nebo třeba morušovníky keřovitého typu. Aby toho nebylo málo, je dokonce možné pomocí střihu a řezu vytvořit z morušovníků živý plot. Jelikož tyto dřeviny dobře obrůstají, člověk se nemusí být ani razantnějších úprav.

Morušovník bílý

Nejvyšší z morušovníků, které se na našem území pěstují, je moruše bílá (Morus alba). Tento opadavý strom z čeledi morušovníkovité dorůstá zhruba do výšky 10 až 18 metrů, jeho koruna je poměrně rozložitá a větve bývají spíše tenké, hladké a křehké. Na kmenu je v mládí světle hnědá kůra, borka je pak hnědočervená či zelenošedá a podélně rozpukaná.

Letorosty tohoto morušovníku jsou poměrně rovné, slabé, zprvu jemně sametově chlupaté a později olysávající. Sytě zelené listy, které se na podzim barví do žluta, mívají vejčitý a mírně nepravidelný tvar, jsou tenké a zhruba 6 až 18 centimetrů dlouhé. Na bázi pak bývají zaokrouhlené, šikmo srdčité, zubaté či laločnaté, přičemž na líci jsou lesklé a hladké.

Květenství jsou jednodomá až dvoudomá. Samčí květy bílé moruše bývají obsažena ve dlouze stopkatých jehnědách světle žluté barvy, samičí květenství je pak spíše válcovité nebo hlávkovité a vzpřímené. Plodenství tohoto morušovníku, která dosahují velikosti 10 až 25 milimetrů, mohou mít různé odstíny. Dozrávají v létě, kdy se mohou pyšnit nažloutlým, fialovým nebo až černým zbarvením a sladkou chutí.

Ačkoliv morušovník bílý původně pochází z Číny, již po staletí je vysazován také ve Středozemí a v teplejších oblastech Evropy. Jedná se o krmnou rostlinu, kterou konzumují především housenky bource morušového známé kvůli výrobě hedvábí. Tento morušovník se proto často vysazoval v parcích, ve větších zahradách nebo i podél cest, ale dnes ho najdete také v okolí lidských příbytků.

Zralé plody bílé moruše našly uplatnění v kuchyni i v lidovém léčitelství. Jedí se především syrové, ale kromě toho slouží také jako základ pro přípravu šťávy, sirupu, kompotů, marmelád nebo třeba morušového vína. Při sklizni přitom plody snadno pouštějí šťávu a lehce opadávají. Zahrádkáři ovšem nepěstují morušovníky pouze kvůli šťavnatým moruším. Dřeviny se mohou mimo jiné stát i základem živého plotu.

Morušovník černý

Dalším druhem, s nímž se na našem území můžete setkat, je morušovník černý (Morus nigra). Tento opadavý strom nazývaný také moruše černá dorůstá zhruba do výšky 10 metrů. Má hustou a rozložitou korunu, která bývá až 15 metrů široká, přičemž kůra na kmeni mívá v mládí světle zelenou barvu, ale později získává hnědošedý odstín a je charakteristicky popraskaná.

Listy černé moruše jsou spíše tmavozelené, dlanité a mají zubaté okraje. Ze spodu jsou pak plstnaté, dosahují délky až 20 centimetrů a od dalších druhů morušovníku je odlišuje jejich ochlupený řapík. Pokud jde o květenství, morušovník černý kvete od května do června, přičemž následně se na stromě začínají objevovat temně fialová až černá hroznovitá plodenství.

Moruše v tomto případě dozrávají v průběhu srpna a září, mají velice příjemnou sladkou chuť a jemně voní. Svým tvarem mohou na první pohled připomínat ostružiny, dorůstají do velikosti 2 až 4 centimetrů, a pokud je včas nesklidíte, začnou ze stromu průběžně opadávat. Stejně jako v předchozím případě je můžete konzumovat v čerstvém stavu, nebo třeba v podobě vína a zavařeniny.

Morušovník černý se na našem území pěstuje především jako okrasný strom, ale své využití našel také jako ovocný strom. Tento druh sice není příliš náročný na půdu, ale je teplomilnější než moruše bílá, roste pomaleji a daří se mu spíše ve Středozemí nebo ve vinařských oblastech. Ideální je však i slunné stanoviště na zahradách a v parcích s hlubší, živnou zeminou, která je dobře zásobená vodou.

Morušovník červený

Stejně jako v případě černé moruše dorůstá také morušovník červený (Morus rubra) zhruba do výšky 10 metrů. Jeho listy jsou střídavé, široce srdčité a téměř dvakrát větší než v listy moruše bílé. Na horní straně je povrch znatelně drsný a může mít podobnou strukturu třeba jako brusný papír. Spodní strana pak bývá hustě pokrytá měkkými chloupky.

Moruše červená je poměrně odolná vůči mrazu, suchu, znečištění a špatné půdě. Její květy jsou spíše nenápadné, otevírají se jako listy a mají žlutozelenou či načervenalou barvu. Plody pak dorůstají zhruba do velikosti 3 centimetrů, dozrávají v červenci a srpnu, jejich odstíny se pohybují od červené až po tmavě purpurovou a chutnají velice sladce.

Vzhledem k tomu, že je morušovník červený dvoudomý, je potřeba pěstovat na zahradě samčí i samičí strom, což obvykle vyžaduje větší množství prostoru. Setkat se pak můžete i s kultivarem Tyrnaviensis, který vznikl zkřížením červeného a černého morušovníku. Momentálně se pěstuje hlavně na Slovensku nebo na moravském Slovácku.

Jaké druhy moruše existují?

Morušovníky patří mezi znovuobjevené ovocné dřeviny, které se pěstují hlavně kvůli chutným a šťavnatým plodům. V minulosti u nás rostly hlavně ve vinařských oblastech, ale dnes se jim díky oteplování klimatu daří i ve vyšších polohách. Typicky se můžete setkat se třemi druhy morušovníku, kam patří morušovník bílý, morušovník černý a morušovník červený.

Které kultivary morušovníku jsou k dispozici?

Původní morušovníky dorůstají až do výšky 18 metrů a mohou se dožívat i několika stovek let. Šlechtitelům se ovšem podařilo vypěstovat i menší kultivary, které se vejdou také do nevelkých zahrad. Oblíbená je například převislá moruše (pendulum), která dokáže vytvořit krásnou dekoraci, nebo také zakrslá moruše. Pěstitelé si pak oblíbili hlavně morušovníky s kulovitou korunou (globulosa), ale i morušovníky keřovitého typu.

Jak vypadá morušovník bílý?

Jedná se o nejvyšší z morušovníků, který dorůstá až do 18 metrů. Jeho koruna je rozložitá, na kmenu bývá v mládí světle hnědá kůra a později se objevuje hnědočervená nebo zelenošedá borka, která je podélně rozpukaná. Listy mívají vejčitý tvar, jsou zubaté či laločnaté a na horní straně lesklé. Plody pak dosahují do velikosti 10 až 25 milimetrů, dozrávají v létě a mají nažloutlou, fialovou nebo až černou barvu.

Kde se pěstuje morušovník černý?

Tento druh morušovníku dorůstá zhruba do výšky 10 metrů, má hustou, rozložitou korunu a kvete od května do června. Jeho plody mívají příjemnou sladkou chuť, jemně voní a vybarvují se většinou do temně fialové až černé. Ačkoliv tato dřevina není příliš náročná na půdu, je teplomilnější než moruše bílá a roste pomaleji. Proto se černému morušovníku daří hlavně ve Středozemí, ve vinařských oblastech a v nížinách.