Svátek Svatý Martin: Kdy je, jak a proč se slaví?

Mezi nejznámější církevní oslavy se bezesporu řadí svátek sv. Martina, který si mnozí spojují s příchodem prvních sněhových vloček. Další pak nedají dopustit na svatomartinské hody včetně dobrého vína, pečené husy a sladkých koláčů. Prozradíme, kdy žil svatý Martin, co říká pověst o svatém Martinovi, který den je svatého Martina a co v tuto dobu lidé tradičně dělají.

Kdo byl svatý Martin?

Martin z Tours dnes patří mezi nejznámější a nejoblíbenější světce, které si věřící (ale často i nevěřící) lidé každoročně připomínají. Díky svým skutkům se stal jedním z prvních „nemučedníků“, které církev prohlásila za svaté. Jako světce ho pak lidé oslavují již od dob raného křesťanství, přičemž v jednotlivých evropských státech se oslavy zachovaly v mnoha různých podobách. Dnes je sv. Martin patronem všech kněžích, mužů ve zbrani a lidí, kteří prošli válkou či bitvami.

Svatý Martin se pravděpodobně narodil roku 316 či 317 ve městě Sabaria, které bylo součástí římské provincie označované jako Panonie. Nejspíš se jedná o dnešní Szombathely, což je město na západě Maďarska. Své jméno pak Martin získal jako připomínku boha války Marta, jelikož jeho otec byl vysloužilým římským vojákem a velice si přál, aby jeho syn na tuto kariéru navázal.

Ještě v průběhu Martinova dětství se rodina přestěhovala do Pavie v severní Itálii, kde se chlapec poprvé setkal s křesťanskou vírou. Ta ho velice oslovila, přičemž nejvíce vzhlížel k poustevníkům z Egypta a Sýrie, o kterých se v té době tradovala řada příběhů. Rodiče ovšem Martinovu touhu po skromném životě nesdíleli, a proto byl chlapec v patnácti letech odveden k armádě.

Přestože se Martin nikdy nechtěl stát vojákem, zadané úkoly vždy plnil oddaně a spolehlivě. Zároveň byl i velice odvážný, a to mu později vyneslo povýšení na důstojníka a převelení k císařským gardistům, což byla vlastně ozbrojená vojenská jízda. Jako voják pak působil hlavně ve Francii, konkrétně v posádce sloužící v dnešním Amiens.

Legenda o svatém Martinovi

Jedna z nejdůležitějších částí, které příběh o svatém Martinovi zahrnuje, je pak určitě legenda o plášti. Martin se totiž své víry samozřejmě nevzdal ani při službě v armádě. Celou dobu žil skromně a pokorně a dokonce se choval velice dobře i ke svému otroku (údajně jako k bratrovi). Tím se velice lišil od ostatních vojáků a jeho dobré srdce dalo podnět ke vzniku nejznámější „martinské“ legendy.

Tento slavný Martinův skutek se odehrál roku 335 v Amiens během jednoho mrazivého zimního večera. Když se Martin vracel zpět do vojenského tábora, narazil u brány na polooděného žebráka, který ho požádal o almužnu. Martin však u sebe neměl peníze ani jídlo, kterým by mohl daného člověka podarovat.

Ačkoliv Martin zpočátku nevěděl, jak by žebrákovi pomohl, po chvilce přemýšlení ho napadla spásná myšlenka. Vzal tedy svůj obrovský důstojnický plášť a mečem ho rozdělil na dvě poloviny. Jednu pak nechal, zatímco druhou přehodil přes třesoucího se žebráka, aby se zahřál. Příští noc navštívil Martina Ježíš, který měl na sobě polovinu pláště a říkal andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“  

Poustevník a biskup

Pod vlivem těchto událostí se Martin nechal roku 339 pokřtít, odešel z armády a rozhodl se zasvětit svůj následující život Bohu. Vydal se proto do Poitiers, kde se setkal s biskupem Hilariem, jenž se později stal jeho učitelem. Přijal pak nižší svěcení, ale jelikož toužil po životě poustevníka, vrátil se do rodné Panonie, kde bojoval proti pohanství.

Když se situace v Panonii vyhrotila, uprchl do Itálie a odebral se do ústraní. Na pozvání svého mistra Hilaria se později vrátil do Galie, kde se usadil v poustevně a věnoval se modlitbám. Časem se kolem něj navíc zformovala skupina podobně smýšlejících lidí a později zde vznikl benediktinský klášter. Martin pak údajně vykonal několik zázraků a přijal vyšší svěcení, aby se mohl stát knězem.

Po smrti biskupa v Tours byl Martin pozván do města pod záminkou uzdravení nemocného. Místo toho mu však byla přidělena diecéze, které se ujal. Ačkoliv ale přijal biskupské svěcení, stále žil velice skromně. Místo biskupského paláce si raději vybral nuzné chatrče před branami města, kde spolu s několika mnichy pobýval. Nedaleko Tours pak založil klášter v Marmoutier.

Zatímco u chudých a prostých lidí získával Martin postupem času na oblibě, od bohatých a vlivných osob se kvůli asketickému životu dočkal spíše posměšků. Trpělivě však tuto situaci snášel, snažil se obrátit tehdejší Galy na křesťanství a usmířit pohany s pravověrnými křesťany. Zároveň organizoval venkovské farnosti a vydával se na různé misijní cesty.

Kromě toho se svatému Martinovi připisuje řada zázraků, kam patří hlavně uzdravování nemocných, znovuoživení několika lidí, odvrácení různých pohrom nebo i skutky, které zahrnovaly zvířata. Na druhou stranu však také zapaloval pohanské chrámy, ničil modly, kácel posvátné stromy a používal násilí vůči pohanským kněžím, kteří se odmítali vzdát slavení svých svátků.

Martinova smrt

Svatý Martin údajně zemřel 8. listopadu 397 v Candes, a to ve chvíli, kdy byl na jedné ze svých misijních cest. Svou daň si zde vybralo vyčerpání spolu s nemocí. Jeho tělo pak bylo převezeno zpět do Tours, kde byl slavnostně pohřben za přítomnosti velkého množství věřících.

Ostatky pak byly uloženy do krypty, nad kterou lidé později postavili kapli a velkolepou baziliku. Město Tours se pak stalo významným poutním místem, přičemž dnes lidé navštěvují baziliku sv. Martina z roku 1900, protože během 16. a 18. století byly původní památky poničeny.

Kdy je svatého Martina?

Ačkoliv lidé znají příběhy o svatém Martinovi, často si nejsou jistí, na které datum jeho svátek připadá. Pokud si také lámete hlavu, kdy je svatý Martin v kalendáři, nemusíte se tedy rozhodně stydět. Svátek svatého Martina se dnes slaví 11. listopadu, který konkrétně v roce 2024 připadá na pondělí. Jedná se o výročí Martinova pohřbu, jenž proběhl 11. listopadu 397.

Svatý Martin na bílém koni

Ačkoliv se dnes říká, že 11. listopadu přijede Martin na bílém koni, tento světec ve skutečnosti žádného bílého koně neměl. Legenda o tom, že s sebou Martin přiváží první sníh, vznikla až mnohem později, a nemá žádný poetický základ. Lidé si zkrátka všimli, že se první sněhové vločky objevují vždy kolem svátku sv. Martina, a proto si jeho jméno začali spojovat se začátkem chladného období.

Básnička na svatého Martina

Na svatého Martina
prý už zima začíná.
Bílý mokrý sníh
leží na polích.

Prý přijede na koni,
podkovami zazvoní.
A ten kůň je sníh,
leží na polích!

Pranostika na svatého Martina

Den svatého Martina je spojený také s celou řadou lidových pranostik, které reflektují témata, jež si lidé v průběhu věků s tímto světcem spojovali. K těm nejznámějším pranostikám patří například:

• Na svatého Martina kouřívá se z komína.
• Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
• Na svatého Martina zima svůj chod začíná.
• Martinův led, bude vodou hned.
• Na stromech a révě do Martina listí, tuhá zima přijde, buďme si jistí.
• Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.
• Udrží-li led na Martina vůz, udrží na Vánoce sotva hus.
• V suchu jdou-li na Martina husy, o Vánocích v blátě chodit musí.
• Na svatého Martina pláče husí rodina.
• Radost Martina je husa a džbán vína.

Jak se slaví svátek svatého Martina?

Dnes je Martinovi z Tours zasvěceno více než 4500 kostelů po celém světě. Nejvíce jich přitom najdete v Evropě (především ve Francii), kde si tento světec získal mezi lidmi obrovskou úctu. Kromě toho pak Rada Evropy roku 2005 prohlásila trasu mezi maďarským městem Szombathely a francouzským Tours za evropskou kulturní stezku, jejímž cílem je prohlédnout si nejvýznamnější památky spojené s životem svatého Martina.

Proč se slaví svátek svatého Martina, je poměrně jasné. Je ale velmi zajímavé, že si dnes oslavy svátku svatého Martina spojujeme s hojností jídla a pití, když tento světec ve skutečnosti žil velice skromně a asketicky. Přesto se však lidé právě v tuto dobu scházejí u stolu, hodují, pochutnávají si na vybraných pokrmech a ochutnávají i speciální nápoje. Bez čeho se dnes svatomartinské oslavy neobejdou?

• Svatomartinská husa,
• Svatomartinské koláče,
• Svatomartinské rohlíčky,
• Svatomartinské víno.

Pokud jde o svatomartinskou husu, k té se pojí hned dvě legendy, které si lidé připomínají. První z nich říká, že husy jednoho dne svatého Martina při kázání rušily natolik, že je nechal za trest upéct. Druhá pověst pak hovoří o tom, že Martin ze skromnosti nechtěl být jmenován biskupem v Tours, a proto se nějaký čas ukrýval právě mezi husami, ale ty ho později svým kejháním prozradily. Lidé ovšem husy v tomto období zabíjeli hlavně proto, aby si ještě před zimou dopřáli tučnou pečeni.

Se svatým Martinem si lidé tradičně spojují také svatomartinské pečivo. Jedná se především o tzv. svatomartinské rohy, podkovy nebo rohlíčky, jimiž děvčata v minulosti obdarovávala své milované. Velké plněné rohlíky se ovšem rozdávaly také čeledi, která se rozhodla opustit službu. Svatomartinské koláčky se přitom obvykle plnily povidly nebo sypaly mákem.

Ke svátku svatého Martina neodmyslitelně patří také svatomartinské víno. Abychom ho však mohli takto nazývat, musí být ve skutečnosti vyrobeno z konkrétní vinné odrůdy a musí splňovat přísná kritéria. Jedná se o první vína nového ročníku, která zrají pouze několik týdnů, ale získají i tak osobitou chuť. Vypít by se pak měla nejpozději do Velikonoc, protože jinak už nebudou tak svěží.

Podle tradice lidé první svatomartinská vína otevírají na svátek svatého Martina, tedy 11. listopadu, konkrétně v 11 hodin a 11 minut. Nalévat by se pak měla z lahve (ne ze sudu) a na jejich etiketě by se měl vyjímat svatý Martin na svém bílém koni.