Mezinárodní den studentstva: Kdy, jak a proč se slaví?

Zhruba v polovině listopadu si letos opět připomeneme Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Jde o český a slovenský státní svátek, který je ovšem uznávaný také na světové úrovni. Prozradíme, kdy a kde se slaví Mezinárodní den studentstva, kdy byl oficiálně vyhlášen a co se stalo 17. 11. 1989 a 17. 11. 1939.

Co je Mezinárodní den studentstva?

Mezinárodní den studentstva (někdy označovaný také jako Světový den studentstva) představuje připomínku tragických událostí, které se odehrály v období od 28. října do 17. listopadu 1939, a to na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Jde tedy o jediný mezinárodní svátek, který má původ v bývalém Československu.

Kdy byl vyhlášen Mezinárodní den studentstva?

Která instituce rozhodla, že 17. listopadu bude připomínat celosvětově jako den studentstva? K vyhlášení Mezinárodního dne studentstva došlo roku 1941 v Londýně. Stalo se tak u příležitosti druhého výročí tragických událostí, které se odehrály o dva roky dříve. Konkrétně to přitom proběhlo na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 různých států.

Své poselství poslal mezinárodnímu zasedání studentů například americký prezident Franklin Delano Roosevelt, tehdejší britský premiér Winston Churchill, ale i francouzský generál Charles de Gaulle nebo třeba čínský nacionalistický politik a voják Čankajšek. Text, jenž Mezinárodní den studentstva vyhlašoval, pak za Ústřední svaz československého studentstva (ÚSČS) přečetl Lubor Zink.

Jako reakce na tuto událost se následně po celém světě konaly různé manifestace nebo vzpomínkové akce na 17. listopad 1939. Konkrétně proběhly například v Kanadě, ve Spojených státech amerických, v Mexiku, ve Švýcarsku, ve Švédsku, v Uruguayi, v Ekvádoru, v Číně, v Indii nebo dokonce také na Novém Zélandu.

Dodnes se vedou spory o tom, kdo jako první přišel s myšlenkou, že by se 17. listopad měl stát Mezinárodním dnem studentstva. Údajně o tomto kroku uvažovali studenti z dělostřeleckého pluku v Moreton Hall koncem roku 1940, ale tyto zásluhy bývají připisovány i germanistovi Eduardovi Goldstückerovi, který měl tento nápad navrhnout důstojníkovi československé exilové armády Pavlu Kavanovi. Je navíc dost možné, že taková myšlenka napadla i další osoby.

Kdy se slaví Mezinárodní den studentstva?

Mezinárodní den studentstva si každoročně připomínáme 17. listopadu. Ne vždy tomu tak ale bylo. Po listopadových událostech z roku 1989 totiž začali mnozí čeští a slovenští poslanci daný svátek kritizovat jako komunistický a došlo k pokusům o jeho zrušení. Kvůli tomu tehdejší zákonodárci rozhodli, že se 17. listopad stane Dnem boje za svobodu a demokracii.

Mezinárodní den studentstva tedy dočasně zmizel z běžných kalendářů a události 17. listopadu 1939 (a samozřejmě i roku 1941) byly výrazně zastíněny děním, které se odehrálo o padesát let později. Kromě toho byl navíc 17. listopad 1989 mezi lidmi intenzivně připomínán a propagován, což ostatně platí i v dnešní době.

V roce 2016 se objevila snaha o přejmenování svátku na Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii, což schválila Poslanecká sněmovna. Tento návrh, s jehož pomocí měl svátek výrazněji odkazovat na události roku 1939, nicméně kritizovali mnozí historikové i pravicoví opoziční poslanci a následně neprošel úspěšně legislativním procesem.

V roce 2019 nicméně vstoupila v platnost novela zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, a to především zásluhou Národního parlamentu dětí a mládeže a Studentské komory Rady vysokých škol. Daný svátek byl díky tomuto kroku přejmenován na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva, aby byly dostatečným způsobem akcentovány události roku 1939 i roku 1989.

Historický kontext

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva, jehož oslavy připadají na 17. listopad, se tedy pojí s událostmi z roku 1939 a také s událostmi z roku 1989. Tyto historické milníky, které od sebe dělí půl století, si lidé připomínají společně. V obou případech zde totiž hráli důležitou roli studenti českých (potažmo československých) vysokých škol.

Co se stalo 17. listopadu 1939?

Pokud jde o to, proč vlastně vznikl mezinárodní den studentů, je nutné si připomenout tragické události roku 1939. Tou dobou se totiž česká inteligence rozhodla vzdorovat nacistické okupaci a represivním nařízením německé státní moci v Protektorátu Čechy a Morava. Lidé, kteří se na tomto vzdoru podíleli, nicméně byli krutě potrestáni.

Události, které později vedly k vyhlášení Mezinárodního dne studentstva, začaly 28. října 1939 v Praze, kdy byla násilně potlačena poklidná demonstrace, která se konala u příležitosti 21. výročí založení Československa. V té době byl zastřelen pekařský dělník Václav Sedláček a těžce zraněn student Jan Opletal, který navštěvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.

Na potlačení demonstrace, která proběhla na Václavském náměstí, se podílela pořádková policie, ale také jednotky SS. Němci během jednotlivých střetů stříleli pro výstrahu, ale i do demonstrantů, což se některým lidem stalo osudným. Student Jan Opletal podlehl svým zraněním 11. listopadu. O čtyři dny později, tedy konkrétně 15. listopadu, se potom konal jeho pohřeb na Albertově.

Následovaly demonstrace, kde tisíce lidí protestovaly proti tehdejší okupaci a událostem posledních dnů, přičemž znovu došlo ke střetům demonstrantů s pořádkovými silami. To se okupantům samozřejmě nelíbilo, a proto se následujícího dne v Berlíně konala porada, které se zúčastnil i německý nacistický kancléř a diktátor Adolf Hitler.

Výsledkem bylo rozhodnutí uzavřít české vysoké školy na tři roky, což postihlo více než 15 tisíc studentů a samozřejmě i velké množství pedagogických pracovníků. Kromě toho v noci z 16. na 17. listopadu provedly nacistické bezpečnostní složky razie v Praze, v Brně a také v Příbrami, jejichž cílem bylo dopadnout vedoucí představitele studentských organizací a internovat ostatní studenty. Lidé zatčení gestapem a jednotkami SS pak byli dopraveni do ruzyňských kasáren.

Devět studentských vůdců bylo bez soudu popraveno. Konkrétně to byli Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert.  Více než 1200 dalších zatčených studentů pak převezli do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Většinu z nich propustili v letech 1942 či 1943, ale 35 lidí se už bohužel domů nikdy nevrátilo.

Ústřední svaz československého studentstva začal po roce 1939 vyvíjet v zahraničí aktivní činnost ve spolupráci s československou exilovou vládou. Právě to později vedlo ke schůzi Mezinárodní studentské rady, která v roce 1941 přijala Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu. Tímto způsobem došlo k vyhlášení Mezinárodního dne studentstva.

Co se stalo 17. listopadu 1989?

Jestliže přemýšlíte, jak vznikl Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva, který si momentálně připomínáme každoročně 17. listopadu, je nutné vrátit se také k událostem roku 1989. V tomto případě si lidé připomínali právě 50. výročí nacistických represí z roku 1939, což později přerostlo v demonstraci proti tehdejšímu komunistickému režimu.

Během 17. listopadu se na Albertově setkali studenti pražských vysokých škol. Celá manifestace začala tím, že studenti zazpívali píseň Gaudeamus igitur, na což navázal projev Martina Klímy z uskupení Nezávislých studentů. Počet účastníků je přitom nejasný, jelikož Státní bezpečnost uváděla zhruba 15 000 lidí, zatímco jiné zdroje zmiňovaly téměř 50 000 osob.

Následovat měl pochod na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy, přičemž část lidí chtěla vyrazit na Václavské náměstí, kam měli demonstrující původně dojít. Na Vyšehrad dorazil dav zhruba 10 000 lidí, kteří zaplnili prostor před kostelem, a po šesté hodině večerní byla demonstrace na tomto místě oficiálně ukončena. Od začátku zde nicméně docházelo ke skandování protikomunistických hesel.

Po ukončení oficiální části se pak dav neplánovaně vydal do centra hlavního města, přičemž asi 5000 lidí pokračovalo směrem ke Karlovu náměstí. Bezpečnostní složky se je snažily zastavit a přehradily Vyšehradskou ulici, ale zadní část davu tlačila na tu přední a policejní kordon byl po nějaké době protržen. Zadní část průvodu se pak opět dala do pohybu a pokračovala k Národnímu divadlu.

Následně přišel rozkaz, že je nutné dav zablokovat, a proto došlo k zatarasení Mostu 1. máje. Dav nemohl odbočit na Pražský hrad, takže lidé pokračovali na Národní třídu směrem k Václavskému náměstí, ale došlo k přehrazení v prostoru Perštýna. Účastníci demonstrace si začali sedat na zem před pořádkové jednotky a dívky za štíty příslušníků pohotovostního pluku zasouvaly květiny.

Policejní velitelé se obávali toho, že se bude opakovat situace z Vyšehradské ulice, a proto přikázali uzavřít také ulice Mikulandskou a Voršilskou, čímž byl zablokován ústup Národní třídou k Národnímu divadlu. Zhruba 10 000 lidí tak uvízlo mezi dvěma policejními kordony, ale pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci, a to včetně provolávání hesel typu „Máme holé ruce“.

Postupně se však situace zhoršila, když začal policejní kordon prostor zahušťovat. Příslušníci Pohotovostního pluku veřejné bezpečnosti spolu s lidmi z Odboru zvláštního určení (známý jako červené barety) začali přítomné surově tlouct obušky. Demonstranti byli vyzýváni k odchodu, ale to mohli učinit jenom skrze uličky, kde je následně zbili.

Za nějaký čas byla demonstrace tímto způsobem násilně rozptýlena, přičemž některé účastníky zatkli a naložili do připravených autobusů. I poté však pořádkové jednotky napadaly jednotlivce nebo skupinky přihlížejících. Podle nezávislé lékařské komise bylo ten večer zraněno 568 lidí. Někteří studenti, kterým se podařilo utéci, zamířili následně do divadel, kde s herci probírali možnost vyhlásit stávku.

O den později se mezi lidmi začala šířit zpráva o tvrdém zásahu bezpečnostních složek proti studentům, což mělo za důsledek aktivizaci občanů. V divadlech a na vysokých školách se organizovaly stávkové výbory, které požadovaly vyšetření situace a potrestání osob, které byly za tuto událost zodpovědné. Proti režimu se navíc začali vyjadřovat i někteří členové komunistické strany.

Období politických změn, které následovaly až do 29. prosince 1989, se dnes označuje jako sametová revoluce. Došlo k pádu komunistického režimu a naše politické zřízení se proměnilo na pluralitní demokracii. K tomu pak samozřejmě přispěl rozpad bývalého Východního bloku v kombinaci s narůstající nespokojeností obyvatel s aktuální ekonomickou i politickou situací.

Kromě událostí, které provázely 17. listopad 1989, kdy bylo velké množství demonstrantů surově napadeno a zraněno, nebyla tato revoluce spojena s žádným větším násilím. Převrat tedy proběhl bez ztrát na životech, což je také důvodem, proč tuto celospolečenskou změnu dnes označujeme jako „sametová“ či „něžná“ revoluce.

Na který den vychází 17. listopad 2024?

V letošním roce si Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva připomeneme tradičně 17. listopadu, což tentokrát vychází na neděli. Na našem území se jedná o státní svátek a den pracovního volna, ale jelikož jde o víkend, většina lidí by měla volno i bez toho.

Sledujte novinky webu RadimeJAK.cz na Googlu a Seznamu!