Mišpule využití

Chcete si na zahradu pořídit nějaký netradiční keř, který dokáže váš pozemek ozvláštnit a okamžitě přitáhne pohledy okolí? V tom případě vás jistě zaujme mišpule, což je rostlinný rod, na který se sice v minulosti trochu pozapomnělo, ale který se v současné době opět vrací do módy. Prozradíme, jaké má mišpule plody, k čemu se používají a jak ovlivňují lidské zdraví.

Co je mišpule?

Mišpule obecná (Mespilus germanica) je rostlinný druh z čeledi růžovité (Rosaceae), který je známý hlavně díky svým chutným plodům se specifickou chutí. V našich rostlinných podmínkách se mišpuli dobře daří, přičemž vynikne hlavně jako okrasný solitér. Dá se pěstovat jako nízký opadavý strom, ale díky krásně vybarveným listům skvěle vypadá také jako keř.

Co se týče pojmenování, pěstitelé znají mišpuli obecnou také pod názvem mišpule německá, což si mnozí mylně interpretují tak, že se jedná o rostlinu s původem v sousedním Německu. Kromě toho se ovšem můžete setkat i s celou řadou dalších pojmenování, jako je například:

  • nišpule,
  • nyšpule česká,
  • myšpule česká,
  • mišpule domácí,
  • mišpuloň domácí,
  • nyšpulový strom.

Historie

Ačkoliv byste si podle názvu (Mespilus germanica) mohli myslet, že mišpule obecná pochází z Německa, ve skutečnosti se jedná o zavádějící označení, které s dávným rozšířením mišpule nemá nic společného. Původně totiž mišpule obecná pochází z oblasti Malé Asie, Kavkazu a severního Íránu, odkud se tento keř později rychle rozšířil také na další území.

Když se mišpule obecná z Orientu dostala do Evropy, vnesla do místních zahrad nádech exotiky. Její pěstování v Řecku zmiňuje například Theophrastus, a to konkrétně v roce 300 před naším letopočtem. Ve střední Evropě se začala objevovat ve 12. století, přičemž zdobila hlavně klášterní zahrady. Za dob Karla IV. pak na našem území byla dokonce považována za běžně pěstované ovoce.

V Německu byla v jednu dobu mišpule obecná tak populární a lidé ji vysazovali tak často, že zplaněla. Přírodovědec Carl von Linné (zakladatel botanické a zoologické systematické nomenklatury) si proto myslel, že je na německém území původní, a označil mišpuli obecnou druhovým jménem germanica, což dodnes mnohé pěstitele mate.

Během 17. a 18. století byla mišpule obecná postupně vytlačena jinými druhy ovoce. Ačkoliv ji dnes poměrně snadno seženete v každém větším zahradnictví nebo také na internetu, málokdo mišpuli skutečně zná a pěstuje. Na zahradách v okolí rodinných domů tuto dřevinu najdete spíše ojediněle, ale v posledních letech se její výsadba pomalu, ale jistě začíná znovu vracet do módy.

Jak vypadá mišpule?

Většinou je mišpule keř, ale můžete ji potkat také v podobě nízkého stromku. Tato listnatá opadavá dřevina dorůstá zhruba do výšky 5 až 7 metrů a vytváří rozložitou korunu, která má nepravidelný habitus (vnější vzhled). Její dřevo je červenavě bílé, a co se týče dalších vlastností, bývá velice tvrdé, pevné a houževnaté. U mladých výhonků planých rostlin pak můžete najít i trny, ale kulturní odrůdy je zcela postrádají.

Listy mišpule jsou zhruba 7 až 12 centimetrů dlouhé, celokrajné, kožovité a ochlupené. Zatímco v průběhu roku mají tmavě zelenou barvu a vyznačují se výrazným žilkováním, na podzim se barví do odstínů žluté, oranžové a sytě červené. V květnu se pak začínají objevovat nápadně velké květy s bílými korunními lístky, které člověka na první pohled zaujmou, přičemž na jejich místě později vyrůstá jedlé žlutohnědé ovoce.

Plody mišpule

Mezi pěstiteli je mišpule obecná známá hlavně pro své chutné plody, které na první pohled mohou připomínat třeba malá jablíčka. Jedná se o žlutohnědé až červenohnědé chlupaté malvice, které se dají konzumovat teprve po prvních mrazících. V nezralém stavu jsou tříslovité, ale pokud je necháte na stromě projít mrazem a změknout (zhniličkovat), odmění se vám lahodnou hruškovitou příchutí.

Samozřejmě můžete mišpule utrhnout již v průběhu listopadu a uložit je na několik týdnů do přepravek, aby zde změkly, ale nikdy pak nejsou tak dobré, jako když samovolně dozrají přímo na stromě. Co se týče obsažených látek, zhruba 75 % tvoří voda a 10 % zase cukr. Dále pak v plodech najdete tyto látky:

  • vitamin C,
  • vitamin B2,
  • vlákninu,
  • třísloviny,
  • kyseliny (hlavně kyselinu jablečnou),
  • minerální látky (vápník, hořčík, draslík, sodík).

Jaké má mišpule léčivé účinky?

Zajímá vás, jak ovlivňuje mišpule zdraví člověka a zda může být konzumace těchto plodů nějakým způsobem prospěšná? Již od starověku se těmto malvicím připisovaly léčivé vlastnosti a používaly se proto nejen v kuchyni, ale také pro potlačení nejrůznějších chorob. Mají totiž močopudné účinky, pomáhají při problémech se zácpou a dají se využít také v boji s ledvinovými kameny.

Kromě výše zmíněných pozitiv mohou plody mišpule obecné hrát důležitou roli také při léčbě kardiovaskulárních onemocnění a nemocí, které postihují oběhový systém. Dále se užívají jako součást terapie zánětlivých onemocnění dýchacích cest a fungují i jako skvělý doplněk stravy pro pacienty, které trápí vysoký cholesterol.

Aby toho nebylo málo, konzumace plodů mišpule zvyšuje mikrobiální činnost ve prospěch bifidogenních bakterií. Údajně ovšem působí také proti rakovině tlustého střeva a mohou částečně snižovat riziko tvorby žlučových kamenů. V Íránu se navíc používaly jako lék na průjem a nadýmání nebo třeba v boji proti horečce či abscesům.

Jaké má mišpule využití?

Vzhledem k tomu, že má mišpule květy, které svým krásným vzhledem přitáhnou pozornost nejednoho souseda či kolemjdoucího, pěstitelé vysazují tuto dřevinu hlavně kvůli její okrasné funkci. Na zahradě skvěle působí jako solitér, ale dají se vysazovat i mišpulové aleje. Na zajímavosti pak během podzimních měsíců dodají mišpulím listy hrající různými barvami a žlutohnědé malvice.

Dříve byly plody mišpule hlavně ceněnou složkou lidového léčitelství, ale v dnešní době nacházejí uplatnění hlavně v kuchyni. Díky netradiční chuti, která dokáže obohatit celou řadu pokrmů a nápojů, si totiž získají téměř každého. Dají se z nich připravit například výborné marmelády, kompoty, sirupy a pikantní pomazánky, ale dobře poslouží i k výrobě nejrůznějších likérů a vína.

Plody mišpule se často konzervují také s jiným ovocem, jako jsou například jeřabiny, borůvky, dřínky a šípky, ale samozřejmě se hodí také pro přípravu směsi s jablky a hruškami. Někdy se používají jako koření a samozřejmě je můžete také usušit. Co se týče mišpulového dřeva, to je poměrně tvrdé, pevné a houževnaté, a proto je ceněné mezi řezbáři, kterým slouží hlavně k výrobě intarzií.

Mišpule versus mišpulník

Ať už je mišpule strom, nebo se jedná o klasičtější keřovitou variantu, tuto rostlinu byste si rozhodně neměli plést s malým vždyzeleným stromkem, který se označuje jako mišpulník japonský (mišpule japonská). Ačkoliv by se mohlo podle názvu zdát, že se jedná o podobné druhy nebo že jde dokonce o nějakou zvláštní odrůdu mišpule, ve skutečnosti to tak není.

Mišpulník japonský můžete znát také jako lokvát japonský, přičemž jeho latinské pojmenování zní Eriobotrya japonica. Tento strom sice patří do stejné čeledi jako mišpule obecná, ale na rozdíl od ní je součástí rostlinného rodu s názvem lokvát, jenž je tvořen neopadavými, plytce kořenícími keři a stromy se šedohnědou kůrou, které dorůstají zhruba do výšky 10 metrů.

Co se týče historického rozšíření, mišpulník japonský pochází z centrální Číny, kde se pojem „lokvátové uličky“ vžil jako označení pro nevěstince. Celý strom je porostlý rezavohnědými chloupky a listy mají tmavě zelenou barvu. Hlavním poznávacím znamením jsou nicméně jasně žluté plody, kterým se někdy říká čínská nebo japonská švestka, ale dají se jednoduše sehnat i pod názvem lokvát.

Co je mišpule obecná?

Pod tímto názvem se ukrývá rostlinný druh z čeledi růžovité, který pochází z oblasti Malé Asie, Kavkazu a severního Íránu. Jedná se o opadavý listnatý keř nebo strom, který je známý také jako mišpule německá či nišpule. Dorůstá zhruba do výšky 5 metrů, vytváří rozložitou korunu a má tmavě zelené listy, které se na podzim barví do žluta, oranžova nebo červena. Hlavním poznávacím znakem jsou pak nápadně velké bílé květy a žlutohnědé malvice.

Jak vypadají plody mišpule?

Jedná se o žlutohnědé až červenohnědé chlupaté ovoce, které se konzumuje většinou až po prvních mrazících. Svým vzhledem mohou plody mišpule připomínat drobná jablíčka a jejich chuť je po zhniličkování lahodně hruškovitá. Pokud jde o obsažené látky, zhruba 75 % malvic tvoří voda a 10 % cukr. Dále jsou v tomto ovoci obsaženy vitamíny (C a B2) a minerální látky (vápník, hořčík, sodík, draslík), ale jsou také zdrojem vlákniny, tříslovin a kyselin (hlavně kyseliny jablečné).

Jaké má mišpule léčivé účinky?

Plody mišpule byly již ve starověku považovány za cenný zdroj zdraví prospěšných látek a používaly se v lidovém léčitelství. Mají močopudné účinky, pomáhají při problémech se zácpou a brání vzniku ledvinových i žlučových kamenů. Kromě toho mohou ovlivnit léčbu kardiovaskulárních onemocnění a nemocí oběhového systému, používají se jako součást terapie zánětlivých chorob dýchacích cest a slouží také jako doplněk stravy pro pacienty, kteří se potýkají s vysokým cholesterolem.

Jaké má mišpule využití?

Jelikož jsou květy mišpule obecné velice zdobné a plody mají netradiční vzhled, pěstitelé vysazují tuto dřevinu především jako solitér, který zahradu ozvláštní a přitáhne pohledy okolí. Vzhledem k vysokému obsahu zdraví prospěšných látek se plody mišpule odpradávna používaly v lidovém léčitelství. Kromě toho ovšem našly využití také v kuchyni, kde slouží k výrobě marmelád, kompotů, sirupů, likérů, vína a pomazánek. Tvrdé mišpulové dřevo si zase oblíbili řezbáři, kteří z něj vytváří intarzie.