Líska druhy

Chtěli byste svou zahradu obohatit o nějaký pěkný strom, který se vám navíc za dobrou péči odmění chutnými plody? Nebo snad hledáte vhodný okrasný keř, díky kterému bude okolí vašeho domova ještě o něco hezčí? Pak by se vám určitě mohla líbit některá z lísek. Prozradíme, jaké druhy a odrůdy lísky jsou u nás nejoblíbenější, kde roste líska obecná a jak vypadá líska turecká.

Jaké má líska druhy a odrůdy?

Rod líska, který se řadí do čeledi břízovitých a k podčeledi lískové (Coryloideae) zahrnuje hned několik různých druhů a také celou řadu atraktivních kultivarů. Většina z nich se přitom řadí mezi keře, které rostou buď volně, nebo zdobí zahrady, parky či aleje. Existují ovšem i stromovité druhy lísek s jedním kmenem, které mohou dorůstat klidně až do výšky deseti metrů.

Jednotlivé druhy lísek a samozřejmě i konkrétní kultivary se od sebe liší v mnoha směrech. Dobře je to vidět hlavně na listech a samčích i samičích květenstvích, která mohou mít celou řadu různých odstínů. Různorodé jsou pak i plody, které bývají kulaté, ploché, podlouhlé nebo třeba válcovité. Liší se i hnědá barva jejich skořápky nebo délka punčošky, kterou je oříšek zakrytý.

Červenolisté odrůdy lísky se skvěle vyjímají jako okrasné solitéry, ale zahrádkáři je často vysazují také v blízkosti zelených keřů a stromů nebo třeba nedaleko žlutě a bělavě kvetoucích dřevin, jako je zlatice a pustoryl. Kultivary se světle zelenými listy obvykle najdete v alejích nebo v zahradách kolem rodinných domů a žlutolisté odrůdy zase dobře vyniknou na tmavém jehličnatém pozadí.

Do rodu líska patří například následující druhy:

  • Líska obecná (Corylus avellana),
  • Líska turecká (Corylus colurna),
  • Líska americká (Corylus americana),
  • Líska kalifornská (Corylus californica),
  • Líska rohatá (Corylus cornuta),
  • Líska různolistá (Corylus heterophylla),
  • Líska čínská (Corylus chinensis),
  • Líska největší (Corylus maxima),
  • Líska tibetská (Corylus tibetica),
  • Líska Sieboldova (Corylus sieboldiana).

Zatímco červenolisté formy mívají jehnědy růžové až purpurové barvy, v ostatních případech jsou samčí květy zářivé žluté. Objevují se již během února a například pro čmeláky, kteří vylétávají z úkrytů mnohem dříve než včely, představují velice důležitý zdroj potravy. Také často plní okrasnou funkci, a proto se vysazují třeba do parků a zahrad, ale rostou samozřejmě i volně.

Pokud hledáte lísku pro okrasné účely, ideální je vybrat takovou, která vypadá dobře i v zimě po opadu listů. Častou volbou pěstitelů je v tomto případě kroucená líska (konkrétně kultivar lísky obecné s názvem Contorta). Krásně pak vypadají i lísky s purpurovými a zlatými listy nebo třeba dřeviny, které jsou výrazné svým netradičním tvarem.

Chutných oříšků se ovšem dočkáte pouze v případě, že si na zahradu vysadíte některou ze šlechtěných odrůd (například kultivary lísky obecné či lísky turecké). Pokud přitom toužíte po velké sklizni, pěstitelé dokonce doporučují zasadit vedle sebe několik různých odrůd, čímž získáte nejen větší rozmanitost, ale také o mnoho bohatší úrodu.

Líska obecná

Nejznámějším druhem na našem území je pravděpodobně líska obecná (Corylus avellana), což je oblíbený keř známý pro své chutné plody a pružné větve. Jméno avellana přitom odkazuje na starobylé italské město jménem Abella (dnes Avella), které se nachází v Kampánii. Tento region je totiž pěstováním lísky proslulý již od středověku.

Historická úloha lísky

Líska obecná má mezi lidmi pověst magického stromu, jehož pruty údajně chrání před zlými duchy, zamezují přírodním katastrofám a zároveň dokáží spolehlivě najít zdroj pitné vody. Dříve pak byla tato dřevina často považována za symbol plodnosti či svádění a také představovala ochranu před hady, jelikož svatý Patrik údajně vyhnal hady z Irska pomocí lískové hole.

Kromě toho si lidé v minulosti lísku spojovali s různými božstvy, jako je například Hermés, který má z tohoto stromu vyrobenou hůl, nebo také Ódin. Keltové pak na lože z lískových větví pokládali své mrtvé a Alamani zapichovali do hrobů lískové pruty. Podle inkvizičních protokolů ze 17. století navíc lísky údajně sloužily k přivolávání deště, ale i k uklidnění špatného počasí.

Jak vypadá líska obecná?

Jedná se o poměrně rozložitý keř, který obvykle dorůstá do velikosti 3 až 4 metrů, ale v některých případech může jeho koruna přesáhnout i výšku 10 metrů. Často se vysazuje pro své zemědělské využití nebo jako okrasná dřevina, přičemž maximální věk lísky činí zhruba 80 až 100 let, ale pokud je dostatečně prorostlá, může tuto hranici překročit.

Kůra lísky obecné je hladká, má šedohnědou barvu a postupem času se olupuje nebo praská. Pokud jde o to, jaké má tato líska listy, bývají obvykle střídavě postavené, mírně chlupaté, vejčité nebo dokonce kulaté a na konci ukončené výrazným hrotem. Řapík dosahuje délky 1 až 2 centimetrů a okraj listů je dvojitě pilovitý, přičemž v zimě líska všechny shazuje.

Líska obecná kvete zhruba od února do dubna, a to ještě před vyrašením prvních listů. Jelikož se jedná o jednodomou různopohlavnou dřevinu, na jednom keři má líska květy samčí i samičí, ačkoliv jsou navzájem oddělené. Ty samčí se přitom obvykle formují již na podzim, a jakmile přijdou teplejší dny, prodlouží se, aby mohly uvolnit pyl, který se přenese na květy samičí.

Samčí květy označované jako jehnědy jsou výrazné a mohou dorůstat až do velikosti 7 centimetrů. Samičí květy v podobě pupenů s fialovočervenou bliznou, které se později mění na oříšky, jsou naopak nenápadné. Květy se opylují větrem, a proto musí být produkce pylu na jehnědách několikanásobně vyšší, aby došlo ke kompenzaci ztrát, k nimž dochází při jeho přenosu.

Nejvíce však pěstitele samozřejmě zajímá, jaké má líska obecná plody. Jedná se o typické hnědé oříšky, které dozrávají většinou na konci léta. Vyrůstat mohou samostatně nebo v menších či větších skupinách, jsou obvykle kulovité a na konci mívají drobný hrot. Na povrchu je kryje zelený či nahnědlý zvonkovitý obal, který se skládá ze srostlých listenů.

Jaké má tato líska odrůdy?

  • Líska lombardská červená (červená líska),
  • Líska lombardská bílá (bílá líska),
  • Líska hallská obrovská,
  • Líska kroucená,
  • Líska obecná Pendula,
  • Líska Nottingham Prolific,
  • Líska obecná Red Majestic,
  • Líska obecná Purpurea,
  • Líska obecná Twister,
  • Líska obecná Syrena,
  • Líska Webbova.

Jednou z nejoblíbenějších odrůd je převislá líska Pendula, která vyvolává dojem vodopádu, jelikož se její větve obloukovitě sklánějí k zemi a vytvářejí tak korunu širokou až 4 metry. Kromě toho zahrádkáři nedají dopustit ani na kroucenou odrůdu lísky obecné, která se nazývá Contorta. Ta vypadá skvěle i bez listů a jen zřídka přesáhne velikost 3,5 metru.

Výskyt lísky obecné

Dnes je líska obecná keř, který najdete po celé Evropě, ale také v přilehlých oblastech Asie nebo třeba v severní Africe. Na severu zasahuje areál jejího rozšíření až ke skotskému souostroví Orkneje, v Norsku až k polárnímu kruhu a na území Finska a Švédska zhruba k 63. až 64. stupni zeměpisné šířky.

V jižních oblastech je pak líska obecná rozšířená i v podstatně vyšších nadmořských výškách než v zemích severních. V našich pohořích se horní hranice jejího výskytu pohybuje kolem 800 metrů, v severních Alpách je to ale dokonce až 1200 metrů a jinde může rozšíření lísky obecné sahat až do výšky 1600 metrů. Na našem území roste prakticky všude, od nížin až do podhůří.

Využití v léčitelství

Pokud jde o zdraví prospěšné účinky lísky obecné, lidé využívají především listy, které je dobré sklízet v červenci. Obsahují silici, třísloviny, sacharidy, jiné glykosidy a další látky, které pozitivně působí na činnost trávicí soustavy. Mají totiž močopudné, protiprůjmové a svíravé účinky. Zároveň ale listy obsahují velké množství antioxidantů, zdravých tuků a dalších prospěšných látek, které mohou snížit hladinu cholesterolu v krvi a pomáhají také normalizovat krevní tlak.

Líska turecká

Dalším oblíbeným druhem, s nímž se na našem území můžete setkat, je líska turecká (latinsky Corylus colurna). Jde o jednodomý opadavý strom, který původně pochází z oblastí Kavkazu, jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. V naší přírodě se objevil roku 1865 a od té doby ho lidé pěstují jako okrasnou dřevinu především v parcích, v městském prostředí, na okraji cest nebo na zahradách.

Jak vypadá turecká líska?

V našich podmínkách může líska turecká dorůstat až do výše 20 metrů. Její kořenový systém je velice bohatý a hojně rozvětvený, což této dřevině zajišťuje dobré ukotvení i na mělkých půdách. Kůra pak bývá tmavě šedá, ale u starších stromů se postupně mění na korkovitě šupinatou. Koruna je rozložitá, v mládí široce kuželovitá a později spíše zaoblená, přičemž na šířku měří kolem 6 až 9 metrů.

Listy se v případě turecké lísky začínají objevovat zhruba v dubnu, rostou střídavě ve dvou řadách a jejich řapík je asi 3 centimetry dlouhý. Čepel pak bývá široce vejčitá, na bázi srdčitá, protkaná vystouplými žilkami a po obvodu dvakrát pilovitě zubatá. Horní strana listů má sytě zelenou barvu, která působí lesklým dojmem, na spodní straně pak bývá zelený odstín spíše světlejší a matný.

Jakmile se dostaví podzim, začínají se nápadně ochablé listy barvit nejprve na jasně žlutou a postupem času až do hnědých tónů, přičemž s prvními mrazy přichází jejich opad. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednodomou dřevinu, najdete zde samčí i samičí květenství. Zatímco ta samičí bývají kulovitá, vyrůstají na starších větévkách a jsou ukončena karmínovými bliznami, jehnědy jsou nejprve zelené, poté hnědnou a mohou dorůstat až do délky 12 centimetrů.

Plody mají kulovitý tvar a obvykle vyrůstají ve skupině spolu s dalšími pěti až devíti oříšky. Výjimečně jich však můžete najednou objevit až dvacet. Oříšky jsou přitom tmavě žluté, mají poměrně hrubou slupku a bývají překryty hlubokým zvonkovitým obalem ze srostlých listenců. Po dozrání tyto obaly uschnou a plody začnou jeden po druhém opadávat.

Oblíbené kultivary lísky turecké:

  • odrůda Granát,
  • odrůda Te-Terra Red.

Využití lísky turecké

Velký význam má v tomto případě hlavně dřevo lískových stromů, jehož jádro i běl mají stejnou barvu, která se pohybuje od světle kávových odstínů až po jakousi oranžově hnědou. Dřevo lísky turecké je středně tvrdé a dobře opracovatelné. Právě proto si našlo využití v nábytkářském průmyslu a v bytové architektuře, ale je poměrně oblíbené také mezi umělci.

V porovnání s lískou obecnou má tato dřevina plody o něco menší a kvůli jejich tvrdé skořápce jsou pak i hůře dostupné. Co se týče dalšího využití, turecká líska často slouží jako okrasná dřevina v parcích nebo alejích, ale dokáže se přizpůsobit také průmyslovému prostředí a je užitečná i při zpevňování půdy nebo jako podnož k roubování jiných druhů lísek.

Jaké má líska druhy?

Rod líska dnes zahrnuje celou řadu různých druhů a velice atraktivních kultivarů, které se mohou lišit například barvou a tvarem listů, podobou samčích či samičích květenství, ale také velikostí nebo zbarvením plodů. Mezi nejznámější druhy patří líska obecná, líska turecká, líska americká, líska kalifornská, líska čínská, líska různolistá, líska největší nebo třeba líska Sieboldova.

Kde roste líska obecná?

Líska obecná (Corylus avellana) je oblíbená hlavně pro své chutné plody a pružné větve. Má pověst magického stromu, může dorůstat až do výšky 10 metrů a její maximální věk činí zhruba 80 až 100 let. Dnes se vyskytuje po celé Evropě, ale také v přilehlých oblastech Asie nebo v severní Africe. V našich pohořích se horní hranice jejího výskytu pohybuje kolem 800 metrů nad mořem, ale najdete ji prakticky všude, tedy od nížin až do podhůří.

Jaké odrůdy lísky obecné jsou nejoblíbenější?

Líska obecná má celou řadu různých odrůd, které jsou pro pěstitele velice atraktivní. Oblíbená je například líska lombardská červená nebo líska lombardská bílá, ale také líska hallská obrovská, líska Webbova nebo líska Nottingham Prolific. I bez listové pokrývky pak vypadá skvěle třeba líska kroucená (konkrétně odrůda Contorta) a krásný dojem na zahradě vyvolá také převislá líska Pendula, jejíž obloukovité větve se sklánějí až k zemi.

Jak vypadá líska turecká?

Turecká líska pochází z oblasti Kavkazu, jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. Může dorůstat až do výšky 20 metrů, její kořenový systém je velice bohatý a kůra na kmeni mívá tmavě šedé zbarvení. Koruna je rozložitá, listy rostou střídavě ve dvou řadách a mají pilovitý okraj, přičemž na horní straně dominuje lesklá, sytě zelená barva a na té spodní spíše světlejší matné odstíny. Stejně jako v případě lísky obecné jde o jednodomou dřevinu, takže se na ní objevují samčí i samičí květy. Plodem jsou oříšky, které rostou ve skupinách, mají tmavě žlutohnědou barvu a poměrně hrubou slupku.