Kde a jak se pěstuje Maniok?

Vrátili jste se z dovolené v tropech, kde vás zaujaly výživné hlízy manioku jedlého, a teď přemýšlíte, zda by bylo možné tuto rostlinu vypěstovat i v české zahrádce? Ačkoliv na našem území nejsou k výsadbě této rostliny zrovna ideální podmínky, za zkoušku rozhodně nic nedáte. Prozradíme, v jakých oblastech se manioku daří a jak zvládá maniok pěstování ve skleníku.

Co je maniok?

Maniok jedlý (Manihot esculenta), který můžete znát také pod názvem cassava (kasava), yuca nebo tapioka, je kulturní tropická rostlina z čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae). Jde o slabě dřevnatý keř, jenž dosahuje do výšky v rozmezí od 1 do 5 metrů. Ačkoliv patří mezi trvalky, obvykle se ve velkém pěstuje v tropických a subtropických oblastech jako jednoletá plodina.

Hlavním důvodem, proč si maniok získal svou oblibu, jsou jeho výživné kořenové hlízy, které jsou bohatým zdrojem sacharidů (třetím nejdůležitějším po rýži a kukuřici). Mají navíc poměrně vysokou energetickou hodnotu, a proto v rozvojových zemích představují jednu ze základních plodin, která zajišťuje obživu pro více než 500 milionů lidí. 

Podle pěstitelů je maniok jedlý druh rostliny, kterou je možné využít mnoha různými způsoby. Slouží jako náhrada za brambory, z hlíz se připravuje mouka, výživná kaše či alkohol a dále je možné z nich extrahovat maniokový škrob, který se používá v potravinářském a kosmetickém průmyslu. Kromě toho jde o vhodné krmivo pro zvířata a v posledních letech si maniok našel využití také jako biopalivo.

Odkud pochází maniok jedlý?

Divoká populace poddruhu Manihot esculenta flabellifolia, který je předkem domestikované kasavy, původně pochází z Brazílie. V období kolem roku 4600 před naším letopočtem se ale maniok objevil také v nížinách blízko Mexického zálivu, přičemž nejstarší přímé důkazy o jeho pěstování pochází ze staré mayské lokality známé jako Joya de Cerén, která se nachází v Salvadoru.

Díky své výživové hodnotě se maniok jedlý zařadil mezi základní potraviny obyvatelstva Jižní Ameriky v předkolumbovské éře. Není proto divu, že byl často zobrazován také v domorodém umění (například na keramice). Během rané okupace ostrovů v Karibiku se Španělé manioku i kukuřici vyhýbali, protože je považovali za nevýživné a zároveň i nebezpečné.

Pěstování manioku nicméně v portugalské i španělské Americe pokračovalo i nadále a v průběhu let začala na Kubě vzkvétat výroba maniokového chleba (jako první průmysl, který zde Španělé založili). Na lodích vyplouvajících z kubánských přístavů v Havaně, Santiagu nebo Bayamu, které přepravovaly zboží do Španělska, se hojně používal jako potrava pro námořníky, jelikož kubánské klima nebylo vhodné pro pěstování pšenice.

Na africký kontinent se kasava dostala díky portugalským obchodníkům během 16. století. Velmi rychle se zde rozšířila, společně s kukuřicí se brzy zařadila mezi základní potraviny a úspěšně nahradila původní africké plodiny. Přibližně ve stejné době portugalští a španělští obchodníci dovezli maniok také do Asie a vysadili ho ve svých koloniích, díky čemuž se maniok na těchto místech stal významným zdrojem obživy.

Maniok jedlý dnes existuje ve dvou různých variantách, které dle obsahu linamarinu pěstitelé rozdělují na odrůdy hořké a sladké. Jeho hlízám, které je nutné před konzumací dobře tepelně upravit, se někdy podobně jako jamům a batátům přezdívá sladké brambory. Kromě toho se pro kasavu vžilo také označení „chléb tropů“.

Maniok jedlý: vhodné podmínky

Maniok jedlý se dnes pěstuje v tropických a subtropických oblastech celého světa. Jeho výhodou je to, že dobře odolává suchu (pokud je dobře zakořeněný), může růst i na okrajových půdách a dá se podle potřeby sklízet prakticky v jakémkoliv období (ne pouze během určitých měsíců). Díky tomu je pro zemědělce v chudších oblastech nedocenitelný a zároveň slouží jako rezerva pro dobu hladomoru.

Pokud jde o vhodné podmínky, maniok nesnáší trvale zamokřené půdy, ale naopak mu vyhovuje minimum srážek a písčitá nebo písčitohlinitá zemina. Nevýhodou tropických klimatických podmínek je ovšem problematické skladování. Hlízy manioku jsou totiž z 60 % tvořeny vodou, která v kombinaci s vyššími teplotami vzduchu urychluje proces kvašení a následného hnití.

Kde se pěstuje maniok jedlý?

Manioku se dobře daří v zeměpisných šířkách do 30° severně i jižně od rovníku a v nadmořské výšce do 2000 metrů. Vyhovují mu rovníkové teploty, dobře se mu daří na místech, kde se srážky pohybují od 50 do 5000 milimetrů ročně, a dokáže si dobře poradit v půdách chudých na živiny s pH v rozmezí od kyselých až po zásadité. Takové podmínky jsou běžné hlavně v určitých částech Afriky a Jižní Ameriky.

Vzhledem k tomu, jak přizpůsobivá tato rostlina je, našla své uplatnění hlavně v rozvojových zemích. Největším světovým producentem manioku je v současné době Nigérie, kde se roku 2018 podařilo vypěstovat 21 % z 278 milionů celosvětově vyprodukovaných tun kasavy. Největším vývozcem manioku je pak Thajsko a mezi významné pěstitele se samozřejmě řadí také Indonésie, Brazílie nebo třeba Konžská demokratická republika. 

Kontinentem, který je na pěstování a konzumaci manioku nejvíce závislý, je samozřejmě Afrika. Například v Ghaně pěstuje kasavu téměř každá farmářská rodina, takže zaujímá velice důležitou pozici v zemědělské ekonomice a představuje zhruba 30 % denního kalorického příjmu. V subtropických oblastech jižní Číny je tato plodina z hlediska produkce pátou nejdůležitější, a to hned po rýži, sladkých bramborách, cukrové třtině a kukuřici.

Hlavní oblasti pěstování manioku:

• Afrika – Nigérie, Burundi, Gambie, Guinea, Ghana, Keňa, Madagaskar, Sierra Leone,
• Latinská Amerika – Brazílie, Bolívie, Dominika, Dominikánská republika, Guyana,
• Asie – Thajsko, Filipíny, Laos, Malajsie, Indonésie, Východní Timor,
• Oceánie – Federativní státy Mikronésie, Palau, Papua Nová Guinea, Tonga.

Jak pěstovat maniok jedlý?

Čeští zahrádkáři nemají s pěstováním kasavy příliš mnoho zkušeností, protože tato rostlina dává přednost tropickému či subtropickému podnebí a v našich podmínkách se jí příliš nedaří. Pokud ovšem máte k dispozici vytápěný skleník, můžete zkusit maniok vysadit jako raritu, která dozajista zaujme nejednoho souseda či známého.

Na internetu je možné pořídit semena kasavy, ale sadbu manioku jedlého lze namnožit také prostřednictvím dospělých hlíz. Jak na to? Nařežte si plátky s očky a jednotlivé řezné plochy poté zasypte aktivním uhlím obohaceným o malé množství fungicidu. Kromě toho ovšem můžete využít také řízky z dospělých lodyh, které by měly být dlouhé zhruba 25 centimetrů. Ty zasaďte svisle do substrátu v květináči takovým způsobem, aby část řízku vyčnívala nad povrch.

Jakmile rostlinu vysadíte, měli byste ji pravidelně zalévat a přihnojovat, abyste se dočkali bohaté úrody. Hlízy manioku jedlého se sklízejí zhruba osm měsíců po odkvětu, konkrétně ve chvíli, kdy listy začnou žloutnout. Pokud je chcete využít v kuchyni, měli byste je spotřebovat během čtyř až pěti dnů. Můžete je ovšem uložit do sklepa (na temné a chladné místo), kde by měly vydržet až několik měsíců.

Maniok prodej

Rozhodli jste se, že byste kasavu rádi vyzkoušeli, a teď přemýšlíte, kde můžete maniok koupit? Hlízy je možné pořídit v různých internetových obchodech, kde cena závisí na počtu zakoupených kusů nebo na jejich hmotnosti. Kromě toho se u nás dá maniok pořídit také v podobě prášku (maniokové mouky) a dostupné jsou i různé výrobky, jako jsou například tapiokové perly nebo tapiokový pudink.