Jak vypadá Kdouloň a jaké má využití?

Dříve kdouloně nechyběly téměř na žádné zahradě a jejich výrazných aromatických plodů podobných jablkům či hruškám si lidé velice cenili. V dnešní době jsou tyto keře a stromy na našem území spíše vzácností, ale někteří zahrádkáři se opět pouštějí do jejich pěstování. Prozradíme, jak kdouloň vypadá, v čem se liší od kdoulovce a jaké má využití.

Co je kdouloň?

Kdouloň obecná (Cydonia oblonga), kterou můžete znát také pod názvem kdouloň podlouhlá, je jediným zástupcem rodu kdouloň (Cydonia). Jde o menší strom nebo keř, který se pěstuje hlavně kvůli svým plodům, z nichž se dá vyrobit třeba chutná marmeláda, ale zároveň se může stát základem okrasného živého plodu a někdy se používá i jako podnož pro jiné druhy ovoce.

Ve starověkém Řecku byla kdouloň jednou z rostlin zasvěcených bohyni Afroditě, která je známá jako bohyně lásky, krásy, ale i plodnosti. Lidé navíc věřili, že plody kdouloně fungují jako skvělé afrodiziakum, a z toho důvodu tímto ovocem, které se stalo symbolem zdraví a plodnosti, obdarovávali snoubence. Kdoulím se ovšem přezdívalo i zlatá jablka Hesperidek.

Jako ovocný strom je kdouloň obecná známá již více než 4000 let, a představuje tedy jednu z nejstarších kulturních rostlin. Původně rostla v Zakavkazsku, Íránu, Persii a Malé Asii, odkud se postupem času rozšířila také do dalších oblastí. V našich končinách se tato dřevina pěstovala již od středověku a na některých místech dokonce zplaněla.

Dříve jste kdouloně mohli najít prakticky u každého rodinného domu, ale pak se na nějakou dobu z českých zahrad vytratily. Dnes na našem území tato dřevina není příliš rozšířená a vyskytuje se pouze ojediněle v teplejších oblastech. Lidé se k jejímu pěstování ale opět začínají vracet, a to hlavně z toho důvodu, že jde o rostliny zajímavé na pohled, které mají řadu využití.

Jak vypadá kdouloň?

Kdouloň obecná je keř nebo strom, který běžně dorůstá do výšky 6 metrů a vytváří nepravidelnou, kulovitou či rozložitou korunu (až 5 metrů širokou). Nejčastěji se přitom pěstuje ve tvaru zákrsku nebo čtvrtkmenu. Listy kdouloně jsou velké, mají tmavě zelenou barvu a vejčitý tvar. Bývají celokrajné a na rubu bělavě plstnaté.

Koncem května kdouloň rozkvétá velkými bílými až narůžovělými květy, které příjemně a velice výrazně voní. Plodem jsou pak kulovité či podlouhlé malvice označované jednoduše jako kdoule, které mají specifickou žlutou barvu. Bývají zřetelně žebrované a jejich slupka je plstnatá, ale po otěru zůstává lesklá až mastná.

V závislosti na odrůdě se kdoule podobají buď jablkům (poddruh Maliformis), nebo hruškám (poddruh Pyriformis). Sklízí se od konce léta do podzimu – obvykle v září a říjnu, tedy ještě před příchodem prvních mrazíků. Jejich dužnina je světle žlutá, stejně jako svítivě žlutá slupka poměrně tvrdá (opět v závislosti na odrůdě) a velmi aromatická.

Jaké mají kdouloně použití?

V České republice se kdouloně nejčastěji využívají jako podnož pro jiné druhy ovoce, a to především pro hrušně. Kultivary hrušní, které zahrádkáři na kdouloně roubují, totiž dobře plodí a vypěstované hrušky navíc bývají větší než na semenáči hrušně. Jako podnož se používá kdouloň MA nebo kdouloň S 1, přičemž na obou hrušně brzy vstupují do plodnosti a poskytují velkou úrodu.

Dalším důvodem, proč lidé kdouloně pěstují, jsou samozřejmě jejich plody, které si našly využití hlavně v kuchyni. V našich podmínkách dozrávají velice pozdě a v syrovém stavu jsou téměř nepoživatelné. Dají se z nich ovšem připravit chutné džemy, marmelády a želé, někteří lidé je zavařují a mohou se samozřejmě stát základem různých dezertů.

Ačkoliv to mnozí netuší, v portugalštině se kdoule označují jako marmelo, což dalo vzniknout slovu marmeláda, které dnes běžně používáme (v Portugalsku slovem marmelada nazývají kdoulové zavařeniny). Aby toho nebylo málo, na Balkánském poloostrově se pak z kdoulí často pálí alkoholický nápoj označovaný jako rakije – dunjevača.

Na území České republiky se kdoule nicméně pro plody příliš často nepěstují, jelikož na trhu zcela dominují jablka. Najdou se však lidé, kteří si na zahradě vysazují kdouloně nejen kvůli úrodě chutných plodů, ale hlavně na okrasu či jako součást živého plotu. Kromě toho pak existuje také kříženec kdouloně a hrušně, který se oficiálně nazývá hruškokdouloň (Pyronia) či Cydonia oblonga x Pyrus communis.

Mají kdouloně léčivé účinky?

Ačkoliv to dnes již mnoho lidí neví, dříve se plody kdouloně hojně využívaly v lidovém léčitelství. Kdoule jsou totiž bohaté na třísloviny a pektiny, podporují trávení a jsou známé také pro své protiprůjmové účinky. Z toho důvodu je lidé konzumují hlavně při žaludečních obtížích a problémech se zažíváním. Kromě toho ale údajně působí také proti nadýmání a nechutenství.

Vláknina obsažená v kdoulích napomáhá snižovat glykémii u diabetiků nebo u osob, které mají k rozvoji této choroby predispozice. Pečené či vařené kdoule navíc mohou mít silné antirevmatické účinky, přičemž efekt by se měl dostavit zhruba již po čtyřech týdnech konzumace. Sušené plody pak dobře poslouží jako prostředek proti žaludečním problémům, bolestem v krku, průjmům a krvácení.

Kromě plodů se ovšem dají využít také květy kdouloně, z nichž se připravuje léčivý čaj. Semena pak obsahují sliz, jenž se přidává do kloktadel používaných při zánětech dutiny ústní a hrtanu. Zároveň se užívají ve chvíli, kdy člověka trápí bolesti v krku nebo nepříjemný kašel. Na začátku 20. století pak sliz z kdoulových semen dokonce sloužil také jako prostředek pro ošetřování proleženin.

Vnitřně se semena kdouloně ovšem používají pouze málokdy. Obsahují totiž toxický amygdalin, který by lidem při nadměrné konzumaci mohl způsobit zdravotní obtíže. Mnohem častěji se tedy užívají zevně, a to například v boji proti omrzlinám, menším popáleninám, oděrkám či dalším drobným poraněním. Jelikož sliz ze semen chladí, změkčuje, ale nedráždí pokožku ani sliznice, dá se použít také ve formě chladivých obkladů při zánětech očí.

Kdoule v kosmetickém průmyslu

Už od dob antiky se plody kdouloně používají pro kosmetické účely. V minulosti například sloužily pro přípravu pomády, která byla předchůdcem moderních vlasových gelů. Dnes jsou kdoule hlavně součástí nejrůznějších krémů, přípravků pro problematickou pleť nebo gelů na vlasy, ale přidávají se také do zvláčňujících pleťových masek a do dekorativní kosmetiky.

Vzhledem k silnému aroma, pro které jsou kdoule mezi pěstiteli známé, si v minulosti našly i další využití. Lidé je žvýkali, aby zamezili zápachu z úst, a hospodyně je ukládaly do prádla, aby pak krásně vonělo. K tomuto účelu kdoule často slouží i v dnešní době. Máte-li plody kdouloně k dispozici, zkuste je volně rozložit ve své domácnosti. Brzy zaznamenáte, že okolní vzduch příjemně osvěží.

Kdouloň, nebo kdoulovec?

Kdouloň obecnou si lidé často pletou s kdoulovcem (Chaenomeles, což je však odlišná rostlina z čeledi růžovité. Jedná se o trnité opadavé dřeviny, které se u nás hojně pěstují pro okrasné účely, přičemž nejznámější je pravděpodobně kdoulovec japonský či kdoulovec čínský. Ty lidé někdy hledají pod názvem kdouloň japonská a kdouloň čínská, ale ve skutečnosti oba patří mezi kdoulovce.

Domovinou kdoulovce je východní Asie. Odtud se rostlina rozšířila i do dalších oblastí a dnes je u nás poměrně hojně rozšířená. Plody tohoto keře, kterými jsou tvrdé žluté malvice o něco menší než kdoule, silně voní. Zároveň jsou celkem kyselé, takže se z nich dá připravit třeba osvěžující limonáda. Také je ovšem můžete fermentovat nebo je naložit podobně jako rakytník do medu.