Jak poznat HŘIB HOŘČÁK?

Už se vám stalo, že jste v lese našli voňavý hřib, který jste si s nadšením přinesli domů, ale když jste z něj připravili smaženici, zjistili jste, že je nechutně hořká? V tom případě jste natrefili na hřib žlučník (hořčák), který je podobný často sbíraným houbám, ale na rozdíl od nich je nepoživatelný. Prozradíme, jak poznat hřib žlučový, zda hřib žlučník je jedlý a jaké má hřib žlučník léčivé účinky.

Co je hřib žlučník?

Hřib žlučník (latinsky Tylopilus felleus), kterému se lidově říká hořčák, žlučňák nebo hřib žlučový, je jedna z hojně rozšířených hřibovitých hub na českém území. Ve starších atlasech byste přitom mohli najít také označení podhřib žlučový, ale to se již v dnešní době příliš nepoužívá. V angličtině se pak pro danou houbu vžilo pojmenování bitter bolete nebo bitter tylopilus.

Jelikož má hořčák krásný hnědý klobouk podobný dalším hřibům, často zde dochází k záměnám. Na rozdíl od nich se však vyznačuje nesnesitelně hořkou chutí, která činí tuto houbu nepoživatelnou a pro houbaře bývá důvodem velkých zklamání. Ačkoliv si ovšem mnozí lidé myslí, že hřib hořčák je jedovatý, ve skutečnosti tomu tak není. Je pouze nejedlý.

Jak vypadá hřib žlučník?

Marně přemýšlíte, jak poznat hořčák, až půjdete na procházku do lesa a budete si chtít domů přinést nějaký chutný úlovek? Jeho klobouk bývá široký 40–150 milimetrů, ale výjimečně může být i širší. V mládí je obvykle polokulovitý, později však získává sklenutý tvar, jenž se označuje také jako polštářovitý nebo poduškovitý. Dužnina je bílá, tuhá a na řezu neměnná.

Klobouk hořčáku bývá masitý, přičemž jeho pokožka je většinou suchá, sametově matná a plstnatá. Barva klobouku se typicky pohybuje v různých odstínech žluté, hnědé či šedohnědé. Pokud je zrovna vlhko, může působit lesklým a trochu lepkavým dojmem, zatímco ve stáří bývá pokožka většinou lysá. Obecně ji pak lze jen těžko sloupnout.

Rourky hořčáku dosahují délky 15–20 milimetrů. V mládí bývají bílé, ale později získávají narůžovělý až růžový odstín. Póry jsou zpočátku drobné, bílé a okrouhlé, brzy však také mění barvu na lehce růžovou. V dospělosti pak bývají nepravidelně hranaté, a pokud dojde k jakémukoliv poranění či poškození, dochází k jejich rezavění.

Dalším nápadným znakem hřibu žlučníku je třeň, který bývá nejprve soudkovitý a později kyjovitý. Co se týče charakteristického zbarvení, typický je nažloutlý, žlutohnědý nebo olivový odstín. Kromě toho je zde patrná nápadná plastická síťka, kterou vytváří velká protáhlá oka (po celé jeho délce). Výtrusný prach pak bývá růžový až hnědorůžový, zatímco výtrusy jsou úzce vřetenovité či válcovité.

Jak se pozná hřib hořčák?

Hřib žlučník barvou svého klobouku často připomíná oblíbené úlovky českých houbařů, mezi něž patří především hřib hnědý, hřib dubový nebo hřib smrkový. Pokud se chcete vyhnout jejich záměně, existuje hned několik způsobů, jak od sebe dané houby jednoznačně odlišit. Můžete se přitom řídit tím, jak vypadají, ale samozřejmě i jejich nezaměnitelnou chutí.

Pokud jde o to, jaké má hřib žlučník znaky, podle kterých jej můžete zaručeně poznat, u dospělých hub se jedná především o bělavě narůžovělé nebo dokonce růžové póry s rourkami pod kloboukem. Pravé hřiby totiž mají rourky vždy olivově žluté. Kromě toho je dobré zaměřit se na třeň, jelikož noha hořčáku bývá tmavě síťovaná a přítomná oka jsou větší, protaženější a hrubší než u pravých hřibů.

TOP:   ÚPLNĚK KVĚTEN 2024: Kdy je a co nás čeká?

Chcete-li mít jasno, zda se skutečně jedná o hořčák, v některých případech (hlavně u mladých plodnic) bohužel nezbývá nic jiného než vyzkoušet, jak váš úlovek chutná. Ačkoliv vzhledově může tato houba připomínat jiné hřiby, její nesnesitelně hořká chuť nikoho neoklame. Stačí si tedy líznout rozříznutého klobouku nebo malou část houby ochutnat a okamžitě budete vědět, na čem jste.

Co se týče konkrétních hub, s nimiž si můžete mladé plodnice hořčáku splést, jde například o hřib smrkový. Barva klobouku zde sice odpovídá, ale třeň hřibu smrkového je velmi světlý (nejprve bílý, později nahnědlý, ale nikdy ne žlutý). Pokud jde o možnou záměnu za hřib hnědý, vždy sledujte rourky, které v tomto případě bývají žluté (nikdy ne bílé ani narůžovělé).

Odrostlejší plodnice hřibu hořčáku mohou někomu připomínat také kozák březový. I v tomto případě byste ale po důkladnějším prozkoumání měli odhalit zásadní rozdíly. Kozák má totiž bělavé lupeny (ne narůžovělé) a jeho třeň nemívá žlutavý odstín.

Kde roste hřib hořčák?

Přemýšlíte, jaký má hřib žlučník výskyt, abyste se mu mohli zdaleka vyhnout? Naneštěstí je hořčák houba, která je u nás velice rozšířená, takže s tím možná budete mít problém. Roste jednotlivě i ve větších skupinkách, a to hlavně v jehličnatých lesích (především borových a smrkových). Najdete ho ale i v lesích smíšených a listnatých. Dává přitom přednost kyselejším půdám.

Hořčák se objevuje od nížin až po horské oblasti, přičemž typicky vyrůstá v blízkosti jiných hřibovitých hub. Proto si dávejte dobrý pozor, abyste při sběru pravých hřibů omylem do košíku nestrčili i jeden žlučňák, který pak jakýkoliv houbový pokrm okamžitě zničí. Narazit na něj můžete během celé houbařské sezóny, tedy od začátku léta až do podzimu. Jako vrchol výskytu se ale většinou udává období od srpna do září.

Hořčák, nebo hřib satan?

Přestože si lidé pletou hořčák hlavně s hřibem smrkovým, hnědým nebo dubovým, výjimečně může dojít také k záměně za hřib satan. Ten je nicméně v syrovém stavu prudce jedovatý, přičemž otravu může způsobit i ochutnání velice malého kousku houby. Pokud k tomu dojde, satan způsobí člověku neutišitelné zvracení, které může v nejhorších případech trvat klidně i šest hodin.

Hřib satan na rozdíl od hořčáku roste spíše v listnatých lesích. Jeho klobouk bývá stříbřitě šedý, póry mají červenou barvu a na žlutém třeni se typicky nachází červenooranžová síťka. Pokud houbu rozříznete, dužina slabě zmodrá. V čerstvém stavu přitom satan velice příjemně voní, ale postupem času se tato vůně mění na zápach hnijícího zelí nebo kapusty.

Jaké má hřib hořčák léčivé účinky?

O hořčáku se v minulosti tradovalo, že kdo tuto houbu jí, nezná nemoci. Přestože se tedy nedá konzumovat v podobě smaženice nebo houbových řízků, může mít pozitivní vliv na lidské zdraví. Někteří dokonce tvrdí, že jsou jeho účinky zázračné, a proto se houba hořčák sbírá, i když si na ní člověk v kuchyni nepochutná.

Nejčastěji se používá hřib hořčák na žaludek, jelikož přináší rychlou pomoc při různých trávicích potížích. Konkrétně se bude hodit jako lék proti nevolnosti, průjmu nebo kocovině. Kromě toho, že podporuje trávení, ovšem může pomoci i lidem trpícím některými jaterními a žlučníkovými chorobami. Rozhodně se tedy vyplatí zařadit ho do své domácí lékárničky.

TOP:   ÚPLNĚK KVĚTEN 2024: Kdy je a co nás čeká?

Pokud byste to chtěli provést, stačí hořčák pouze usušit a nadrtit na prášek, kterým potom naplníte želatinové kapsle zakoupené v lékárně. Také jej ovšem můžete přimíchat do medu či sirupu, protože samotný prášek je chuťově velice nepříjemný a hořký. Co se týče vhodného dávkování, užívá se zhruba množství na špičku nože.

Kromě toho se ovšem poslední dobou zkoumají i další pozitivní vlastnosti hřibu žlučníku. Jedná se především o silné protirakovinné účinky, přičemž daná houba údajně obsahuje látky, které zpomalují růst rakovinotvorných buněk u některých typů nádorů.

Jak zbavit hořčáka hořkosti?

Ačkoliv jedovatý není, do kuchyně hřib žlučník zkrátka nepatří. Přesto se ale čas od času na internetu objevují různé zázračné rady, jak zbavit tuto houbu nepříjemné hořkosti, aby byla poživatelná. Skutečnost je však taková, že se to většinou nepodaří, takže člověka čeká pouze zklamání. Pokud si tedy chcete pochutnat na smaženici nebo vyzkoušet jiný houbový recept, je lepší sbírat spíše jiné typy hřibů.

Ze zkušenosti mykologů vyplývá, že ani mnohahodinové nebo několikeré máčení hořčáku v teplé či studené vodě nikdy houbu její hořkosti zcela nezbaví. Stále zůstává nepříjemně hořká, i když třeba jen částečně, a proto bývá pro člověka nepoživatelná. To samé pak platí pro jakoukoliv tepelnou úpravu nebo pro máčení plátků v rostlinném mléce a následné smažení na oleji, což by mělo houby údajně zbavit 80 % jejich hořkosti.

Sledujte novinky webu RadimeJAK.cz na Googlu a Seznamu!

Které houby jsou hořké?

Radost z krásného úlovku mohou houbařům zkazit tři různé druhy hřibů, které mají nesnesitelně hořkou chuť. Jedná se konkrétně o hřib žlučník, který je mezi lidmi také známý jako žlučák nebo hořčák, dále pak o hřib kříšť a také o hřib medotrpký. Samostatnou kapitolou je pak jedovatý hřib satan, kterému je nutné se obloukem vyhýbat.

Jak vypadá hřib hořčák?

Klobouk této houby dorůstá do velikosti 4–15 centimetrů, bývá masitý, suchý, sametově matný a plstnatý. Jeho barva se pak pohybuje od žluté přes hnědou až po šedohnědou. Rourky bývají v mládí bílé, potom ale narůžovělé, což platí i pro póry. Třeň hořčáku mívá nažloutlý, žlutohnědý či olivový odstín. Je pokrytý plastickou síťkou tvořenou velkými protáhlými oky.

Jak odlišit hořčák od jiných hub?

Na první pohled může hřib hořčák některým lidem připomínat jiné houby, jako je hřib hnědý, hřib smrkový nebo hřib dubový. Na rozdíl od jejich olivově žlutých rourek má ovšem tuto oblast bělavě narůžovělou až růžovou. Jeho třeň potom bývá tmavě síťovaný a obsahuje velká protáhlá oka. Kromě toho se liší i chuťově, protože je výrazně hořký.

Dá se zužitkovat hořčák ve smaženici?

Kvůli své nepříjemné hořkosti, které se nejde nijak jednoduše zbavit, lidé hřib hořčák v kuchyni prakticky nepoužívají. Houbaři raději volí jiné druhy hub, které jsou pro člověka stravitelnější. Má ovšem pozitivní účinky na lidské zdraví, podporuje trávení a působí proti průjmu nebo žaludeční nevolnosti. Kromě toho má údajně i silné protirakovinné účinky.