SVATOJÁNSKÁ NOC 2023: Kdy je a jaké jsou zvyky a tradice?

S koncem června je kromě letního slunovratu neodmyslitelně spojená také svatojánská noc, která má údajně magickou moc, a proto se pojí s celou řadou zajímavých tradic a rituálů. Prozradíme, jaké zahrnuje svatojánská noc zvyky, jaké svatojánské býlí se sbírá a k čemu se používá nebo co znamenají svatojánské ohně, které se v tuto dobu pravidelně zapalují.

Co je svatojánská noc?

Jako svatojánská noc se dnes označuje evropský lidový svátek, který navazuje na předkřesťanské slavnosti letního slunovratu (jednalo se například o slovanská kúpadla nebo také o anglosaská Lithia). Jde o jakousi oslavu přicházejícího léta, přírodních sil a samozřejmě i lásky a milostného života. Údajně je to navíc noc magická, která je opředená řadou pověstí.

Nejdůležitější roli hrají při svatojánské noci voda, oheň a zeleň. Mezi typické prvky tohoto svátku patří například svatojánské ohně, které symbolizují slunce, jež bývá v době letního slunovratu a potažmo i svatojánské noci na vrcholu svých sil. Kromě toho ale lidé vždy věřili i v čarovnou moc svatojánských bylin a jednalo se také o čas, který nahrával milostným pletkám.

Kdy je svatojánská noc 2023?

Svatojánská noc se slaví v předvečer svátku křesťanského světce Jana Křtitele, který podle současného kalendáře spadá na 24. června. Jedná se tedy konkrétně o noc z 23. června na 24. června, což v roce 2023 připadne na přelom pátku a soboty. Podle Jana Křtitele je pak tento lidový svátek také pojmenovaný.

Kdo byl Jan Křtitel?

Svátek svatého Jana Křtitele byl ustanoven křesťanskou církví ve 4. století našeho letopočtu, a to konkrétně na počest narození tohoto světce, k čemuž došlo šest měsíců před narozením Ježíše Krista. Jednalo se o proroka, jenž se stal kazatelem, aby připravil lid na příchod Vykupitele. Přicházelo za ním mnoho lidí, které křtil v řece Jordán, a jedním z nich se pak stal i Ježíš Kristus.

Říká se, že prostřednictvím svatojánských oslav se křesťanská církev pokoušela potlačit divoké pohanské slavnosti, které probíhaly v rámci letního slunovratu. Pořádaly se proto různé mše a na některých místech se lidé pouštěli do dramatického ztvárnění života Jana Křtitele. K tomu se ovšem přidalo také zapalování svatojánských ohňů, které měly odpuzovat čarodějnice a zlé duchy.

Historicky bylo zvykem nosit o svatojánské noci zapálené pochodně, což měl být znak Jana Křtitele, jenž byl hořícím a zářícím světlem, které připravovalo cestu pro Ježíše Krista. Přesto se ale tato křesťanská tradice na mnoha místech výrazně propojila s oslavami letního slunovratu a lidé začali během svatojánské noci provozovat různé magické rituály.

Svatojánská noc pověsti

Podle staročeských pověstí v sobě svatojánská noc ukrývá mnoho tajemství. Údajně se jedná o čas, kdy kouzla nabývají na síle, a proto tento svátek lidé zasvětili provádění různých rituálů spojených s kultem ohně, vody a zeleně. Navíc se v minulosti věřilo, že se v této době propojuje reálný svět s tím nadpřirozeným, a kolovaly také další pověsti, podle nichž:

• země se otevírá a odkrývá své poklady,
• květiny a stromy mají magickou moc,
• v lese je možné najít zlaté kapradí,
• ze země tryská mocný proud energie,
• otevírá se brána mezi světy a ožívají nadpřirozené síly,
• objevují se různé poklady a lidé mohou mluvit s duchy zemřelých.

Svatojánská noc se samozřejmě objevuje také v pranostikách, kde je považována za počátek léta. Zhruba od letního slunovratu, jenž typicky připadá na 20. nebo 21. června, většinou přichází deštivé počasí, které se mezi lidmi někdy označuje jako jánské nebo svatojánské deště. Potom ovšem následuje relativně suché období, jemuž se říká pavlovské léto.

Podle staročeských pověstí se během svatojánské noci v lesích, na loukách či nedaleko bažin prohánějí bludičky a lesní panny nebo lesní víly. Pokud má člověk dobré srdce, může tyto bytosti pozorovat při tanci a neměly by mu nijak ublížit. Má-li ovšem člověk zlé úmysly, hrozí, že mu nadpřirozené bytosti vyvedou nějakou nepříjemnost nebo jej dokonce usmrtí.

Obzvlášť dobrý pozor by si na lesní žínky měli dávat mladí muži, které nalákají hlouběji do lesa, utancují k smrti a jejich těla potom roztrhají na kusy. Po zásluze potrestáni ovšem budou i lidé, kteří jsou závistiví a rádi škodí ostatním. Kromě toho se pak tradovalo také to, že se divoženky a čarodějnice o svatojánské noci dívají lidem do oken a vyměňují lidské děti za své vlastní.

Svatojánská noc tradice

Naši předkové věřili, že právě noc z 23. na 24. června má magickou moc, a proto si tento čas postupně začali spojovat s řadou zajímavých tradic. Zatímco některé se soustředí především na milostný život, nové lásky nebo spokojené manželství, jiné by měly člověku zajistit hlavně zdraví, štěstí a dostatek materiálních věcí, po kterých ve svém životě touží.

Mezi nejoblíbenější tradice vždy patřily svatojánské ohně, zatímco děvčata či babky kořenářky sbíraly o svatojánské noci kytice z devatera bylin. Dále se pak lidé vydávali hledat svatojánské poklady, které země v tento čas odkrývá, a pátrali po zlatém květu kapradiny. Ze svatojánských bylin si navíc děti vytvářely malé svatojánské postýlky, za což mohly být odměněny.

Aby toho nebylo málo, svatojánskou noc si lidé dříve spojovali také s láskou a milováním. Zamilované i nově vzniklé páry se během tohoto času vytrácely do lesů nebo na jiná odlehlá místa, aby tam hledaly poklady či pověstné zlaté kapradí. Mnohdy se však jednalo spíše o záminku, kterou lidé používali, aby mohli být spolu sami a oddávat se v přírodě potajmu milostným hrátkám.

Na věrnost se během svatojánské noci příliš nedbalo. Někteří lidé dokonce tvrdili, že se během tohoto období smí na poli lásky provádět věci, které jsou jindy zakázané. O svatojánské noci tak bývala příroda plná milenců a ne vždy se jednalo o páry, které byly sezdané nebo měly nějaký jiný legální vztah. Často pak šlo o záležitost pouze na jednu noc.

Svatojánské býlí

Dále pak vyzdvihuje svatojánská noc bylinky, které mají touto dobou údajně největší léčivou i čarovnou sílu. S jejich pomocí se prováděly nejrůznější rituály, které měly lidem zajistit to, po čem nejvíce touží, ale také se používaly k věštění, ochraně nebo očištění. Kromě toho si pak lidé těmito bylinami nebo upletenými věnečky zdobili své příbytky vevnitř i zvenku.

Byliny se tradičně sbíraly přímo o svatojánské noci, a to v její předvečer, o půlnoci nebo potom časně ráno před svítáním. Někteří ovšem vyráželi pro byliny teprve ve chvíli, kdy v den svatého Jana Křtitele zvony odbíjely poledne. Na tuto událost se přitom těšily hlavně babky kořenářky, které pak byliny používaly jako lék proti různým nemocem (u lidí i dobytka). 

Kromě toho pak pro svatojánské byliny poměrně často vyrážela také mladá děvčata, která se snažila přilákat nebo udržet lásku či zajistit plodnost. Obecně pak k nejdůležitějším prvkům svatojánských slavností vždy patřila svatojánská kytice, která zpravidla obsahovala devatero kvítí natrhané na devatero loukách (nebo případně sedmero kvítí ze sedmi luk).

Skladba svatojánské kytice se mohla od místa k místu lišit (například v různých krajích či oblastech). Přesný seznam devíti bylin, které by bylo nutné sesbírat, tedy neexistuje. Výběr je poměrně široký, ale většinou nesměla chybět třezalka tečkovaná, které se přezdívalo bylina svatého Jana, nebo třeba mateřídouška. Obecně se ovšem mohlo jednat třeba o některé z následujících rostlin:

• třezalka tečkovaná – koření či bylina svatého Jana,
• pelyněk černobýl – pás sv. Jana, bylina sv. Jana, černobejlí,
• pelyněk pravý – svatého Jana bylina,
• kopretina bílá – svatojánská kytka,
• chrpa polní – modrák nebo modráček,
• komonice lékařská – kadeř svatojánská,
• rozchodník prudký – svatojánské zelí,
• hvozdík kropenatý – slzičky Panny Marie,
• sporýš lékařský – verbena,
• sedmikráska chudobka,
• řebříček obecný,
• chrpa luční,
• heřmánek pravý,
• mateřídouška obecná,
• devětsil lékařský,
• routa vonná,
• smolnička obecná.

Nezadané dívky z těchto bylin vily věnečky, přičemž aby magie fungovala, nesměly během trhání rostlin promluvit ani se ohlédnout. Následně pouštěly věnce ze svatojánských bylin po vodě a sledovaly, kde se zastaví. Pokud zůstal zaklíněný u břehu, dívka zůstala v chalupě. Jestliže plul po vodě dál, měla se dívka v nejbližší době vdát, a to za mládence z místa, kam věnec doplul.

Na některých místech se ale věnce místo do vody házely na stromy, odkud si je pak zamilovaní mladíci odnášeli. Jinde se pak věnečky používaly k tomu, aby si lidé zajistili dobrý průběh partnerských vztahů. Děvčata proto házela věnečky ohněm, a pokud ho jejich mládenec na druhé straně chytil, jejich láska měla být věrná.

Svatojánská noc magie

Čáry a kouzla v době svatojánské noci mívaly především očistný nebo milostný charakter. Lidé se pomocí různých rituálů snažili přivolat lásku, štěstí, zdraví nebo třeba hojnost, přičemž k oblíbeným pořekadlům patřilo například rčení: „Svatojánská noc kouzelnou má moc.“ Byliny nasbírané o svatojánské noci pak měly chránit před onemocněním, napadením či uhranutím.

Dívky například věřily, že jim svatojánské kvítí může pomoci při hledání lásky nebo jim splnit jejich nejtajnější milostná přání. Právě proto se účastnily mnoha magických rituálů. Říkalo se, že když svobodná dívka o půlnoci nasbírá devatero svatojánských bylin, z nichž potom uvije věneček a vloží si ho pod polštář, ve snu uvidí mládence, za kterého se jednou provdá.

Pokud se navíc podařilo dívce všít svatojánské byliny do polštáře svého milého, magie měla zajistit, že se v brzké době dočká veselky. Na svatojánské byliny ale nedaly dopustit ani nevěsty, které zašívaly toto čarovné kvítí do límečku ženichovy košile. Tímto způsobem se snažily zajistit, aby bylo jejich manželství šťastné a aby se pár dočkal potomků.

Svatojánské postýlky

Další oblíbenou tradicí, která se o svatojánské noci dodržovala, byla příprava svatojánských postýlek. O to se staraly děti, které trhaly byliny a například v bedýnce jimi pak vystlaly malou postýlku. Do té pokládaly sošku Jana Křtitele nebo třeba svaté obrázky. Postýlku následně umístily pod stůl, u kterého rodina obědvala. Pokud byly děti hodné a modlily se, ráno našly v posteli drobné mince nebo cukrovinky, což bylo poděkování za nocleh svatého Jana, který si v připravené postýlce odpočinul.

Svatojánské ohně

Ke svatojánské noci vždy neodmyslitelně patřily také svatojánské ohně. Ty měly symbolizovat slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil, dosahuje na obloze svého nejvyššího bodu a má výrazný vliv na kvalitu sklizně. Lidé si totiž byli dobře vědomi toho, že se po letním slunovratu dny už neprodlužují a síla slunce začíná postupně slábnout.

Na našem území se odedávna během svatojánské noci na návrších pálily ohně, které byly korunované májkou či ozdobeným smrčkem (jankem) nebo měly jako základ stromek s květinovými věnečky umístěnými na nejvyšších větvích. Tyto slavnosti se navíc pojily také s hostinami, tancem a sportovními aktivitami, ale prováděly se zde i různé rituály.

Lidé (především mladí muži) například přeskakovali oheň, aby získali sílu, pevné zdraví a dlouhý život, a někdy také metali žhavými poleny. Kromě toho se v ohních zapalovala košťata, jimiž se pak kroužilo, a na některých místech v Evropě se dokonce z kopců pouštěla hořící kola nebo sudy, což mělo být symbolem putování slunce po obloze.

Někdy také přes plameny přeskakovaly zaslíbené dvojice, které tímto způsobem testovaly, zda bude jejich manželství v budoucnu šťastné. Pokud se během skoku jejich ruce rozpojily, bylo to špatné znamení. Děvčata pak prohazovala ohněm své věnečky ze svatojánského kvítí, a když ho jejich vyvolený zachytil, jejich vztah měl být věrný a pevný.

Svatojánský poklad

Jak už jsme zmiňovali výše, lidé se o svatojánské noci často vydávali hledat poklady, jež země v tento čas odkrývala a nabízela jedincům, kteří si to zasloužili. Jednotlivci i páry přitom pátrali hlavně po zlatém květu kapradiny, který pomáhal otevřít skálu nebo zem a odhalit tak skrytý poklad. Svatojánská noc totiž byla jedinou v roce, kdy kapradí kvete.

Pokud se ovšem někdo rozhodl zlaté kapradí hledat, musel dodržovat mnoho pravidel, takže i když nabízela svatojánská noc poklady, rozhodně to nebyl lehký úkol pro každého. Člověk například nesměl promluvit, nesměl se zaleknout hromů či blesků a hlavně se nesměl nechat zlákat bludičkami, čarodějnicemi ani jinými démony, které mohl po cestě za pokladem potkat.

Kouzelné kapradí údajně během svatojánské noci rozkvétá přesně o půlnoci. Kdo chtěl zlatý květ získat, musel pod kapradinu rozprostřít bílou látku, do které se pak padající květ zachytil. To se ovšem mohlo stát pouze člověku vyvolenému, který pak mohl objevit poklad, ale zároveň díky nošení tohoto květu získal schopnost rozumět řeči zvířat, ptáků a stromů nebo se stát neviditelným.

Když ale někdo pomocí zlatého kapradí skutečně našel poklad, směl si z něj vzít údajně pouze tolik, kolik sám unesl. Pokud by se pokusil odnést více nebo se vrátit pro další část pokladu, za svou nenasytnost by byl krutě potrestán a už by se nikdy domů nevrátil. Také se ovšem tradovalo, že o svatojánské noci může semínko kapradí přivolat lásku a květ kapradiny zajistí člověku doživotní štěstí.

Sledujte novinky webu RadimeJAK.cz na Googlu a Seznamu!