Jak poznat hřib Kovář?

Našli jste v lese hřib kovář a marně přemýšlíte, jak si s ním teď poradit? Tato houba na první pohled zaujme svou výraznou barevností, sametovým kloboukem a tím, že obvykle roste ve větších skupinách. Prozradíme, zda je hřib kovář jedovatý, jak poznat hřib kovář a odlišit jej od dalších podobných druhů nebo proč se této houbě vlastně mezi lidmi říká hřib modrák.

Co je hřib kovář?

Hřib kovář (latinsky Neoboletus luridiformis) je jedlá houba z čeledi hřibovitých, která je na našem území poměrně hojně rozšířená. Lidé ji rádi sbírají, protože je velmi chutná, voňavá a pro mnohé i vzhledově atraktivní kvůli svým sytým barvám. Typicky se pak označuje také jako hřib modrák, jelikož po rozříznutí nebo jakémkoliv poranění poměrně rychle zmodrá.

Aby toho nebylo málo, hřib kovář se zároveň vyznačuje poměrně vysokou odolností proti červivění a dobře snáší uložení v čerstvém stavu. Dají se z něj připravit velice chutné recepty, ale před konzumací musíte tuto houbu vždy dostatečně tepelně upravit. Pokud se tak nestane, syrová či nedovařená houba kovář vám může způsobit nepříjemné trávicí potíže.

Další možná pojmenování

V minulosti byl hřib kovář řazený do sekce Erythropodes a rodu Boletus, přičemž ve druhé polovině 20. století se používalo označení Boletus erythropus, které zavedl mykolog Christiaan Hendrik Persoon v roce 1801. Teprve později se však zjistilo, že jeho popis daného druhu neodpovídá hřibu kováři, ale spíše se hodí pro hřib koloděj nebo hřib Quéletův.

Právě z toho důvodu začali někteří lidé upřednostňovat pojmenování Boletus luridiformis, s nímž přišel mykolog F. W. G. Rostkovius v roce 1844. Na základě provedených biomolekulárních analýz nicméně došlo roku 2014 k přeřazení hřibu kováře z rodu Boletus do nového rodu s názvem Neoboletus. Zároveň vznikl i nový název, a to konkrétně Neoboletus luridiformis.

Kromě toho se však můžete setkat i s celou řadou dalších synonym, jako je například Tubiporus erythropus, Boletus miniatoporus, hřib rudonohý, hřib rudotřeňový nebo modrák kovář. Na našem území se navíc používá i velké množství lidových názvů, kde samozřejmě dominuje označení modrák nebo hřib modrák, a to kvůli dužnině, která po řezu ihned zmodrá.

V každém regionu byste ovšem našli také spoustu dalších originálních termínů, kterými můžete hřib kovář označit. K dalším oblíbeným lidovým názvům se řadí třeba pojmenování cikán, červený hřib, máčňák, máčkový hřib, dubovka, luháč, jedlový modrák, oheňák, komprda, červené kalhoty, mračínko, sinal, sural, sladký modrák, zaječí hříbek, podlejščák nebo podjalovčák.

Na Šumavě-Zadovsku je hřib kovář někdy nazýván hřibem červeným, ale měli byste vědět, že toto pojmenování obecně náleží jinému druhu z okruhu hřibu žlutomasého. Jelikož se kvůli svému vzhledu a barevnosti zdála kdysi tato houba lidem strašidelná (což mimochodem pro některé houbaře platí dodnes), vysloužil si pak modrák v němčině pojmenování hřib čarodějnic (Hexen-Röhling).

Jak vypadá hřib kovář?

Podle mykologů je kovář houba řadící se mezi barevné a modrající druhy. Jeho klobouk dosahuje v průměru 5–20 centimetrů, přičemž v mládí bývá polokulovitě sklenutý, zatímco v dospělosti je spíše rozložený až polštářkovitý. Co se týče zbarvení, nejčastěji je tmavohnědý, černohnědý, plavě hnědý nebo dokonce olivově hnědý, ale jeho okraj bývá okrově žlutavý.

Pokud je zrovna sucho, klobouk hřibu kováře bývá na dotek sametový, ale když je mokro, působí lepkavým dojmem. S tím, jak houba modrák stárne nebo dochází k jejímu pomačkání, se potom barva klobouku mění na šedě černající. Rourky pak bývají žlutozelené, mohou dosahovat délky až 3 centimetrů a na řezu se velmi rychle zbarvují do modrozelena.

Póry u této houby jsou v mládí obvykle žluté, ale postupně získávají tmavě krvavě červený odstín. Na závěr pak blednou do olivova, přičemž jakýkoliv dotek způsobí, že rychle zmodrají. Vzácně ovšem můžete narazit i na specifické variety tohoto hřibu, jejichž póry jsou světlejší než u běžného kováře a z počátečního červeného odstínu se rychle mění na oranžové, červenožluté nebo žluté.

Třeň bývá v tomto případě zpočátku vejčitý, ale poté získává soudkovitý až kyjovitý tvar. Dorůstá do výšky 6–15 centimetrů a bývá zhruba 2–4 centimetry tlustý. Téměř po celém obvodu má červenou barvu, ale v horní části bývá žlutý a dole olivový s plstnatým podhoubím světle žluté barvy. Střední část při bližším pohledu tvoří žlutý podklad, který je červeně plstnatě tečkovaný.

Na rozdíl od některých dalších druhů hub nemá kovářův třeň síťku a při otlačení ihned zmodrá podobně jako póry pod kloboukem. Dužnina obecně bývá pevná, v klobouku má bledožlutou barvu a ve třeni je sytě žlutá. Na vzduchu okamžitě zmodrá a postupem času získává šedavý odstín. Výtrusy, které jsou podlouhle vřetenovité, mají olivově žlutou barvu.

Vzácnější variety

Přestože to mnozí houbaři netuší, hřib kovář vytváří i několik poměrně vzácných forem, které se navzájem liší svým zbarvením. To může být způsobeno například ztrátou některých pigmentů v povrchových vrstvách plodnic. Konkrétně sem patří například:

• Hřib kovář žlutý (Boletus luridiformis var. junquilleus) – ačkoliv byl žlutý hřib kovář původně považován za samostatný druh, později byl klasifikován jako xanthoidní varieta kováře, přestože daná otázka stále není úplně vyřešená (roku 2014 byl opět označen za samostatný druh Neoboletus junquilleus). Na rozdíl od klasických modráků není vůbec červený, ale veškeré části této houby hrají různými odstíny žluté. Dužnina je však na řezu také modrá a na klobouku se později objevují rezavé skvrny.
• Hřib kovář odbarvený (Boletus luridiformis var. discolor) – u plodnic této variety scházejí některé pigmenty, takže klobouk bývá spíše světlejší (žlutavý nebo okrový, později s rezavým či oranžovým nádechem). Póry jsou světlejší než v případě běžných modráků a po otevření klobouku blednou. Z červené barvy se mění na oranžovou, červenožlutou či žlutavou s lehce červenavým nádechem. Dužnina je ale stále na řezu modrá.
• Hřib kovář neměnný (Boletus luridiformis var. Immutatus) – tato varieta je na první pohled stejná jako běžný hřib kovář, ale když houbu rozříznete nebo jinak narušíte její strukturu, nezmodrá.
• Hřib kovář červenohlavý – v tomto případě zůstávají póry červené nebo cihlově zbarvené stejně jako u běžných modráků, ale povrch klobouku se svým odstínem výrazně liší. Bývá totiž růžový, červený nebo růžovofialový.
• Hřib Melzerův (Boletus melzeri) – jedná se o druh z okruhu hřibu kováře, jenž se liší zbarvením dužniny na řezu. Ta nezmodrá, ale získá naopak červený odstín a následně se odbarvuje.

Lidé se pak často zajímají také o to, zda je hřib kovář chráněný, nebo jej mohou po libosti sbírat. Pokud tato otázka trápí i vás, mějte na paměti, že klasická forma dané houby chráněná není. V Červeném seznamu hub České republiky je nicméně jako kriticky ohrožený druh uvedený hřib kovář žlutý, který by se neměl sbírat pro běžnou spotřebu.

Kde roste hřib kovář?

Zajímá vás, jaký má hřib kovář výskyt, protože byste se chtěli s touto houbou blíže seznámit a využít ji jako základ pro své oblíbené recepty? V tom případě jistě budete rádi, že tento druh roste v celé Evropě, na Kavkaze i v Malé Asii. U nás přitom patří mezi nejrozšířenější barevné hřiby, protože je velice tolerantní a vyskytuje se od nížin až po horské oblasti.

Co se týče konkrétního rozmístění, podle mykologů je kovář hřib, jenž snáší kyselé až mírně zásadité půdy. Setkat se s ním tak můžete v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích. Mykorhizu vytváří s řadou různých stromů, kam patří například smrk, dub, buk, borovice nebo jedle. Na plodnice přitom můžete obvykle narazit v období od května až do října.

Hřib kovář záměna

Ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že je modrák houba, kterou si není možné s žádným jiným druhem splést, ve skutečnosti je zde záměna poměrně častá. Asi nejčastěji si lidé pletou hřib kovář a koloděj, který je také jedlý a patří mezi barevné modrající houby. Hřib koloděj nicméně mívá světlejší klobouk a na jeho třeni se nachází nápadná síťka, kterou modráky nemají.

Někteří lidé mohou kováře zaměnit také za hřib polosíťkovaný, jenž má síťku pouze v horní polovině třeně, zatímco v té spodní se mění na jemná zrníčka, což připomíná hřib modrák. Kromě toho mohou mít lidé problém rozlišit modráka a hřib kavkazský. Horní část jeho třeně je nicméně krytá síťkou, která směrem dolů přechází v červená plstnatá zrníčka, což pro kováře neplatí. 

Vzdáleně může být hřibu kováři podobný i hřib Quéletův. Ten sice patří mezi barevné a modrající hřiby, ale roste spíše v teplejších listnatých lesích. Jeho klobouk je olivově hnědý, oranžový nebo cihlově červený, póry bývají také oranžové a třeň se vyznačuje černohnědými zrnitými šupinkami. Na bázi ovšem mívá karmínově červené zbarvení.

Pozor byste si ovšem měli dát také na hřib kříšť, který je mírně jedovatý a také velice hořký. Má šedobílý klobouk a citronově žluté póry. Liší se ovšem i jeho třeň, který je v horní části žlutý, ale směrem dolů přechází do červeného zbarvení. Někdy pak může dojít i k záměně za hřib satan se stříbřitě šedým kloboukem, červeným třeněm a nohou pokrytou jemnou červenou síťkou.

Na co je dobrý hřib kovář?

Jelikož je hřib modrák jedlý a odolný vůči červivění, lidé jej rádi používají pro přípravu různých houbových pokrmů. Má ovšem těžko stravitelnou strukturu a obsahuje látky, které zmizí teprve při delší tepelné úpravě. Proto je nutné tuto houbu dlouho vařit nebo smažit, abyste se vyhnuli zdravotním problémům v podobě nepříjemných zažívacích potíží.

Pokud jde o to, jak dlouho vařit hřib kovář, aby byla houba pro váš organismus bezpečná, obvykle se doporučuje modráky tepelně upravovat zhruba 20 až 25 minut. Pokud během přípravy pokrmů rádi sem tam něco ochutnáte, tentokrát na to raději zapomeňte, i kdybyste měli na smaženici nebo houbovou omáčku sebevětší chuť. Nemuselo by se vám to totiž vyplatit.

Hřib kovář v kombinaci s alkoholem

Velké množství houbařů, kteří kováře sbírají, se domnívá, že by se tyto houby nikdy neměly konzumovat společně s alkoholem, protože jinak by to mohlo mít velice negativní důsledky. To platí především pro hřib koloděj, ale říká se to i o kovářích. Pokud si nicméně dáte smaženici a k ní jedno pivo, nemělo by se vám nic závažného stát.

S kombinováním hub a alkoholu byste to ale každopádně nikdy neměli přehánět. Houby jsou totiž špatně stravitelné a ty modrající jsou na tom ještě o něco hůř než ostatní druhy. Při jejich zpracování organismus výrazně zatěžuje játra a žlučník, což je stejné i v případě alkoholu. Když to tedy přeženete, může se u vás rozvinout pocit těžkosti nebo dokonce žlučníkový záchvat.

Hřib kovář recepty

Hřib kovář je velice chutná houba, jež skvěle vynikne v pokrmech, které je potřeba delší dobu vařit. Proto se přidává hlavně do omáček nebo do houbových polévek, dále do různých houbových směsí, ale i do pomalu dělaných smaženic. Výborný samozřejmě bude i guláš z kovářů, který se podává s čerstvým chlebem nebo klidně i s knedlíkem.

Pokud jde o to, jaká se hodí pro hřib kovář úprava, obecně se příliš nedoporučuje pro hřib kovář sušení, jelikož při tomto typu zpracování ztrácí svou typickou houbovou vůni. Někteří lidé pak mohou mít strach, aby jejich pokrm kvůli přítomnosti modráků nezískal modrý nádech. Tyto houby však do jídla žádná barviva neuvolňují, takže se jich rozhodně bát nemusíte.