Jaké druhy Dřínů existují?

Ať už toužíte po okrasné dřevině, která na vaší zahradě vytvoří nádherně kvetoucí solitéru, nebo spíše hledáte ovocný strom, jehož chutné plody vám přinesou kromě potěchy oka také nějaký ten užitek, zaujmout by vás mohly dříny. Tento rostlinný rod totiž zahrnuje celou řadu zajímavých druhů, které jsou vzhledově i tvarově velice rozmanité, a pěstitelé si je proto nemohou vynachválit.

Co jsou dříny?

Pod názvem dřín (latinsky Cornus) se ukrývá rostlinný rod, který patří do čeledi dřínovité (Cornaceae). Vznikl sloučením rodů svída (Swida), dřínovec (Cynoxylon), dřínovka (Dendrobenthamia) a dříneček (Chamaepericlymenum) a zahrnuje tedy celou řadu různých dřevin, což zahrádkáře někdy mate. Patří sem totiž stromy, keře, ale výjimečně i byliny.

Rostlinný rod, který dnes nese označení dřín, celkově obsahuje deset samostatných podrodů. Ačkoliv všechny patří do stejné kategorie a jejich název by měl být tedy jednotný, v češtině se u některých stále používají jejich původní označení (jedná se zejména o svídy). Existuje přitom i celá řada zajímavých kultivarů, které se pěstují jako okrasné dřeviny, živý plot nebo zdroj šťavnatých plodů.

Charakteristika dřínů

Na zahradě tedy může být dřín strom, ale i keř, přičemž některé druhy dokonce představují byliny s podzemními dřevnatějícími oddenky. Daří se jim spíše v teplejších oblastech, ale vyznačují se svou přizpůsobivostí a odolností, díky čemuž si našly místo v mnoha českých zahradách a parcích. K dostání jsou přitom ovocné dřeviny, ale i okrasné druhy, které se pyšní nádherným listeny a květy.

Listy dřínů jsou střídavé nebo vstřícně postavené, nemají palisty a vyznačují se zpeřenou nebo paralelní žilnatinou. Postranní žilky se pak paralelně sbíhají k vrcholu čepele, přičemž bývají spíše řídké a obloukovité. Pokud jde o to, jaký má dřín květ, jedná se o čtyřčlenné a velmi drobné útvary rozdělené na kalich a korunu, které mohou být podepřené také nápadně zvětšenými a barevnými listeny.

Jednotlivé kvítky bývají seskupené v květenstvích různého typu, která mohou být více či méně stažená. Kalich je v tomto případě trubkovitě srostlý, opadavé korunní lístky vyrůstají po stranách žlaznatého disku a nacházejí se zde čtyři tyčinky. Kromě toho má samozřejmě dřín plody, které se označují také jako dřínky. Jedná se o kulovité nebo protáhlé peckovice různé barvy.

Rozšíření dřínů

Zatímco některé druhy dřínů pocházejí ze Severní Ameriky, u jiných můžete historické rozšíření vysledovat například v Malé Asii, v Japonsku nebo také v Evropě. V současné době tyto stromy, keře a byliny najdete hlavně v mírném pásu severní polokoule, v horských a tropických oblastech Afriky nebo třeba ve Střední Americe.

V evropské květeně jsou původní tři různé druhy dřínů, kam konkrétně patří svída krvavá, dřín obecný a dřín švédský, přičemž první dva z nich rostou také na území České republiky. Zahrádkáři se však často pouštějí také do pěstování exotičtějších druhů a některé dříny, jako je například severoamerická svída výběžkatá, postupem času zplaňují.

Například dřín obecný (dřín jarní) se hojně vyskytuje v teplejších oblastech jižní Evropy a u nás roste hlavně ve středních a severozápadních Čechách nebo na jižní a střední Moravě. V České republice se navíc jedná o chráněnou dřevinu, která se pěstuje také na zahradách či v parcích, a to hlavně ve vyšlechtěných kultivarech. Kromě toho si ovšem zahrádkáři oblíbili i některé slovenské odrůdy.

Druhy dřínů

Jak již bylo řečeno výše, v současné době má rod Cornus deset samostatných podrodů. Mezi hlavní zástupce patří svídy, pro které jsou typické bílé a černomodré plody. Jedná se tedy o základní větev rodu Cornus, kterou je možné dále rozdělit do tří samostatných kategorií, kam se řadí konkrétně podrod Kraniopsis (se vstřícnými listy), podrod Mesomora (se střídavými listy) a podrod Yinquania.

Vývojová větev dřínů, jejichž bobule hrají různými červenými odstíny, se pak dále dělí na dříny bez zvětšených listenů pod květenstvím a dříny se zvětšenými listeny. Kromě toho zahrádkáři rozlišují také bylinné dříny z podrodu Artocrania a květnaté dříny, které zahrnují podrody Cynoxylon a Syncarpea. Na základě tohoto dělení pak můžeme vyčlenit například následující zástupce rodu dřín:

• svída bílá (se vstřícnými listy),
• svída krvavá (se vstřícnými listy),
• svída výběžkatá (se vstřícnými listy),
• svída pochybná (se střídavými listy),
• svída střídavolistá (se střídavými listy),
• dřín lékařský (bez zvětšených listenů),
• dřín obecný (bez zvětšených listenů),
• dřín hlavatý (asijský květnatý dřín),
• dřín japonský (asijský květnatý dřín),
• dřín květnatý (severoamerický dřín),
• dřín kanadský (bylinný dřín),
• dřín švédský (bylinný dřín).

Jaké má dřín využití?

Dříny jsou velice rozmanité, a jelikož tento rostlinný rod zahrnuje stromy, keře i byliny, můžete je na své zahradě využít mnoha různými způsoby. Záleží přitom pouze na vašich preferencích, možnostech a samozřejmě také na prostoru, který můžete těmto osobitým dřevinám a bylinám v okolí domova vyčlenit. Každý druh má totiž jiné pěstební podmínky a potřebuje kolem sebe jiné množství místa.

Některé druhy dřínů představují oblíbené okrasné dřeviny, které se na zahradách uplatňují převážně jako solitéry, ale mohou růst také ve větších skupinách. Pěstitele lákají především svými nádhernými a nápadně zvětšenými listeny na okrajích květenství, které mohou mít v závislosti na konkrétní odrůdě celou řadu různých odstínů a tvarů.

Květnaté dříny se mohou lišit také časem a délkou kvetení, přičemž obvykle vykvétají v květnu a červnu, nebo třeba přítomností panašovaných listů, což je typické hlavně pro odrůdu japonského dřínu s názvem Wolf Eyes. Kromě dřínu japonského (Cornus kousa) pak mezi okrasné druhy patří také dřín květnatý (Cornus florida) nebo dřín Nuttalův. Bylinné dříny se u nás přitom pěstují spíše sporadicky.

Pokud jde o keřovité svídy, v tomto případě zahrádkáři nedají dopustit především na kultivary svídy bílé, svídy krvavé a svídy výběžkaté. Pro ně jsou totiž typické panašované nebo velice pestré listy a jasně zbarvené větve, které na zahradě září především během zimních měsíců. Zástupcem stromovitých svíd, s nimiž se na našem území tak často nesetkáte, je pak třeba svída střídavolistá.

Oblíbeným užitkovým druhem je dřín obecný (Cornus mas), který začíná rozkvétat již v únoru nebo březnu, a proto se společně s jívami stává první potravou pro včely. Právě proto je tento rozkladitý strom nebo keř, který může dorůstat až do výšky sedmi metrů, velice důležitý pro ekologii krajiny, a to i za předpokladu, že zdobí zahrady v okolí rodinných domů.

Původní divokou verzi dřínu obecného v minulosti vystřídaly roubované velkoplodé odrůdy, které již dva roky po výsadbě poskytují zahrádkářům bohatou úrodu chutných červených plodů označovaných jako dřínky. Tyto bobule jsou jedlé, mají sladkokyselou, lehce trpkou chuť a obsahují celou řadu vitamínů i dalších zdraví prospěšných látek.

Plody dřínu obecného se samozřejmě dají konzumovat v syrovém stavu, ale spíše se hodí pro zpracování v kuchyni. Pěstitelé je zavařují, suší a připravují z nich také dřínový džem, různé šťávy, likéry, vína nebo mošty. Kromě toho se někdy konzumují tyto dřínky jako olivy. Plody dřínu obecného ovšem nejsou jediné, které našly mezi lidmi využití. V čínské medicíně totiž slaví úspěch také bobule dřínu lékařského.