Jaké má využití Baklažán?

Mezi ostatními druhy zeleniny vyniká lilek baklažán především nápadnou barvou svých plodů. Pěstovat se dá jako okrasná rostlina, ale své využití si našel i v kuchyni, kde jsou lilky oblíbené hlavně díky nízkému obsahu kalorií a pozitivnímu vlivu na lidské zdraví. Prozradíme, jaká je baklažán rostlina, kde se tento lilek nejčastěji pěstuje a jaké má baklažán léčivé účinky.

Jak poznat lilek?

Lilek (latinsky Solanum) je početný rod rostlin z čeledi lilkovité, který zahrnuje zhruba 1500 různých druhů bylin a dřevin. Patří sem jednoleté, dvouleté i vytrvalé byliny, ale i keře, liány nebo třeba malé stromy. Tyto druhy jsou dnes rozšířené prakticky po celém světě, ale nejvíce z nich roste v tropických a subtropických oblastech, především ve Střední a Jižní Americe.

Jaké má lilek druhy?

• Lilek vejcoplodý (Solanum melongena),
• Lilek brambor (Solanum tuberosum),
• Lilek černý (Solanum nigrum),
• Lilek rajče neboli rajče jedlé (Solanum lycopersicum),
• Lilek rajčenka (Solanum betaceum),
• Lilek sodomský (Solanum linnaeanum),
• Lilek quitský (Solanum quitoense),
• Lilek americký (Solanum americanum),
• Lilek karolínský (Solanum carolinense),
• Lilek potměchuť (Solanum dulcamara),
• Lilek žlutý (Solanum villosum),
• Lilek borůvkovitý (Solanum ascabrum),
• Lilek modrý neboli hořcový stromek (Solanum rantonnetii).

Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je samozřejmě lilek brambor, ale velice důležitou roli hraje také rajče jedlé. V kuchyni se pak jako zelenina používají i plody dalších druhů lilku, jako je například tamarilo (lilek rajčenka) nebo pepino (lilek peruánský). Některé druhy lilků se navíc pěstují jako okrasné rostliny a jiné zase našly využití v medicíně.

V České republice se v dnešní době vyskytuje celkem 19 druhů lilků. Původní je pouze lilek potměchuť, který roste v teplejších oblastech na celém našem území. Mezi zdomácnělé archeofyty se pak řadí lilek černý, lilek vlnatý nebo lilek křídlatý. Některé další pěstované druhy, jako je lilek brambor, lilek rajče nebo lilek vejcoplodý, v Česku zplaňují.

Co je to baklažán?

Pod tímto názvem se ukrývá lilek vejcoplodý (Solanum melongena), což je rostlina, která společně s bramborami, rajčaty a paprikami patří do čeledi lilkovité. Na našem území se pěstuje jako jednoletá zelenina, která je náročná na teplo i zálivku. V příznivých podmínkách nicméně baklažán dorůstá až do výšky jednoho metru a za dobrou péči se odmění úrodou chutných plodů.

Lilek vejcoplodý má bohatý kořenový systém a přímou lodyhu, která je dole mírně dřevnatá. Jeho listy bývají krátce řapíkaté, celokrajné a na rubu plstnaté, mají světle až tmavě zelenou barvu a vyznačují se fialovým žilkováním. Pětičlenné květy baklažánu, které mohou být růžové až fialové, se objevují začátkem léta.

Plodem jsou pak bobule používané jako plodová zelenina, které se označují jednoduše jako lilky nebo baklažány. Mohou dorůstat do délky 25 až 30 centimetrů, jejich váha dosahuje až jednoho kilogramu a obvykle mají vejčitý nebo okurkovitý tvar. Ačkoliv si mnozí lidé myslí, že lilek je zelenina, z botanického hlediska se jedná o ovoce, podobně jako je tomu třeba v případě rajčete nebo papriky.

Pěstitele lilek na první pohled zaujme svou lesklou slupkou, která může mít různé zbarvení. Asi nejznámější jsou plody temně fialové až černé barvy, ale setkat se můžete také s odrůdami, jejichž bobule mají slupku světle zelenou nebo žlutou. Výjimkou pak není ani bílý baklažán a kromě toho existují i dvojbarevné, žíhané nebo mramorované varianty. Dužina je ovšem vždy žlutavě bílá či krémová, má houbovitou konzistenci a obsahuje drobná jadérka.

Odkud baklažán pochází?

Domovinou lilku vejcoplodého je východní část Indie, odkud se později rozšířil po celém světě. Na evropském území se tato rostlina vyskytuje zhruba od 14. až 15. století, ale ne vždy byla mezi lidmi oblíbená. Někteří vhodnost konzumace baklažánů zpochybňovali a považovali tyto plody za nebezpečné, což vedlo k tomu, že se začal označovat jako „jablko bláznů“.

Zatímco v subtropických oblastech se dnes lilek pěstuje jako víceletá zelenina, v českých klimatických podmínkách jde především o jednoletku, jejíž nejoblíbenější odrůdy mají klasický vejčitý tvar. Slupka pak bývá zbarvena do temně fialových až černých odstínů a dužina má uvnitř krémovou barvu, ale na okrajích je spíše lehce nazelenalá.

V českém prostředí se nejvíce používá označení baklažán nebo jednoduše lilek, ale v zahraničí má tato rostlina celou řadu různých pojmenování. Pokud vás tedy zajímá, jak se řekne baklažán anglicky, je možné, že narazíte hned na několik výrazů. Na území Velké Británie nebo Irska se používá slovo aubergine, ale v USA, Austrálii, anglofonní části Kanady a na Novém Zélandu znají lilek jako eggplant. Na jihu Asie, v Singapuru či v Malajsii pak zdomácnělo jméno brinjal.

Jaké látky baklažán obsahuje?

Lilek vejcoplodý je nízkokalorická potravina, která je až z 90 % tvořená vodou. Plody obsahují také flavonoidy, což jsou přírodní barviva s mnoha zdraví prospěšnými účinky, která se řadí k sekundárním metabolitům rostlin. Dále je pak baklažán dobrým zdrojem pektinu, jenž působí jako rozpustná vláknina a může mít příznivý vliv na složení střevní mikroflóry.

Minerální látky:

• draslík,
• hořčík,
• železo,
• zinek,
• mangan.

Pokud jde o to, jaké obsahuje lilek vitamíny, najdete v něm hlavně vitamín A, vitamíny skupiny B (B1, B2, B3, B6) a vitamín C. Kromě toho je zde obsaženo poměrně velké množství kyseliny listové a kyseliny pantotenové, ve slupce se nachází rutin a mezi důležité složky patří také již zmiňovaný pektin, jehož množství je údajně vyšší než ve všech ostatních druzích zeleniny.

Většina prospěšných látek, které v sobě lilek ukrývá, se přitom nachází ve slupce. Právě proto se baklažán konzumuje i se slupkou, protože jinak by se člověk ochudil o většinu cenných živin. Před zpracováním ale nikdy nezapomeňte lilek důkladně omýt pod tekoucí vodou, abyste ho zbavili veškerých nečistot.

Má baklažán léčivé účinky?

Jelikož baklažán obsahuje velké množství vody a pouze minimum kalorií, dokáže skvěle obohatit zdravý jídelníček. Kromě toho ale dobře poslouží také při detoxikaci a chválí si ho i lidé, kteří se snaží shodit nějaké to kilo. Aby toho nebylo málo, baklažán údajně snižuje obsah cholesterolu v krvi a brání lámání drobných krevních kapilár.

Díky obsaženému rutinu lilek zpevňuje cévy a může se pochlubit také protisklerotickými účinky. Důležité je pak i jeho antioxidační působení, což znamená, že konzumace těchto plodů pomáhá chránit organismus před škodlivinami a brání vzniku volných radikálů. Kromě toho příznivě ovlivňuje i krevní tlak a střevní mikroflóru.

Pokud zařadíte baklažán do svého jídelníčku, rozhodně nebudete litovat. Údajně totiž zlepšuje zažívání, čistí střeva, pozitivně ovlivňuje činnost žlučníku či jater, má antibiotické účinky a podporuje imunitní systém. Dále by pak jeho konzumace měla částečně zvyšovat fyzickou i psychickou kondici a někteří dokonce považují baklažán za přírodní afrodiziakum.

Lilek: nežádoucí účinky

Pokud vás baklažán v obchodě zaujal a přemýšlíte, že byste ho sami rádi vyzkoušeli, jistě vás také zajímá, zda je lilek jedovatý, pokud se tepelně nezpracuje, nebo třeba jak ovlivňuje lilek zdraví nastávajících maminek a kojících žen. Mějte tedy na paměti, že baklažán byste nikdy neměli jíst syrový.

Obsahuje totiž alkaloidy, jako je například solanin, které by člověku mohly způsobit nevolnost a zažívací potíže. Tyto škodlivé látky se ovšem tepelnou úpravou rozloží a lilek se promění ve zdravou pochoutku. Z toho důvodu se nemusíte bát konzumovat lilek v těhotenství, a pokud ho dobře připravíte, žádným negativním způsobem by neměl ovlivnit ani kojení.

Jaké má baklažán využití?

Lilek se konzumuje vždy tepelně upravený, tedy pečený, vařený, dušený, restovaný nebo třeba grilovaný. Dá se marinovat i zavařovat do různých čalamád, často se opéká na rozžhaveném kameni a můžete ho samozřejmě obalený v těstíčku také smažit na oleji. Fantazii se zde rozhodně meze nekladou, takže se nebojte s lilkem experimentovat.

Své místo si lilek našel v různých světových kuchyních. Zatímco v Řecku se baklažán používá jako součást tradičního pokrmu označovaného jako musaka, ve Francii zase obohacuje klasické ratatouille. V Srbsku je lilek zastoupen v  čalamádě, kterou místní znají jako ajvar, a v arabské kuchyni se připravuje mimo jiné i pasta ze zapečených lilků, která se nazývá baba ganuš.

Před jakoukoliv úpravou se baklažán obvykle nechává vypotit, aby se zbavil přebytečné vody a hořkosti. To znamená, že byste ho měli zlehka osolit, a jakmile se orosí, dosucha jej otřít. Jelikož je struktura lilku pórovitá, pomůže to také zabránit přílišnému nasáknutí olejem. Chuť baklažánu je pak velice decentní, a proto se dá dobře kombinovat i s výraznějšími ingrediencemi, jako jsou různé druhy exotického koření, bylinky, česnek nebo cibule.