Jak se pěstuje lilek?

Chtěli byste si na zahrádku pořídit rostlinu, jejíž plody obohatí váš nudný jídelníček? V tom případě by pro vás mohl být skvělou volbou lilek vejcoplodý, který obsahuje pouze malé množství kalorií a dá se v kuchyni připravit na mnoho různých způsobů. Prozradíme, jak zvládá baklažán pěstování v našich podmínkách, jak pěstovat lilek na balkoně a jak se pěstuje lilek ve skleníku.

Co je to baklažán?

Pod tímto záhadným názvem se ukrývá lilek vejcoplodý (Solanum melongena), což je rostlina z čeledi lilkovité, která pochází z východní Indie, ale dnes je rozšířená prakticky po celém světě. Pěstuje se hlavně pro své plody, které se označují jednoduše jako lilky nebo baklažány, dorůstají do délky od 25 do 30 centimetrů a mají vejčitý nebo okurkovitý tvar.

Barevně se plody pohybují na škále od temně fialové přes světle zelenou či žlutou až po různé dvoubarevné, žíhané a mramorované varianty. Své využití si našly hlavně v kuchyni, kde se dají použít pro přípravu celé řady zajímavých receptů. Navíc jsou nízkokalorické, takže je hojně vyhledávají osoby, které se snaží zhubnout, a obsahují také velké množství zdraví prospěšných látek.

Jaké má lilek odrůdy?

Pokud jste se rozhodli, že byste si pěstování lilku rádi vyzkoušeli, jistě teď přemýšlíte, jaký konkrétní druh zvolit, aby se mu u vás dobře dařilo. Ne všechny variety se totiž dokáží s místním podnebím vyrovnat. Pro pěstování na českém území tedy byly speciálně vyšlechtěny odrůdy s kratší vegetační dobou, které jsou dobře přizpůsobené našim chladnějším klimatickým podmínkám.

Mezi nejodolnější odrůdy, které si zahrádkáři velice chválí, patří především lilek „Český raný“. Vzhledem k tomu, že nejde o hybridní varietu, mohou rostliny dosahovat menší výtěžnosti. Plody jsou zároveň menší, ale mohou se pochlubit klasickým vejčitým tvarem, lesklou slupkou tmavě fialové barvy a pevnou dužinou, která obvykle mívá smetanově bílý odstín.

Další oblíbené odrůdy:

• Serena F1 – plody mají černou barvu,
• Beatrice – plody mají fialovou barvu,
• Clara – plody mají bílou barvu,
• Black Beauty – pozdnější odrůda s velkými, temně fialovými plody,
• Giotto F1 – hybridní odrůda, která je velmi výnosná a má fialové plody,
• Violeta Lunga – plody jsou podlouhlé a mají tmavě fialovou barvu,
• Snowy – plody mají bílou barvu,
• Long Green – plody mají světle zelenou barvu,
• Rosa Bianca – plody mají světle růžovou barvu,
• Pingtung – plody mají levandulově fialovou barvu.

Pěstební nároky baklažánu

Ačkoliv se v subtropických oblastech lilek vejcoplodý pěstuje hlavně jako víceletá zelenina, v českých klimatických podmínkách ho zahrádkáři vysazují jako jednoletku. Jelikož je pěstování této rostliny poměrně náročné, je nutné věnovat jí dostatek péče a postarat se, aby měla vždy dostatek vláhy a živin. Za to se vám pak odmění bohatou úrodou chutných plodů.

Lilky se dají úspěšně vypěstovat všude, kde se dobře daří paprikám a rajčatům. Ideální jsou slunná stanoviště s denními teplotami v rozmezí od 20 do 28 °C. Noční teploty by se pak měly pohybovat kolem 15 až 18 °C. Co se týče půdy, nejlepší je lehká, vzdušná a výhřevná zemina s vysokým obsahem humusu a neutrálním pH. Důležitý je ale samozřejmě i dostatek vláhy.

Jelikož se lilek vejcoplodý řadí mezi teplomilné rostliny, teploty nižší než 10 °C mu nesvědčí, poškozují ho a omezují jeho růst. V chladnějších oblastech se proto doporučuje pěstování lilku ve skleníku nebo ve fóliovníku. Pěstování venku je možné pouze na teplejších místech (například na jihu Moravy), která jsou dostatečně chráněná před větrem.

Jak zasadit lilek?

Před výsadbou baklažánu na finální stanoviště je nutné sazeničky předpěstovat. Semena lilků, která si udrží klíčivost klidně 4 až 5 let, se obvykle vysévají od poloviny února do poloviny března, a to ideálně do kvalitního, humózního substrátu. Je vhodné je uložit zhruba 1 centimetr pod povrch a poté substrát jemně přimáčknout a dle potřeby zavlažovat. Výsev následně přikryjte průhlednou fólií, aby se voda neodpařovala.

V dobrých podmínkách semínka vzejdou za 10 až 20 dnů. Jakmile rostlinky vytvoří první pravé lístky, pikýrují se na vzdálenost 8 až 10 centimetrů nebo se přesazují se do květináčů s lehkou, humózní, písčitohlinitou půdou, jejichž průměr se pohybuje kolem 10 centimetrů. Po celou dobu předpěstovávání by teplota neměla klesnout pod 18 °C a sazeničky vyžadují také poměrně velké množství světla.

Pěstování lilku ve skleníku či fóliovníku

Do skleníku nebo do fóliovníku se sazenice vysazují v závislosti na době výsevu, zhruba od konce dubna do poloviny května. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být alespoň 40 centimetrů, ale pokud máte k dispozici dostatek volného prostoru, spon může být samozřejmě i větší. Důležité je ponechat rostlinám pouze čtyři hlavní výhony a všechny postranní vyštipovat.

Nezapomeňte také na to, že k lilkům musí mít přístup včely, které jejich květy opylují. Pokud se tak nestane, budete muset nastoupit se štětečkem a opylovat rostliny vlastnoručně. Aby se včely dostaly dovnitř, doporučuje se prostor větrat. To byste však měli dělat pouze mírně, protože jinak by mohl lilky ofouknout průvan.

Jakmile se na rostlině začnou tvořit plody, ponechte jich pouze 5 až 7 a zbytek odstraňte. Větší množství lilků by totiž rostlina nestihla dostatečně vyživovat a nedočkali byste se tak uspokojivé úrody. Kromě toho pak můžete lilky roubovat na bujněji rostoucí rajčatové podnože, což často zajistí rostlinám vyšší výnosy. V takovém případě se lilky pěstují ve skleníku nebo ve fóliovníku na opoře.

Jak zvládá lilek pěstování venku?

Pokud chcete vyzkoušet pěstování lilku na venkovním stanovišti, mějte na paměti, že rostlina potřebuje slunné místo, které by mělo být v ideálním případě orientované směrem na jih. Zároveň musí být dobře chráněné, takže se vyplatí zasadit baklažán například u zděné stěny, která ve dne akumuluje teplo a rostlinu částečně skryje před poryvy větru.

Na venkovní záhony se zdravá sadba vysazuje ve sponu 50 x 50 centimetrů, a to nejdříve v druhé polovině května, kdy už nehrozí žádné pozdní mrazíky. Výsadba se provádí hlouběji, díky čemuž kořenový systém zmohutní, přičemž vhodnými předplodinami jsou ředkvičky, salát, košťálová a cibulová zelenina, špenát, okurky nebo fazole.

Lilek vejcoplodý je možné vysazovat do půdy pokryté černou mulčovací netkanou textilií, která potlačí růst plevele a zajistí rostlinám lepší teplotní podmínky. Při časnější výsadbě navíc zahrádkáři založené porosty většinou dočasně chrání bílou netkanou textilií, která se odstraňuje až ve chvíli, kdy rostlinám již nehrozí riziko namrznutí.

Jelikož jsou lilky velmi náročné na živiny, záhony je dobré na podzim pohnojit kompostem nebo prostřednictvím zetlelého organického hnojiva. Při výsadbě se navíc přidává hnojivo anorganické, které obsahuje potřebné stopové prvky. Na venkovním stanovišti pak baklažán dorůstá zhruba do výšky 60 až 70 centimetrů.

Baklažán: pěstování na balkoně

Jelikož baklažány milují teplo, světlo i kvalitní substrát a zároveň vyžadují dostatečné množství živin, můžete vyzkoušet také pěstování lilku na balkoně. K tomu se obvykle používají velké, samozavlažovací truhlíky, které je vhodné umístit ke zdi na prohřátou jižní stranu. Mějte také na paměti, že v nádobách se bude mnohem lépe dařit odrůdám s menšími plody (například White Egg nebo Rotonda Bianca Sfumata di Rosa).

Předpěstované sazenice se v tomto případě umisťují ven až po polovině května, jelikož nesnesou chladné počasí a mohly by jim ublížit noční mrazíky. Důležité je přitom myslet na dostatečné zalévání a hnojení, bez kterého byste se úrody nedočkali. Zároveň je nutné rostliny již od počátku vyvazovat, protože jinak by se pod tíhou plodů mohly postupem času vylomit.

Péče o lilky během vegetačního období

Lilky je nutné pravidelně a vydatně zalévat. Pamatujte také na to, že jakmile se objeví první plody, nároky na vláhu se ještě zvýší. V ideálním případě byste měli rostliny zalévat večer, protože lilek roste v noci, stejně jako například rajče. Hodí se k tomu dostatečně odstátá (nejlépe dešťová) voda. Nikdy nezalévejte příliš studenou ani příliš tvrdou vodou.

Lilky se pěstují podobně jako tyčková rajčata. To znamená, že je nutné vyštipovat boční výhony a vyvázat rostliny k opoře, protože jejich plody bývají těžké a mohly by rostlinu snadno polámat. Okolní půdu nezapomeňte průběžně odplevelovat, okopávat a dostatečně přihnojovat vícesložkovým hnojivem (zpočátku zhruba jednou za 14 dnů, poté méně často). Můžete vsadit také na mulčování, což udrží v půdě vláhu a potlačí růst plevele.

Choroby a škůdci

Baklažány na choroby příliš netrpí, ale samozřejmě se i v tomto případě může nějaký problém objevit. Nejčastěji se jedná o virovou bronzovitost rajčete, dále pak rostliny může napadnout stolbur (parazitický organismus) a výjimkou není ani alternariová či septoriová skvrnitost rajčete, padlí nebo fusariové vadnutí.

Pokud jde o škůdce, největší neplechu má obvykle na svědomí mandelinka bramborová, proti které se dá bojovat pomocí přípravků určených na ochranu rajčat. Ideálně byste měli vybírat postřiky, které nejsou toxické a nezpůsobí újmu opylujícím včelám. Na listech se také mohou objevit svilušky, které rostlině vysávají šťávu, což ji oslabí.

Sklizeň lilků

Baklažány se sklízejí obvykle v době od července do října. Pokud pěstujete rostliny na venkovních záhonech, nezapomeňte, že podzimní pokles teplot má na svědomí brzké ukončení plodnosti, takže nasazené plody zůstanou malé a již nedorostou. Ve skleníku nebo fóliovníku může být sklizeň o několik týdnů delší.

Plody se sklízejí průběžně, ale nečeká se, až zcela dozrají. Měly by mít vysoký lesk a intenzivní barvu, na omak budou pevné a jejich chuť bude příjemně jemná. Přezrálé plody poznáte tak, že jsou na povrchu již matné a měkké, jejich stopka vadne a semena hnědnou. Také ztrácejí dobré chuťové vlastnosti.

Ke konzumaci se nejvíce hodí lilky sklizené zhruba 30 dnů po odkvětu. Některé odrůdy ale vyžadují brzké odstranění prvního lilku, a pokud tak neučiníte, nebudou se na rostlině vyvíjet další. Jednotlivé baklažány, které chcete sklidit, je nutné odstřihnout nůžkami, a to i se stopkou. Krátkodobě je pak můžete uskladnit na suchém a mírně chladném místě.