Pokud vás pěstování klasické kuchyňské cibule omrzelo nebo chcete svou zahradu obohatit o novou rostlinu, kterou pak zužitkujete pro přípravu chutných pokrmů, vyzkoušejte pěstování sibiřské cibule. Ta se vysazuje kvůli své nati, ale použít se dají i cibulky. Prozradíme, jak vypadá sibiřská cibule, jak zvládá sibiřská cibule pěstování na našem území a jaké má sibiřská cibule využití.
Co je to vlastně sibiřská cibule?
Ačkoliv by se vám mohlo zdát, že rozlišit jednotlivé druhy cibule je velmi jednoduché, ve skutečnosti zde panují určité nejasnosti. Proto je dobré si hned zkraje říct, že jako sibiřská cibule se označuje cibule zimní (Allium fistulosum), která je mezi lidmi známá i jako ošlejch nebo sečka. Dnes se nejvíce pěstuje v Asii, a to konkrétně na území Číny, Japonska, Koreje nebo Ruska.
Jde o vytrvalou rostlinu, která původně pochází z jihovýchodní Sibiře (právě proto se označuje jako cibule zimní sibiřská), takže je mrazuvzdorná a v zimě může zůstat na záhoncích. Ačkoliv se třeba v Číně sibiřská cibule pěstovala údajně již před 2000 lety a některé národy ji označovaly za svatou rostlinu, do Evropy se dostala až v průběhu 16. století
Na českém území lidé hojně vysazovali sibiřskou cibuli hlavně během 19. století, kdy daná rostlina v některých případech dokonce zplaňovala. V současné době již není zdaleka tak populární jako dříve, ačkoliv se k jejímu pěstování zahrádkáři stále častěji vracejí. Důvodem je její jemná chuť a šťavnatost, která souvisí s vyšším obsahem vody než v případě cibule kuchyňské.
Zdrojem problémů je ovšem skutečnost, že někteří lidé jako sibiřskou cibuli nesprávně označují cibuli prorůstovou (Allium x proliferum), která je křížencem cibule zimní s cibulí kuchyňskou. Dříve ji přitom botanikové považovali pouze za soubor kultivarů jednoho nebo druhého z rodičů, a právě z toho důvodu se dnes někdy můžete setkat s pojmenováním cibule sibiřská poschoďová či prorůstavá.
Pěstování sibiřské cibule
Tento typ zeleniny se vyznačuje přítomností cibulky, která je zhruba 2 až 5 centimetrů dlouhá a na šířku měří kolem 1 až 3 centimetrů. Z ní pak vyrůstá robustní, dutý stonek, který postupně ozdobí jednoduché listy s celokrajnými čepelemi. Květy se objevují ve vrcholovém květenství označovaném jako šroubel. To obsahuje asi 50 až 100 kvítků s okvětními lístky žlutavé barvy. Plodem je tobolka.
Cibule sibiřská je mrazuvzdorná a raší velmi časně. Pokud se pustíte do jejího pěstování, určitě nebudete litovat. Můžete ji totiž pak sklízet po celý rok, jelikož pomalu roste i pod sněhovou pokrývkou. Dá se přitom pěstovat ze semen, což je asi nejčastější varianta, ale někdy se provádí také výsadba zimní cibule ze sazečky.
Nejsnadněji pak zvládá sibiřská cibule množení prostřednictvím dělení trsů, které je velmi jednoduché a rychlé. Trsy navíc bývají rok od roku mohutnější. Kromě toho můžete sibiřskou cibuli rychlit v květináči na okenním parapetu a dá se vypěstovat i v truhlíku na balkoně.
Kultivary zimní cibule
V současné době je na trhu k dostání velké množství zajímavých odrůd. Vyzkoušet můžete třeba kultivar Bajkal, který se hodí jak pro klasickou sklizeň, tak i v momentě, kdy plánujete svazkování. Oblíbená je pak také Augusta, jež odolá i velkým mrazům, nebo Gerda, která se pěstuje hlavně pro svou nať. Kromě toho se pěstují varianty jménem Entita, Kaj nebo Freddy.
Výběr vhodného stanoviště
Cibule sibiřská vyžaduje bezplevelnou, hlinitopísčitou a dobře propustnou půdu, která není příliš vlhká. Měla by však obsahovat dostatečné množství humusu i dalších potřebných živin (především vápníku) a doporučuje se, aby byla neutrální nebo mírně zásaditá. V ideálním případě byste také měli zvolit místo, které bude dostatečně teplé a slunečné.
Před výsevem nebo výsadbou sibiřské cibule je nutné záhonky dobře zpracovat, protože na vybraném stanovišti může tato rostlina vydržet klidně i více než deset let. Půdu byste měli tedy odplevelit, prokypřit a obohatit také o uleželý kompost nebo kombinované hnojivo s obsahem vápníku. Zemina by pak měla být lehká nebo maximálně středně těžká.
Sibiřská cibule výsev
Pokud jste si vybrali k pěstování sibiřské cibule semena, jejich výsev se provádí buď během zimních měsíců do skleníku, nebo brzo na jaře (zhruba od konce března či dubna) přímo na venkovní stanoviště. Poroste ovšem i v případě, že se rozhodnete ji vysadit až ve druhé polovině léta (koncem srpna nebo v září). Ze semínek si také můžete předpěstovat sazeničky, které později vysadíte.
Doporučená hloubka výsevu je v tomto případě maximálně 1 až 2 centimetry. Řádky by od sebe měly být vzdálené zhruba 20 až 30 centimetrů a mezi jednotlivými semínky byste měli udržovat rozestupy kolem 3 až 5 centimetrů. Vzešlé trsy se nejednotí, ale pokud je to nutné, můžete je přesadit na jiné stanoviště, kde se bude sazenicím lépe dařit.
Když zvládne sibiřská cibule sázení, měli byste půdu udržovat bez plevele, aby jednotlivé rostliny mohly dobře prospívat. Vhodným mulčem je v tomto případě například sláma, ale tu byste neměli přikládat k mladým rostlinkám, protože se v ní rádi schovávají slimáci, kteří se pak do vaší čerstvě vypěstované sibiřské cibule s chutí pustí.
Obecně však tato zelenina není na péči nijak zvlášť náročná. Co se týče zálivky, měla by být pravidelná, ale zeminu nesmíte přemokřit. Stačí tedy rostliny zavlažovat v menší míře. Přihnojování v běžných podmínkách není nutné a doporučuje se hlavně při pěstování cibule sibiřské v květináči nebo truhlíku. Hnojiva by měla být bohatá na draslík a fosfor, ale neměla by obsahovat dusík či chlor.
Kdy se sklízí sibiřská cibule?
Sibiřská naťová cibule se sklízí po celou dobu vegetace. Nať se nejvíce seřezává či sestřihává během jarních měsíců, zatímco v létě se doporučuje nechat rostliny trochu odpočinout, než se pak znovu pustíte do jejich sklizně. Máte-li na zahradě dostatek sazenic, můžete zužitkovat i mladé cibulky, které jsou velmi chutné. V takovém případě se na jaře sklízí celé rostliny.
Od druhého roku se také začínají objevovat květy sibiřské cibule. Jejich duté stonky ovšem nejsou pro sklízení vhodné, takže se většinou vylamují, aby se rostliny zbytečně nevyčerpávaly. Také je však můžete nechat vysemenit, čímž získáte další semínka vhodná k pěstování této chutné zeleniny. Dají se ale samozřejmě zakoupit i v obchodě nebo na internetu.
K čemu se používá sibiřská cibule?
Nať sibiřské cibule se dá zužitkovat podobně jako pažitka nebo jarní cibulka vypěstovaná z vybraných kultivarů cibule kuchyňské. V kuchyni se tedy používá hlavně v čerstvém stavu, a to například na posypání chleba s máslem nebo brambor. Velmi často pak obohacuje sibiřská cibule recepty v podobě salátů, pomazánek nebo polévek. Je přitom skvělým zdrojem vitamínu C, karotenoidů a vápníku.
Jak vypadá sibiřská cibule?
Jde o vytrvalou rostlinu, která je známá také jako cibule zimní, ošlejch nebo sečka (latinsky Allium fistulosum). Skládá se z drobných cibulek o délce 2 až 5 centimetrů, z nichž vyrůstá dutý stonek. K tomu se pak přidávají jednoduché listy a květy uspořádané do šroubele. Plodem této rostliny jsou tobolky.
Jak se pěstuje sibiřská cibule?
Cibuli sibiřskou lze pěstovat na několik různých způsobů. V zahradnictví nebo na internetu si můžete zakoupit její semena, ale někdy lidé používají sazečku. Kromě pěstování na záhonech pak můžete vyzkoušet také sázení do květináče, který potom umístíte na okenní parapet, nebo do truhlíku, jenž necháte na terase či na balkoně. Množit se dá také dělením trsů.
Kdy provést výsev cibule sibiřské?
Tato rostlina se hodí pro jarní výsevy, což se provádí zhruba od konce března do dubna. Semínka se umisťují 1 až 2 centimetry hluboko, a to konkrétně do řádků vzdálených 20 až 30 centimetrů a s rozestupy kolem 3 až 5 centimetrů. Důležitá je pravidelná zálivka spolu s častým odplevelováním. Kromě toho můžete výsev provést i koncem léta nebo začátkem podzimu.
K čemu se používá sibiřská cibule?
Pokud jste se rozhodli pro pěstování cibule sibiřské, můžete sklízet nať (po celou dobu vegetace) i samotné cibulky. Následně se daná rostlina zpracovává třeba jako pažitka. Posypat si s ní můžete chleba s máslem, brambory nebo míchaná vajíčka. Kromě toho se přidává do polévek, omáček, slaných koláčů i salátů.
