Líska využití

Jedním z typických symbolů přechodu od chladných zimních měsíců k příjemným jarním dnům je pro zahrádkáře líska. Tu se vyplatí pěstovat nejen kvůli oříškům, ale také jako okrasnou dřevinu, větrolam nebo třeba součást živého plotu. Prozradíme, zda je líska strom, nebo keř, kde tato dřevina roste a proč byste lísku na své zahradě rozhodně měli mít.

Co je líska?

Líska (latinsky Corylus) je rod dřevin, který v minulosti patřil do čeledi lískovitých, ale podle nového taxonomického systému je dnes řazen do čeledi břízovitých, konkrétně pak do podčeledi lískovité (Coryloideae). Jedná se o poměrně rychle rostoucí a velmi odolné dřeviny, které nejsou příliš náročné na druh půdy, a proto se někdy používají ke zpevnění svahů a břehů.

Lidé se velice často ptají, zda je líska strom, nebo se naopak jedná o keř. Co se týče tohoto rozdělení, obě skupiny mají vlastně pravdu. Existují totiž jak stromovité typy lísek, které v průběhu let vyrůstají do poměrně velké výšky, tak i lískové keře, s nimiž se můžete setkat ještě častěji, protože jsou o něco rozšířenější než lískové stromy.

Zatímco keřovitá okrasná líska většinou roste velice rychle, strom líska dorůstá spíše pomaleji. Když dosáhne 10 let věku, bývá přibližně 2 metry vysoký, ve 20 letech pak měří asi 2 až 5 metrů a o dalších 10 let později, tedy ve věku 30 let, může dosahovat dokonce až do výšky 7 metrů. Záleží ovšem vždy na pěstovaném druhu a také na konkrétní odrůdě.

Jak vypadá líska?

Vzhled lísky se samozřejmě liší v závislosti na tom, zda se jedná o strom, nebo jde o druh keřovitý. Kmeny stromovitých lísek bývají přímé a dosahují často až k úplnému vrcholu koruny. Když jsou mladé, jejich kůra je nahnědle šedá. To se ale poměrně brzy (konkrétně zhruba v 10 nebo 15 letech) mění na rozpukanou šedou borku, která se šupinovitě odlupuje.

Pokud jde o keřovité lísky, jejich základní kmenové výhony bývají strnule vzpřímené, přičemž nahoře se pak rozvětvují, protahují a proměňují se v ohebné obloukovité větve. Kůra těchto lísek bývá hnědá, ale na první pohled jsou zde patrné také výrazné lenticely (čočinky), což jsou drobné bradavičnaté útvary navazující na mezibuněčné prostory vnitřních pletiv.

Kořenový systém všech lísek je hustý, houževnatý a bohatě větvený. Hlavní okrasný prvek těchto dřevin pak představují listy, které se objevují zhruba od května do listopadu. Bývají vejčité nebo srdčité, dvojnásobně zubaté a více či méně pýřité. Jejich zbarvení přitom závisí na konkrétní odrůdě a pohybuje se od žlutých, oranžových, červených a hnědých odstínů až ke světle nebo tmavě zelené.

Co se týče květů, ty samčí jsou uspořádané v převislé jehnědy, které mají různou délku, zakládají se na podzim a oživují se pak v době „prášení“ (tedy v předjaří), kdy keřovitá líska ještě není olistěná. Samičí květy bývají směstnané do květenství, které je podobné pupenům, z jejichž vrcholků se tyčí načervenalé čnělky. U stromovitých lísek se pak květenství objevuje poprvé ve věku 25 až 30 let.

Kde roste líska?

Lísky jsou rozšířené na celé severní polokouli, rostou prakticky všude v mírném pásmu, ale někdy se s nimi můžete setkat také v pásmu subtropickém. Jedná se přitom o poměrně nenáročné dřeviny, kterým se dobře daří na slunci i v polostínu, přičemž druh Corylus avellana dokonce zvládá i pěstování ve stínu. Pouze šlechtěné lísky, u nichž záleží na produkci oříšků, mívají nároky o něco větší.

Co se týče půdy, na tu nemají lísky žádné speciální nároky. Ideální je hlinitý nebo jílovitohlinitý podklad s vyšším obsahem vápníku, ale tyto dřeviny si dokáží poradit i na jiných stanovištích, která nemají k jejich pěstování optimální podmínky. Problémem může být pouze přemokřená půda nebo písčité a příliš suché místo, které neudrží dostatek vláhy.

Lísku lze pěstovat i na stanovištích, která jsou z hlediska konvenčního zemědělství považována za podřadná. Jedná se především o břehy rybníků a vodních toků, kde vlivem náplav mívají lísky dostatečné množství vláhy i živin, ale také o vlhké rokle, úpatí svahů, různé stráně, vlhké oblasti podél železničních tratí a cest, místa v blízkosti budov nebo třeba výběhy pro slepice.

Zatímco v dnešní době lísky zdobí mnoho různých okrasných i zeleninových zahrad, parků či lidmi zbudovaných alejí, můžete je samozřejmě najít i ve volné přírodě, kde planě rostoucí dřeviny dorůstají do poměrně výrazných rozměrů a plodí velké množství oříšků. Ty jsou sice malé, ale skvěle chutnají, a díky tomu v době sklizně potěší nejednoho kolemjdoucího.

Proč pěstovat lísku?

Na zahradě mohou být lísky přínosné hned z několika různých důvodů. Zatímco někteří lidé si pochvalují estetický přínos okrasných odrůd, jiní pěstují lísku hlavně kvůli oříškům a další si zase cení lískového dřeva. Vždy ovšem záleží na tom, o jakou konkrétní odrůdu se jedná, protože ne každá se hodí pro pěstování na menších zahrádkách nebo jako součást okrasných alejí.

To první, co člověka ve spojení s lískou obvykle napadne, jsou samozřejmě lískové oříšky. Ty jsou velice oblíbené pro svou příjemnou chuť, dají se poměrně dlouho skladovat a navíc se hodí také jako surovina pro výrobu oleje. Pěstujete-li lísky hlavně pro jejich lískové ořechy, je důležité, aby dřeviny dobře prospívaly. Z jednoho keře lze pak totiž získat klidně až 2 kilogramy chutných plodů.

Díky svému hustě rozvětvenému kořenovému systému mohou lísky dobře prospívat také v půdách, které nejsou příliš bohaté na živiny. Pokud mají dostatek vody, objevují se tedy i na místech s tenkou vrstvou ornice. Právě proto se skvěle hodí pro zpevnění svahů a břehů vodních toků, které chrání proti vodní erozi.

Pokud jde o správné umístění, stromová líska ani větší keře se do menších zahrádek příliš nehodí. Skvěle ovšem poslouží jako solitéry nebo rozvolněné skupiny při větších úpravách krajiny, přičemž některé z nich našly uplatnění třeba jako základ dlouhých přírodních alejí a jiné ve formě stromořadí lemují širší ulice.

Menší lískové keře jsou mezi zahrádkáři oblíbené nejen pro svou okrasnou funkci, ale také jako základ volně rostoucích (pouze zřídka přistřihávaných) živých plotů. Ve formě pionýrských dřevin, které osidlují nově vzniklá stanoviště, se pak dají vysazovat také na málo plodné půdy a dobře poslouží i pro orámování vyšších stromovitých porostů nebo dokonce jako podrost.

Ačkoliv lísky obzvláště v době květu nemají rády příliš studené větry, spolu s ořešáky nebo kaštanovníky se osvědčily také jako větrolamy. Jelikož tyto dřeviny kvetou poměrně brzy (zhruba od poloviny února do dubna ještě před vyrašením listů), jsou navíc dobrým zdrojem výživného pylu pro včely, a to ve chvíli, kdy ho je v okolní přírodě nedostatek.

Aby toho nebylo málo, lísku je možné zhruba každých 15 let seřezat a využít jak zdroj palivového dříví či materiálu, čímž také zabráníte poklesu plodnosti. Získané dřevo se pak hodí třeba na otop, jako stavební materiál, k pěstování hub nebo pro vylepšení půdy. Pokud ovšem uříznete čerstvé pruty, které vyrážejí z kořenového krčku a kořenů lísky, můžete je použít také jako mulč nebo krmivo pro ovce a kozy.

Co je líska?

Líska (Corylus) je rod dřevin, který je dnes řazen do čeledi břízovitých a do podčeledi lískovité. Jeho zástupci rychle rostou a jsou velice odolní, přičemž nemají žádné velké pěstební nároky, takže se o ně zvládne postarat i začínající zahradník. Pokud jde o to, zda je líska strom, nebo keř, můžete se setkat s oběma typy těchto dřevin. Zatímco stromovité lísky rostou pomaleji, ale dosahují velkých výšek, lískové keře jsou rozšířenější a dorůstají velice rychle.

Jak vypadá lískový strom a keř?

Vzhled lísky se liší v závislosti na tom, o jakou konkrétní odrůdu se jedná. U stromových lísek bývají kmeny přímé a jejich nahnědle šedá kůra se v průběhu let mění na rozpukanou šedou borku. Základní kmenové výhony keřovitých lísek bývají strnule vzpřímené, mají hnědou barvu s patrnými lenticelami a nahoře se protahují v ohebné obloukovité větve. Kořeny jsou husté a bohatě větvené, listy mohou mít celou řadu různých odstínů a květy jsou jak samčí (jehnědy), tak i samičí (podobné pupenům).

Kde roste líska?

Lísky jsou rozšířené v mírném pásmu na celé severní polokouli. Jedná se o poměrně nenáročné dřeviny, kterým se dobře daří na slunci i v polostínu a které nemají příliš velké nároky na půdu. Ideální je hlinitý nebo jílovitohlinitý podklad, ale lísky lze pěstovat také na místech, které jsou z hlediska konvenčního zemědělství považována za podřadná. Jedná se o břehy rybníků a vodních toků, vlhké rokle, svahy, stráně, oblasti podél železničních tratí a cest nebo místa v blízkosti budov.

Jaké má líska využití?

Líska se pěstuje z mnoha různých důvodů. Kromě toho, že jako okrasný keř dokáže zahradu ozvláštnit, plodí také chutné lískové oříšky. Dále mají lísky také protierozní funkci a skvěle se hodí pro zpevnění svahů či břehů. Zatímco stromovité lísky mohou být mimo jiné základem přírodních alejí nebo stromořadí, lískové keře pak poslouží třeba jako základ volně rostoucího živého plotu, jako větrolam, jako zdroj pylu pro včely nebo také jako zdroj palivového dříví či stavebního materiálu.