Dušičky 2024: Kdy jsou a proč se slaví?

Nedílnou součástí podzimu se kromě padajících listů a deštivých dnů staly také Dušičky. Jde o svátek, kdy si lidé připomínají zemřelé, modlí se za ně a navštěvují hřbitovy, kde zdobí místa posledního odpočinku svých blízkých pomocí svíček, věnců a květin. Prozradíme, proč a jak se slaví Dušičky u nás i ve světě, kdy se zapalují svíčky na Dušičky a jaké dekorace na Dušičky jsou mezi lidmi nejoblíbenější.

Co jsou Dušičky?

Pod tímto lidovým názvem se ukrývá křesťanská tradice, které se říká také Památka zesnulých, Svátek zesnulých nebo Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Konkrétně připadá na 2. listopadu (v roce 2024 se jedná o sobotu), což je den liturgického roku, kdy se římskokatolická církev modlí za duše v očistci. Liturgické obřady pak ve stejný den slouží i Církev československá husitská.

Svátek Dušičky je také dnem, kdy lidé vyráží na hřbitovy, aby uctili památku svých zesnulých a na hrob jim umístili různé smuteční dekorace. A samozřejmě se nejedná pouze o křesťany. Památka zesnulých se totiž v průběhu let stala tradicí, kterou ctí většina obyvatel České republiky, ať už jsou věřící, nebo se k žádné víře nehlásí.

Aby toho nebylo málo, Dušičky (anglicky All Souls´ Day, v latině pak In commemoratione omnium fidelium defunctorum) uzavírají trojici významných podzimních dnů, které spolu úzce souvisí. Každý z nich totiž určitým způsobem oslavuje nebo připomíná zemřelé, a to jak v rámci církevních slavností, tak i v pohanských tradicích. Konkrétně sem patří:

• Halloween – 31. října,
• Svátek Všech svatých – 1. listopadu,
• Dušičky (Památka zesnulých) – 2. listopadu.

Proč se slaví Dušičky?

Tato tradice je ryze křesťanská, přičemž souvisí především s oslavou svátku Všech svatých, během kterého si křesťané připomínají všechny svaté (nejen ty kanonizované, ale i ty, o jejichž svatosti ví pouze Bůh). Dušičky pak na tento významný den plynule navazují, přičemž oba svátky lidé využívají k návštěvám hřbitovů a rodinných hrobů, kde zapalují svíčky, pokládají věnce a modlí se.

Svátek Všech svatých se dnes slaví díky papeži Bonifácovi, který jej zavedl pravděpodobně v roce 610. Památka všech věrných zemřelých pak svou dnešní podobu získala roku 998, kdy se francouzský opat svatý Odilo z Cluny pokusil pokřesťanštit původní pohanskou tradici. Z Cluny se později oslavy Dušiček rozšířily také do dalších benediktinských klášterů a následně i mimo ně.

V Římě pak Dušičky oficiálně ustanovili na 2. listopadu ve 13. století, přičemž dominikánští kněží v tento den později začali slavit tři mše. Tento zvyk během 18. století potvrdil také papež Benedikt XIV., díky čemuž se rozšířil ve Španělsku, Portugalsku i v Latinské Americe. Na počátku 20. století (konkrétně v roce 1915) papež Benedikt XV. povolil sloužit tři mše všem kněžím. Jedna z nich je na úmysl papeže, jedna za duše v očistci a jedna za jiný úmysl.

Původní dušičková tradice se přitom pojí s katolickou vírou v očistec, což je místo, kam odchází duše zemřelých, aby se před vstupem do nebe očistily od méně závažných hříchů a nedokonalostí. Ačkoliv prožívají určitý druh utrpení, naplňuje je jistota, že se jednoho dne dostanou před Boží tvář. Právě během Dušiček pak mohou věřící tresty zemřelých zmírnit modlitbou nebo prostřednictvím milosrdných skutků.

Dušičky a Halloween

Kromě toho však Památka zesnulých souvisí také se starou keltskou tradicí a oslavou Samhainu, která se v minulosti pořádala v noci z 31. října na 1. listopadu. Keltové v tuto dobu slavili konec léta a začátek nového roku, ale zároveň podle nich šlo o čas, kdy se stírala hranice mezi světem živých a mrtvých. Proto se zapalovaly vysoké ohně a svíčky, které měly duším osvítit cestu, a lidé se oblékali do různých masek, aby se ochránili před zlými duchy.

Z této tradice se později vyvinul svátek, který dnes známe jako Halloween (All Hallows´ Eve). Ten se slaví večer 31. října a dnes je populární hlavně v Americe a jiných anglosaských zemích, kde lidé vydlabávají dýně, převlékají se do strašidelných kostýmů a chodí koledovat nebo navštěvují různé halloweenské večírky. Také na našem území lidé dříve vydlabávali obličeje, ale místo dýně k tomu používali třeba cukrovou řepu.

Jak lidé slavili Dušičky v minulosti?

Pokud jde o lidové zvyky, v minulosti lidé věřili, že v předvečer Dušiček vystupují duše zemřelých z očistce, aby si alespoň na chvíli odpočinuly od svých útrap a navštívily pozůstalé. Proto blízcí hříšníků plnili lampy na olej máslem, aby si dušičky mohly ošetřit své spáleniny, k nimž v očistci přišly. Večer pak pili studené mléko nebo se tímto mlékem trochu postříkali, což mělo duše zchladit.

V domácnostech se přes noc také nechávalo jídlo pro zesnulé nebo se jednotlivé pokrmy (například mouka) vhazovaly do ohně. Lidé navíc své domy hodně vytápěli, aby bylo duším teplo, a uklízeli ostré předměty, protože se báli, že by se o ně dušičky mohly pořezat. Aby se nevyplašily, nesmělo se navíc zametat. Pokud pískalo v kamnech, dušičky údajně plakaly. Jestliže pršelo, znamenalo to, že zemřelí oplakávají své hříchy.

K dalším zvykům, které byly v minulosti mezi lidmi rozšířené, patřilo poskytování almužny chudým a trpícím. Lidé totiž věřili, že tyto osoby mají ke světu mrtvých mnohem blíž než oni sami, a mohou proto zprostředkovat kontakt mezi živými a zesnulými.

Dále se pak připravovalo také dušičkové pečivo, kterému se říkalo jednoduše dušičky či kosti svatých, protože se jednalo o housky ve tvaru zkřížených hnátů. Kromě toho hospodyňky pekly také zvláštní čtyřhranné buchty s povidly nebo s mákem. Pečivem pak lidé obdarovávali chudé a žebráky, kteří se většinou shromažďovali u kostela nebo u hřbitova.

Stejně jako dnes byla i v minulosti důležitou součástí Dušiček vzpomínka na zesnulé. Rodiny se setkávaly u stolu a své zemřelé si připomínaly prostřednictvím modliteb. Lidé spolu také povečeřeli, přičemž zbytky pak nechávali právě duším zesnulých. Kromě toho věřili, že o dušičkové půlnoci mívají duchové zesnulých svou bohoslužbu. Když se pak ráno ozvalo zvonění z kostela, dušičky se musely vrátit do očistce.

Jak se slaví Dušičky v Česku?

Dušičky jsou příležitostí, kdy se tradičně konají bohoslužby a mše svaté. Kněz má v tento den povoleno nosit černé roucho (podobně jako třeba při pohřbech), obchází spolu s věřícími hřbitov a hroby kropí svěcenou vodou. Věřící i nevěřící si pak v tento den připomínají své zesnulé a vydávají se na místa jejich posledního odpočinku, která pečlivě zdobí a uklízí.

Kdy se chodí na hřbitov na Dušičky? Jelikož 1. ani 2. listopad není oficiálním svátkem, k návštěvě hřbitovů a dalších míst, kde jsou pochováni blízcí, kromě samotných Dušiček lidé obvykle využívají také víkendy. V tuto dobu se na hroby většinou pokládá hořící svíčka pro zesnulé (svíčka na Dušičky symbolizuje věčný život), ačkoliv zapálení svíčky za zemřelé není typické pouze pro tento den.

Kromě toho se používají i různé dušičkové věnce, dušičkové dekorace na hrob a výzdoba na Dušičky v podobě čerstvých květin. Ty mají vyjádřit přesvědčení lidí, že život nekončí ve chvíli, kdy člověk zemře a jeho tělo je pohřbeno do země. Oblíbené jsou pak i různé svícny, andílci nebo dušičková vazba z šípků, jeřabin a dalších rostlin, které příroda momentálně nabízí.

Dušičky by nicméně neměly být pouze dobou, kdy lidé uklízejí na hřbitově a kdy se používá dušičková výzdoba. Naopak jde o příležitost zastavit se, zamyslet se nad konečností života, sejít se s celou rodinou a zavzpomínat na své předky a blízké, kteří již nemohou být s námi. Ačkoliv se to pak některým lidem zdá zvláštní, Dušičky mohou být také vhodným momentem, kdy s blízkými promluvit o jejich přáních, která se týkají posledního rozloučení.

Věřící, kteří jsou součástí římskokatolické církve, slaví Dušičky jako vzpomínku na všechny zemřelé, konkrétně i na ty, jejichž duše prozatím nemohou do nebe. Pro ně pak mohou při splnění určitých podmínek od 1. do 8. listopadu získat plnomocné odpustky (jeden denně). V husitské církvi se zase rozšířila praxe tzv. obětinek, kdy se při bohoslužbě sbíraly lístky se jmény zesnulých a někdy se připínaly na vzpomínkový věnec.

Jak se slaví Dušičky ve světě?

Zatímco v České republice jsou Dušičky svátek, kdy lidé navštěvují hřbitovy, modlí se za své zemřelé a zapalují pro ně svíčky, v Polsku například existuje tradice otevírání oken a dveří, aby se duše zesnulých cítily vítané. Než lidé vkročí na hřbitov, mohou také během Dušiček zakoupit speciální sladkosti. Slovenské hroby pak samozřejmě září podobně jako ty české, přičemž i zde lidé pokládají na hroby věnce a čerstvé květiny.

Například v Maďarsku, Rumunsku a Chorvatsku oslavy Dušiček pojali podobně jako u nás, ale zároveň se zde setkáte s halloweenskými akcemi. Na Ukrajině pak existuje obdoba českých Dušiček, která se slaví týden po Velikonocích. Pozůstalí navštěvují hroby zemřelých a kladou na ně věnce a květiny, ale i sušenky, kraslice a bonbony pro ostatní návštěvníky. Kromě toho připravují dobrá jídla, která jedí během vzpomínkové hostiny, a zesnulým na hrob pokládají i panáky nebo cigarety.

Mexiko

Lidé zde pořádají velkolepé oslavy u příležitosti Dne mrtvých (El Día de los Muertos), který se slaví od večera 31. října do 2. listopadu. Děti i dospělí se převlékají do kostýmů (hlavně za kostlivce), aby se vysmáli smrti, a tím ji od sebe odehnali. Rodiny také navštěvují hroby zemřelých, kam pokládají jejich oblíbená jídla, a pořádají pikniky, večírky, průvody nebo hostiny. Navíc věří, že se duchové mrtvých mohou k jejich oslavám přidat.

Čína

Svátek, kdy se obyvatelé Číny vydávají k hrobům svých zesnulých, je známý jako Qingming a připadá na 15. den po jarní rovnodennosti. Podobně jako v Mexiku s sebou lidé nosí jídlo a pití, přičemž nesmí chybět čaj. Zlé duchy pak odhánějí nošením větví nebo jejich pokládáním před vchodové dveře. Rodiny zároveň chodí na výlety, zpívají a tančí.

Podle staré tradice čínští občané pálí u hrobů svých zesnulých napodobeniny peněz a domy, auta nebo třeba telefony z papíru. Důvodem je víra v to, že lidé i po smrti potřebují některé věci, které jim jejich rodina tímto způsobem může poslat.

Japonsko

Festivalem k uctění předků, který se tradičně pořádá na území Japonska, je Obon (také Bon). Ten se slaví tři dny v červenci nebo srpnu, během kterých se duše zemřelých vracejí do našeho světa a navštěvují své blízké. Lidé pak v parcích nebo v chrámech tančí klasický tanec známý jako bon-odori, po řekách posílají papírové lucerny se svíčkami a zapalují velké ohně, díky kterým se duše zemřelých mohou vrátit do světa mrtvých.

Nepál

Jedním z nejoblíbenějších svátků v Nepálu je festival Gai Jatra (v překladu svátek krav), který se koná v srpnu nebo v září. Rodiny, které v uplynulém roce někoho ztratily, se účastní speciálního průvodu a městem nebo vesnicí vedou krávu. Pokud ji nemají, může to být i dítě v kravském kostýmu. Hinduisté totiž považují krávy za posvátná zvířata a věří, že mohou provázet zesnulé posmrtným životem. Tato událost se navíc nese v karnevalovém duchu a pojí se s pestrobarevnými převleky a maskami.

Bali

Desetidenní festival s názvem Galungan, který se pořádá na Bali, oslavuje duchy navštěvující zemi, tvůrce vesmíru a vítězství dobra nad zlem. Lidé v tuto dobu staví u vchodu do domů vysoké bambusové sloupy, které pak zdobí květy a kokosy. Také vyrábějí ovocné a květinové dary, které přinášejí do chrámů nebo pokládají na domácí oltáře.

Muži se navíc během tohoto svátku oblékají do kostýmů „baronga“, což je mytická šelma, která představuje boha ochránce. Poslední den se pak duchové předků vracejí do říše mrtvých a lidé připravují kurkumovou rýži.