Masopust 2024: Lidové zvyky a tradice

Když se řekne masopust, lidem se vybaví hlavně pestrobarevné masky, masopustní průvod nebo třeba karneval. Jen málo z nich však tuší, s jakými tradicemi, zvyky a pokrmy se masopust jako svátek jídla pojí. Prozradíme vám, jaký je ve skutečnosti význam masopustu, kdy začíná masopust v roce 2024 a jaké recepty byste rozhodně měli vyzkoušet.

Co je to masopust?

Pojem masopust má v dnešní době hned několik různých významů. Většina lidí si pod tímto názvem představí dlouhé slavnostní období mezi Vánocemi a začátkem postní doby, které trvá od svátku Tří králů až do Popeleční středy. Jiní pak jako masopust označují třídenní svátek, jenž se slaví na konci masopustního období, tedy pouze masopustní neděli, pondělí a úterý.

Jak je patrné již ze samotného názvu, slovo masopust má původ ve slovním spojením „opustit maso“. Pravděpodobně se jedná o doslovný překlad románského výrazu, což dokazuje třeba italský název carnevale, který vznikl ze slov carne neboli maso a levare neboli odložit. Do češtiny se pak tento výraz dostal hned ve dvou podobách, a to jako masopust a také jako převzaté slovo karneval.

Zatímco někteří lidé mají dojem, že masopust souvisí se slovem půst, ve skutečnosti jde o pouhou shodu náhod. Výraz půst totiž vznikl ze starohornoněmeckého slova fasta, jež znamenalo „být v odříkání pevný“ či „postit se“. Slovo karneval ovšem může pocházet také ze starořímského odkazu na boha Bakcha, tedy z výrazu carrus navalis, nebo třeba z francouzského caramantran (caréme entrant).

V dnešní době se můžeme setkat s mnoha různými názvy pro poslední tři dny období masopustu, které se vždy pojí s konkrétním místem nebo oblastí. Že masopustní doba končí, tak naznačuje celá řada výrazů, jako jsou ostatky, vostatky, končiny, fašank, šibřinky, voračky, voráčí nebo obecně karneval. Na severovýchodě Čech, kde oslavy probíhaly pouze poslední den před Popeleční středou, pak převládaly výrazy jako masopustní úterý či masopustní úterek.

Kdy bude masopust 2024?

Spoustu lidí zajímá především to, kdy je masopust v letošním roce a kdy končí masopust 2024. Pokud ovšem znáte ten správný výpočet, můžete si datum masopustu každoročně odvodit sami. Zásadní je přitom termín Velikonoc, což jsou (stejně jako masopust) pohyblivé svátky. Velký pátek ovšem pokaždé připadá na první pátek, který následuje po prvním jarním úplňku.

Znáte-li termín Velikonoc, jednoduše si pak již odvodíte datum, na které připadá Popeleční středa a následně i jednotlivé masopustní dny. Ačkoliv postní doba oficiálně trvá čtyřicet dnů, z časového hlediska představuje Popeleční středa 46. den před Velikonoční nedělí. Tento fakt vychází ze skutečnosti, že součástí půstu je také šest nedělí, které se ovšem do postní doby nezapočítávají, jelikož se za postní dny nepovažují.

Jak tedy letos vychází termíny Velikonoc? Důležitou roli hraje pro masopust 2024 datum, na které připadá první jarní úplněk (první úplněk po 21. březnu), podle kterého se pak dá jednoduše vypočítat, kdy budou Velikonoce. Velký pátek v roce 2024 proběhne 29. března, v neděli 31. března se slaví Boží hod a 1. dubna zase Velikonoční pondělí.

Začátek masopustu tedy samozřejmě jako každý rok připadá na svátek Tří králů, což je 6. leden. Pokud jde o termín masopustu jako takového, masopustní neděle se slaví 11. února 2024, masopustní pondělí připadá na 12. února 2024 a masopustní úterý vychází na 13. února 2024. O den později (14. února 2024) pak následuje Popeleční středa.

Proč se slaví masopust?

Výklad původu masopustních oslav vychází z tradic římského náboženství. Ve starověku se totiž začátek nového roku řídil dle vegetačního cyklu přírody a shodoval se s březnovým příchodem jara, který si lidé asociovali s různými božstvy plodnosti. Jedním z opěvovaných římských bohů byl patron vinné révy a hodování jménem Bakchus, podle nějž jsou zmiňované oslavy dnes mezi lidmi známé jako římské bakchanálie.

Podobně jako bakchanálie však probíhaly i saturnálie oslavující boha zemědělství a sklizně Saturna nebo luperkálie, což byly svátky spojené s pastevectvím, plodností a rituální očistou. Bujaré veselí spojené s příchodem nového vegetačního roku se mimo jiné zapsalo také do civilního řádu, a to jako oslavy předjaří, které se později proměnily v masopustní zábavu.

Rej masek a další masopustní zvyky údajně mají svůj původ v předkřesťanských slovanských obřadech a oslavách konce zimy. Není tedy náhodou, že se dnes již tradiční zvyky tolik podobají ruskému svátku, který se označuje jako maslenica. Na tyto lidové oslavy později navázala také církev, která nabyla přesvědčení, že pokud masopust nedokáže potlačit, raději by měla tuto tradici převzít a přizpůsobit si ji dle svého.

V Čechách i na Moravě mají masopustní reje a oslavy dlouhou tradici, kterou je možné doložit písemnými záznamy již ze 13. století. V těch se můžete dočíst, že se jednalo o lidovou zábavu, kterou se různí mravokárci pokoušeli aktivně potlačit. Nikdy se jim však nepodařilo oblíbenou tradici narušit, jelikož se jednalo o svátek, kterého se účastnili všichni lidé, od těch nejchudších až po tehdejší panovníky.

Už před začátkem první světové války se na území Čech, Moravy i Slezska konaly různé masopustní obchůzky s maškarami, které pokračovaly mnoho let. V některých lokalitách pak tato tradice zcela zanikla, zatímco spolu s novým osídlením došlo k zavádění nových zvyků, vznikaly různé folklórní skupiny, které masopustní oslavy organizovaly, a v současné době se masopust celkem hojně slaví jak na vesnicích, tak i ve městech.

Masopust: zvyky a tradice

Masopust v minulosti představoval čas hodování a veselí mezi dvěma různými postními dobami, kdy se lidé měli do sytosti najíst i napít, a byl proto spojený s různými tanečními zábavami, zabijačkami, oslavami, ale i svatbami. Pak totiž následoval čtyřicetidenní půst před Velikonocemi, kdy se lidé zříkali jídla, ale i dalších věcí, které pro ně byly v životě zbytečné či postradatelné.

Ačkoliv masopustní období prakticky začínalo již po svátku Tří králů, dnes známe jako masopust české tradice, které se konaly až během posledních tří dnů, tedy od masopustní neděle do masopustního úterý, nebo těsně před nimi.

ČTĚTE TAKÉ Jak se slaví masopust ve světe nebo jak připravit zábavný masopust pro děti!

Tučný čtvrtek

Příprava na masopustní oslavy tradičně začínala již ve čtvrtek před masopustní nedělí. Během tohoto dne se chystalo vše, co bylo následně zapotřebí, jako byla například tradiční domácí zabijačka prasete na vesnici. Vzhledem k tomu, že podle pověr měli lidé v tento den jíst a pít co nejvíce, aby byli celý následující rok při síle, říkalo se mu tučný čtvrtek nebo také tučňák. Klasickým pokrmem pak bylo knedlo-zelo-vepřo.

Masopustní neděle

Začátek hlavních oslav se konal na masopustní neděli, která se vždy nesla ve znamení zábavy, tancovaček, hodování a všeobecného veselí. Někdy se jí proto přezdívalo také neděle taneční, přičemž oblíbené byly především jalové hody, které pořádaly ženy. Ty si zaplatily muzikanty i hospodu, aby si zde mohly uspořádat zábavu samy pro sebe.

Masopustní pondělí

Tancovalo se samozřejmě také na masopustní pondělí. Na rozdíl od předchozího dne však tentokrát mezi oblíbené masopustní zvyky patřily mužovské bály, které byly určené pouze pro ženaté a vdané, takže na ně svobodná chasa neměla přístup. Na těchto bálech se při tanci hojně vyskakovalo, jelikož lidé věřili, že jak vysoko selka vyskočí, tak vysoko jí v následujícím roce poroste obilí, len nebo třeba konopí.

Masopustní úterý

Vrcholem masopustních oslav, hodování a všeobecného veselí bylo každoročně masopustní úterý, kdy se na cestu vesnicí nebo městem vydal tradiční průvod maškar. Lidé v nejrůznějších maskách obcházeli stavení, přičemž nesměli vynechat žádný dům. Všude se tedy zastavovalo, zpívalo, hrálo, tancovalo, a jelikož nechybělo ani malé pohoštění pro maškary, všichni popíjeli a ochutnávali, co hrdlo ráčilo, díky čemuž se rozpustilost průvodu ještě zvyšovala.

Samotná obchůzka po jednotlivých staveních, ale také dodržování dalších oblíbených tradic vždy záviselo především na místě, kde se masopustní oslavy pořádaly. Loučení s masopustem se někde znázorňovalo průvodem s márami, na nichž byl uložen masopust v podobě figuríny, živé postavy, nejbujařejší masky nebo třeba jako basa. Před celou vesnicí se následně konal soud, kde byl masopust odsouzen a veřejně popraven.

Masopustní zábava pak většinou končila úderem půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář nebo někdo z radních vyzval veselící se dav, aby se všichni v klidu rozešli do svých domovů, protože nastala Popeleční středa a s ní i přísný čtyřicetidenní půst před blížícími se Velikonocemi. Dříve totiž lidé věřili, že pokud budou v tanci pokračovat i přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, a to nejčastěji v podobě cizince v zeleném kabátku.

Na některých místech se masopust o půlnoci ukončoval „pochováním basy“, což symbolizovalo skutečnost, že během postní doby si hudebníci na své nástroje nezahrají a na nějakou dobu končí také taneční veselice, nebo dokonce pochováním boha Bakcha. Druhý den ráno se pak ještě naposledy jedly mastné rohlíky s mlékem či kávou, ale oběd už býval přísně postní.

Popeleční středa

Na Popeleční středu lidé chodili do kostele pro popelec, což je označení pro znamení kříže, které kněz na čelo uděluje věřícím prostřednictvím posvěceného popela. Tímto dnem také začínalo postní období a na čtyřicet dnů utichalo všeobecné veselí. Pouze na několika málo místech lidé dodržovali také „pytlový čtvrtek“, tedy čtvrtek po Popeleční středě, kdy se dojídaly poslední zbytky z masopustních hodů a všechno se takzvaně zpytlovalo.

Masopustní průvod

Masopustní maškary, které na masopustní úterý procházely vesnicí, měly za úkol obejít každé stavení a žertovat na účet hospodáře či hospodyně. Během obchůzky od jednoho domu ke druhému hrála muzika, při návštěvách se pak zpívalo a tancovalo. Aby toho nebylo málo, nechyběly ani různé taškařice, vtipné řeči nebo třeba masopustní představení.

Mladí muži také obíhali před každým domem kolečko a nápadité maškary byly odměňovány výslužkou, což mohl být například příspěvek do kasičky. Rozdávaly se ale i jiné věci, jako byly koblihy, koláče, vejce, jablka, obilí, uzené maso nebo třeba kořalka. Taková výslužka se maškarám hodila, protože si na ní buď pochutnaly, nebo se za ní pilo večer v hospodě.

V různých krajích se pak dodržovaly (nebo dodnes dodržují) různé humorné zvyky, které maškary při obchůzce vesnicí praktikovaly. Někde převlečení lidé vtrhávali do domů, kde honili mladé dívky a místní hospodyně, které se poté musely vykoupit. Mezi domy milenců se vysypávaly cestičky pískem a na vrata stavení se malovala srdce. Dalším oblíbeným žertem bylo mimo jiné i vynášení vozů na střechu a stoliček do rybníka.

Masopustní masky

Období masopustu a obzvláště pak masopustní průvod si lidé spojují především s maškarami, které se vydávaly na cestu vesnicí či městem, aby obveselily místní obyvatelstvo. Některé z nich se objevovaly každoročně a byly obecně velmi oblíbené. Masopustní průvody se tak rozhodně neobešly bez medvědáře, který si na řetězu vedl svého medvěda, jenž během obchůzek tančil s hospodyňkami, aby jim jako symbol plodnosti zajistil dobrou úrodu.

Čím byla maska pitvornější, tím obvykle mezi lidmi budila větší pozornost. Velkým favoritem se proto stala také kobyla tvořená dvěma osobami, z nichž jedna představovala hlavu a druhá zadní část těla. Mezi ústřední postavy však patřil i šašek, kterého zdobily barevné papírky a špičatá čepice. V ruce pak nesl bič, který sloužil k odhánění lidí bez masek.

Další pro masopust tradiční masky, které se v masopustních průvodech hojně objevovaly, zahrnovaly třeba postavu kominíka se žebříkem, bábu s nůší, myslivce či hejtmana. Tradiční součástí masopustního veselí ale bývala i caperda neboli střapatá maska s cepem a mezi symboly plodnosti patří třeba masky ženicha, nevěsty a cikánky s kočárkem. Mužskou plodivou sílu pak znázorňovaly různé zvířecí maškary, kam patřil kůň, kohout nebo čáp.