Přáli byste si svou zahradu obohatit o nějaký krásně kvetoucí strom nebo keř, z jehož barevných květů se budete těšit celé jaro? Nebo snad chcete přitáhnout pohledy sousedů a všech kolemjdoucích? Pak určitě vsaďte na magnolii, která je známá díky svému oslnivému květenství v odstínech bílé, žluté, růžové či temně nachové. Není příliš náročná na pěstování a na zahradě se bude nádherně vyjímat.
Co je magnolie?
Pod názvem magnolie, magnólie nebo šácholan (Magnolia) se ukrývá rozsáhlý rostlinný rod, který zahrnuje zhruba 210 různých druhů keřů a stromů z čeledi šácholanovité (Magnoliaceae). Své latinské pojmenování získal tento rod díky francouzskému botanikovi Pierru Magnolovi, který významně přispěl k rozvoji vědy o rostlinách.
V závislosti na tom, o jaký konkrétní druh se jedná, může být magnolie stálezelená, nebo naopak opadavá. Tuto rostlinu můžete navíc pěstovat dvěma různými způsoby, takže na zahradě může být magnolie strom, nebo naopak keř. Hodí se přitom do větších zahrad, kde se šácholany nejčastěji vysazují jako solitéry, protože tak nejlépe vynikne jejich oslnivý vzhled.
Jak vypadá magnolie?
Listy magnolie jsou jednoduché, střídavé nebo nahloučené na koncích větviček. Bývají také celokrajné a řapíkaté. Žilnatina je pak zpeřená a mezi sekundárními žilkami spíše síťnatá. Kolem vrcholových šedě plstnatých pupenů se nachází palisty, které později opadávají a zanechávají na větvích kruhovité jizvy. U některých magnolií dokonce bývají přirostlé k řapíku.
Pokud jde o to, jakou má magnolie velikost, zde samozřejmě záleží na tom, o jakou se jedná odrůdu a jakým způsobem se o šácholan staráte. Výška těchto keřů či stromů se pak může pohybovat v rozmezí od 2 do 8 metrů (ale někdy jsou i vyšší), přičemž šířka koruny může dosahovat klidně i 5 metrů. Navíc je magnolie mrazuvzdorná a nemá žádné velké nároky na pěstování, takže si s ní poradí i začátečníci.
Jaké má magnolie květy?
Jakmile magnolie rozkvete, je zkrátka nepřehlédnutelná. Obrovské květy, které na první pohled připomínají kalichy, mohou mít šest až osmnáct korunních plátků ve dvou nebo více kruzích. Jsou jednotlivé a vrcholové, ale někdy mohou vyrůstat také na zkrácených větévkách a pak vypadají jako úžlabní. Jsou pravidelné, většinou oboupohlavné a mají protáhlou šešuli.
Ačkoliv okvětí nebývá rozlišené na korunu a kalich, u některých druhů magnolií má vnější kruh okvětních plátků zelenou barvu a přebírá funkci, kterou normálně plní kalich. Tyčinky rostoucí uvnitř mají krátké tlusté nitky nezřetelně oddělené od prašníků. Pestíky jsou pak svrchní a spirálovitě uspořádané, přičemž v každém plodolistu se obvykle nachází dvě vajíčka.
Květy magnolie hrají všemi možnými barvami, ale vždy samozřejmě záleží na tom, jaký konkrétní druh a odrůdu si domů pořídíte. Existuje například bílá magnolie, jejíž květy mají barvu čerstvě padlého sněhu, a dostupné jsou i rostliny, u nichž jsou květy spíše krémové. Dále pak u nás roste i magnolie žlutá, ale nejoblíbenější je pravděpodobně magnolie růžová.
Neobvykle pak působí také dužnaté, výrazně zbarvené souplodí měchýřků, které má šiškovitý tvar. U zástupců mírného pásma bývá toto plodenství dřevnatějící a posazené na ose souplodí, v případě tropických druhů naopak srůstá v jakýsi dužnatý, nepukající či nepravidelně pukající bobulovitý útvar. Semena pak bývají obalená dužnatým míškem a obsahují hojně olejnaté vnitřní živné pletivo (endosperm).
Historická vsuvka
Podle fosilních nálezů se první kvetoucí rostliny příbuzné magnoliím vyvinuly pravděpodobně v období křídy. Magnolie je tedy velice prastarý rod, který na naší planetě existoval ještě dříve, než se objevily první včely. Právě proto jsou květy přizpůsobené k opylování brouky a jejich pestíky jsou tuhé, aby nedošlo k jejich poškození.
Kde roste magnolie?
Nejstarší zmínky o magnoliích pochází pravděpodobně z Číny, kde lidé tyto rostliny dlouho pěstovali a byli si vědomi také jejich léčivých účinků. První magnolie dovezená do Evropy byla dobře zdokumentována. Londýnskému biskupovi ji roku 1688 z Virginie dovezl misionář a sběratel rostlin John Banister. Dřevina později dostala název Magnolia virginiana (šácholan viržinský).
Vzhledem k postupu ledovců a různým dalším morfologickým překážkám se magnolie nevyskytují souvisle na všech kontinentech. Dnes jsou šácholany rozšířené především v mírných a tropických oblastech Asie či Ameriky. Najdete je v Číně, v Himalájích, v Japonsku nebo v oblasti jihovýchodní Asie a hojně pak rostou i ve východních oblastech USA, v Mexiku nebo v tropické Střední a Jižní Americe.
Největší množství druhů vědci zaznamenali ve východní a jihovýchodní Asii, kde má optimální podmínky k pěstování opadavá i stálezelená magnolie. V tropických oblastech Ameriky jsou tyto rostliny typické hlavně pro biotop mlžného lesa. Nejvíce rozšířené jsou přitom šácholany v Kolumbii, kde mnohé z nich dokonce představují místní endemity, takže nikde jinde na světě nerostou.
Pokud jde o rozšíření na našem území, magnolie se v dnešní době pěstuje prakticky po celé České republice. Najdete ji třeba v botanických zahradách, zdobí městské aleje i parky a samozřejmě nemůže chybět ani na pozemcích v okolí zámků a dalších reprezentačních budov.
Kromě toho pak nadšení pěstitelé některé druhy vysazují také na své zahrady, kde se stávají jedinečnou ozdobou, na kterou lidé nedají dopustit. Většinou se ovšem jedná o kultivary opadavé, protože stálezeleným magnoliím se na evropském území daří spíše na jihu, v zahradách a parcích středomořských států.
Jaké má magnolie využití?
Pěstitelé mají magnolie v oblibě, jelikož celé zahradě dodávají dramatičtější nádech. A to neplatí pouze v době od března do května, kdy kvete magnolie a tyto stromy nebo keře jsou obalené zářivě bílými, žlutými nebo sytě růžovými květy, ale i po jejich opadání, kdy jednotlivé okvětní plátky zdobí trávník, chodníky nebo třeba hladinu blízkého rybníku.
Nemyslete si ovšem, že jsou magnolie hezké pouze na jaře. Díky krásně rozložité koruně a velkým zeleným listům totiž zdobí zahradu i po zbytek roku. Uplatňují se přitom hlavně jako solitérní rostliny, které nejlépe vyniknou na čistě travnaté ploše, jelikož kolem sebe potřebují dostatečné množství prostoru. Jejich jedinečný vzhled ovšem mohou podtrhnout třeba temnější jehličnany. Velmi ceněné je pak i magnoliové dřevo, které je poměrně tvrdé a má příjemnou vůni.
České pojmenování šácholan se vztahuje ke staročeskému výrazu „šách“, jímž botanikové označovali šištice, které magnolie po odkvětu vytvářejí. Ty totiž na první pohled připomínají šišky. Jednotlivé druhy magnolií pak pěstitelé dělí do dvou samostatných skupin, a to konkrétně na magnolie kvetoucí před olistěním (ty jsou nejoblíbenější) a na magnolie kvetoucí až po olistění. Nejčastěji přitom lidé pěstují hybridy, které zkombinovaly žádané vlastnosti původních druhů.
Magnolie patří mezi nejkrásnější dřeviny, jejichž vzhled si pěstitelé nemohou vynachválit, ale spoustu lidí také zajímá, jestli má magnolie nějaké zvláštní léčivé účinky. Kůra šácholanu byla dlouho používána v tradiční čínské medicíně a své využití si našla i na japonských ostrovech. Zde sloužila hlavně pro výrobu lihových extraktů, které mají silný dezinfekční efekt.
Kromě toho magnolie údajně dobře působí proti respiračním problémům, virům a bakteriálním infekcím a mohou pomoci při léčbě vysokého krevního tlaku. Vědci pak v jejich buňkách objevili také substance, které jsou schopné zničit rakovinné buňky, takže by mohly mít pozitivní účinek při léčbě různých druhů nádorů.
Někdy se vyrábí z magnolie čaj a šácholan můžete využít také ve formě prášku či odvaru. Kromě toho se připravuje z magnolie tinktura, která by údajně měla působit proti nadýmání, horečkám, revmatismu nebo průjmům. Pokud jde o to, zda pozorujeme u magnolie nežádoucí účinky, někteří lidé hovoří o možné alergické reakci na pyl a při požití větších dávek se mohou objevit také závratě.
Jaká je u magnolie symbolika?
Podle Číňanů magnolie symbolizují ženskou krásu, čistotu a sladkost. Prvkem, který na sebe okamžitě strhne pozornost, jsou pak samozřejmě jejich květy ve tvaru misky. Ty hrají zářivými barvami, mohou připomínat čajový šálek a jsou navíc zdrojem sladké, osvěžující vůně. Díky tomu si našly uplatnění hlavně v kosmetice, kde se mohou stát základem pro různé krémy nebo parfémy.
Co je magnolie?
Pod názvem magnolie či šácholan se ukrývá rozsáhlý rostlinný rod, který zahrnuje více než 200 různých druhů keřů a stromů. Některé z nich jsou stálezelené a jiné opadavé, přičemž dorůstají zhruba do výšky od 2 do 8 metrů. Na zahradě se dají pěstovat jako strom nebo i jako keř, nejčastěji se však vysazují jako solitéry, protože potřebují kolem sebe mít dostatek prostoru a navíc tak vynikne jejich oslnivý vzhled.
Jak poznat magnolii?
Dřevo magnolie je poměrně tvrdé a příjemně voní. Zelené listy jsou jednoduché, střídavé nebo nahloučené na koncích větví a bývají také celokrajné a řapíkaté. Kolem vrcholových plstnatých pupenů se nachází palisty, které později opadávají. Velké květy, které připomínají kalichy, mívají šest až osmnáct korunních plátků ve dvou nebo více kruzích. Jejich zbarvení se pohybuje od bílé přes krémovou a žlutou až po růžovou či temně nachovou. Plody jsou dužnaté a mají šiškovitý tvar.
Kde roste magnolie?
Nejstarší zmínky o pěstování magnolie pochází z Číny. Do Evropy se pak první magnolie dostala roku 1688, kdy ji sběratel rostlin John Banister dovezl londýnskému biskupovi. Dnes jsou šácholany nejvíce rozšířené v mírných a tropických oblastech Asie či Ameriky. Rostou hlavně v Číně, v Himalájích, v Japonsku, v jihovýchodní Asii, ve východních oblastech USA, v Mexiku nebo v tropické Střední a Jižní Americe. Najdete je ale samozřejmě i na evropském území včetně České republiky.
Jaké má magnolie využití?
Magnolie se nejčastěji vysazují jako solitéry, které jsou oblíbené hlavně pro svůj nádherný vzhled. Kvetou od března do května, kdy jsou samozřejmě nejkrásnější, ale díky rozložité koruně a velkým listům zdobí zahradu i po zbytek roku. Magnolie pak má také léčivé účinky. Používá se například ve formě čaje či tinktury a údajně působí proti respiračním obtížím, virům, bakteriálním infekcím, vysokému krevnímu tlaku i nádorům. Další využití pak magnolie našla v kosmetickém průmyslu.