Jak poznat hřib Satan?

Vyrazili jste houbařit do lesa, abyste našli nějaký pěkný úlovek, z něhož si připravíte smaženici nebo houbové řízky? Pak si dejte pozor na nebezpečný hřib satan, který si lidé často pletou s jinými modrajícími hřiby. Jeho konzumace by u vás totiž mohla vyvolat neutišitelné zvracení i další komplikace. Prozradíme, jak se pozná hřib satan, kde na něj narazíte a jaké houby připomíná.

Co je hřib satan?

Hřib satan (latinsky Rubroboletus satanas) je jedovatá houba z čeledi hřibovitých. Podobně jako třeba hřib kovář nebo hřib kavkazský patří do skupiny barevných a modrajících hřibů, ale na rozdíl od nich byste se mu měli obloukem vyhýbat, protože představuje náš nejjedovatější hřib. Zároveň se však jedná o největší druh hřibu, s nímž se v oblasti bývalého Československa můžete setkat.

Další možná pojmenování

Ačkoliv tuto houbu lidé nejčastěji označují jednoduše jako hřib satan nebo satan, ve skutečnosti existuje i celá řada dalších názvů, které se pro ni vžily. Co se týče těch vědeckých, někdy se používá synonymum Boletus satanas, což je původní odborný název, s nímž přišel německý přírodovědec Harald Othmar Lenz. Společně s dalšími lidmi se totiž danou houbou roku 1830 otrávil.

Ve starší literatuře byl hřib satan poměrně často popisován jako hřib krvavý nebo jako červenka. Teprve roku 1881 zmínil František Ladislav Čelakovský německý název „der Satanspilz“, který se pravděpodobně stal základem pro naše dnešní pojmenování. Kromě toho se satanu říká také červenáč, bliják, blivák, krvák, růžovák, umrdlák, safián, karmazín, kardinál, jenerál nebo jeduvatyj doubravník.

Jak vypadá hřib satan?

Podle mykologů je satan hřib, který je sice jedovatý, ale neměl by být pro člověka životu nebezpečný. Co se týče vzhledu, jeho klobouk je v průměru zhruba 6–25 centimetrů široký (někdy se ovšem uvádí, že v určitých případech může dosahovat i velikosti 35 centimetrů). Tvarově přitom bývá polokulovitý až téměř kulovitý, na okraji podvinutý a později vyklenutý až poduškovitý.

Povrch klobouku působí podobně jako u jiných hřibů sametovým dojmem, ale v dospělosti olysává a za vlhkého počasí může být lepkavý. Jeho barva je v mládí bělavá nebo špinavě bělavá, později ovšem získává okrově bělavý, stříbřitě šedý nebo šedoolivový odstín a ve stáří se jeho zbarvení mění na tmavě okrově hnědavý. Je-li vlhko, na okrajích může prosvítat červenavá barva.

Rourky bývají v případě satana zhruba 1–2 centimetry vysoké, zpočátku žluté, ale ve stáří se mění na žlutozelené. Póry jsou drobné a nejprve také žluté podobně jako rourky. Velice brzy po otevření klobouku však mění barvu na karmínově červenou, zatímco ve stáří bývají spíše oranžovočervené. Na okraji pak tvoří žlutý pásek a při narušení (například otlačení) modrají nebo černají.

Pokud jde o třeň, ten je válcovitý, asi 3–10 centimetrů dlouhý a 2–4 centimetry široký. Dole mívá v dospělosti červenou barvu, ale směrem ke klobouku se jeho odstín mění spíše do červenožluta. U některých plodnic ovšem zůstává po celou dobu růstu noha červenavá nebo růžově nažloutlá, zatímco ve stáří může být třeň téměř po celé délce žlutý.

Velkou část povrchu třeně přitom pokrývá síťka, která obvykle sahá od klobouku až do dolní poloviny třeně. Její barva je stejná jako ta podkladová, ačkoliv v některých případech může mít více oranžově červené zbarvení. Dužnina pak bývá bělavě nažloutlá a na řezu lehce modrající. Pokud je ovšem sucho, barva dužniny se nemusí příliš měnit.

Mladé plodnice nevydávají téměř žádný zápach, ale ty starší výrazně karbolově nebo hnilobně houbově páchnou. Lidé tento zápach často přirovnávají k mršině, ke zpoceným nohám nebo třeba k hnijícímu zelí. Pokud jde ale o to, jakou má hřib satan chuť, možná vás to kvůli jeho jedovatosti překvapí. Chutná totiž jemně a ořechově.

Hřib satan hlohový

Aby toho nebylo málo, existuje i xanthoidní forma označovaná jako hřib satan hlohový (Rubroboletus satanas f. crataegi), která je samozřejmě také jedovatá. Na rozdíl od běžných satanů dané houbě chybí červené barvivo, takže na třeni i pórech převládá žlutá barva, a proto jde o takzvaně odbarvenou variantu. Dříve bývala klasifikována jako samostatný druh, což ale dnes neplatí.

Označení hlohový přitom neodráží skutečnost, že by tato zvláštní forma satana žila v symbióze s hlohem, ale používá se pouze kvůli světlému zbarvení dané houby. Její klobouk je bělavý, má žluté rourky a třeň se vyznačuje bledě žlutým zbarvením. Dužnina při řezu podobně jako u jiných barevných hub zmodrá a staré plodnice páchnou.

Kde roste hřib satan?

Pokud jde o to, jaký má hřib satan výskyt, momentálně roste v Evropě a v Severní Americe. Na našem kontinentu se s ním setkáte třeba v Chorvatsku, Itálii, Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku, Dánsku, Švédsku, Švýcarsku, Španělsku, ale samozřejmě i v České republice. U nás sice není tak hojně rozšířený jako některé jiné druhy hub, ale přesto na něj můžete v lese narazit.

V současné době naši houbaři považují hřib satan za vzácnou houbu, a proto je evidován v Červeném seznamu hub České republiky jako zranitelný druh. Lidé by jej proto samozřejmě neměli sbírat a jakékoliv nálezy by se měly hlásit mykologickým pracovištím. Narazit na něj přitom můžete v nížinách a pahorkatinách, a to konkrétně v listnatých lesích na alkalických podkladech.

Obvykle se uvádí, že je satan houba rostoucí v oblastech teplomilné květeny, přičemž nejčastěji obývá dubohabrové háje nebo skalní hadcové stepi (pod místními listnáči). Najdete ho hlavně pod duby, ale může vyrůstat i v blízkosti jiných stromů, jako je například buk, lípa nebo bříza. Plodnice se pak tvoří od června do začátku října.

Hřib satan záměna

Nevíte si rady, jak poznat hřib satan oproti jiným druhům hub? V tom případě byste si měli dávat pozor na některé nápadné znaky, podle kterých satana zaručeně poznáte. Poměrně často si lidé pletou například hřib satan a kovář, ale problém zde mohou činit i jiné hřiby s červenými póry, jako je hřib koloděj, hřib nachový nebo hřib kříšť.

Zda jde o hřib kovář, nebo satan, poznáte podle toho, že kovář neboli modrák má spíše hnědou až hnědorezavou barvu klobouku, zatímco u satana je spíše stříbřitě šedý nebo okrově bělavý. Pokud jde o třeň, ten v případě kováře nemívá síťku, ale při bližším pohledu u něj rozpoznáte žlutý podklad a na něm červené plstnaté tečkování.

Velice často si lidé pletou hřib satan s hřibem kříštěm. Ten má ale na rozdíl od něj žlutě zbarvené póry, roste spíše ve vyšších polohách pod jehličnany a mívá velice hořkou chuť. Pokud jde o možnost záměny za hřib koloděj, zde se soustřeďte především na kolodějův žlutokrémový nebo okrově olivový klobouk a výraznější rozdíl ve zbarvení třeně a přítomné hnědočervené síťky s protáhlými oky.

Dále je možné poplést si hřib satan a hřib nachový, který je ovšem drobnější, má válcovitý třeň s výraznější síťkou, pod kterou jasně prosvítá žlutý podklad, ve stáří mívá spíše narůžovělý či purpurově načervenalý klobouk a nikdy nepáchne tak jako satan. Na stejných místech jako hřib satan pak může růst hřib medotrpký, ale jeho noha i póry bývají žluté.

Mezi hřiby, za které je možné satana nechtěně zaměnit, se pak řadí i hřib Moserův. Ten je ovšem velice vzácný a roste spíše ve vyšších polohách pod jehličnatými stromy. Dále se pak jedná o hřib Le Galové s výraznější síťkou a původně špinavě bělavým kloboukem, který se později mění spíše na nahnědlý. Zapomenout ovšem nesmíme ani na hřib satanovitý, jenž se objevuje na hrázích rybníků, má žlutější dužinu a kyjovitý třeň.

Hřib satan jedovatost

Většina houbařů dnes samozřejmě tuší, že je hřib satan jedovatý a zároveň chráněný, takže by jej nikdo neměl sbírat ani konzumovat. Přesto však na tuto houbu můžete v českých lesích narazit. Co by se tedy mohlo stát, pokud si hřib satan spletete s jiným barevným a modrajícím exemplářem, omylem ho ochutnáte nebo jej přimícháte do připravované smaženice?   

Houba satan je prudce jedovatá v syrovém stavu, kdy může člověku způsobit neutišitelné zvracení trvající klidně i po dobu 6 hodin, což často vede k dehydrataci. K tomu, abyste se touto nebezpečnou houbou otrávili, přitom stačí jenom ochutnat a pozřít malinkatý kousek. Zdravotní potíže navíc mohou vyvolat i výpary syrových satanů, které se nachází v uzavřené místnosti.

Pokud hřib satan projde dostatečným tepelným zpracováním (nejméně po dobu 20 minut), otravě byste se měli vyhnout. Přesto se ovšem konzumace těchto hub rozhodně nedoporučuje. Obsahují totiž indolové deriváty, což jsou psychotoxické látky, které se nerozloží ani pomocí delšího vaření. Dospělé plodnice navíc páchnou po shnilém zelí či kapustě, což pokrm nevyhnutelně zkazí.

Pokud se vám nedopatřením povedlo danou houbu ochutnat, jistě se ptáte, co dělat, když sním hřib satan? První příznaky otravy se většinou dostaví zhruba 30–120 minut po požití jedovaté houby. Jakmile pocítíte jakékoliv obtíže, doporučuje se jako první pomoc vypít velké množství slané vody. Co nejdříve byste ovšem měli vyhledat odbornou lékařskou pomoc.