Kompost v ruce

Ačkoliv si spousta z nás stále nedovede představit pěstování žížal v bytě a některým dokonce připadají tito drobní živočichové nechutní či děsiví, lidé usilující o bezodpadovou domácnost si bytové kompostování nemohou vynachválit. Žížaly jsou totiž poctiví pracanti, nejsou vybíravé, a jelikož je jejich trávicí ústrojí vybaveno mnoha účinnými enzymy, dokáží zpracovat veškeré organické zbytky, které v kuchyni vyprodukujete.

Chov žížal doma či na zahradě je navíc velice prospěšný. Patří totiž mezi nejlevnější a pro okolní přírodu nejšetrnější způsoby likvidace bioodpadu a přispívá k ochraně životního prostředí. Zatímco u mnoha lidí bioodpad, jenž tvoří až 40 % veškerého vyprodukovaného odpadu v domácnosti, skončí mezi směsí v popelnicích, pomocí vermikompostování ho můžete proměnit v něco užitečného.

Tento způsob zpracování odpadu navíc pěstitelům zcela zdarma poskytuje vlastní hnojivo. Žížaly dokáží zmenšit objem organického odpadu až šestkrát a jejich trus (zvaný také naturhumus) lze použít stejně jako běžný kompost. Je ovšem bohatší na živiny a při sadbě ho lze použít rovnou, aniž by spálil kořeny rostlin.

„VYROBTE SI DÍKY ŽÍŽALÁM VLASTNÍ HNOJIVO“

Hnojivo (vermikompost), které žížaly svou činností v kompostéru vytváří, představuje skvělý koncentrát plný minerálů a cenných živin, ale obsahuje i enzymy, cytokininy a huminové kyseliny, jež mají báječný vliv na zdravý vývoj pěstovaných rostlin. Aby toho nebylo málo, žížalí trus jim poskytuje kvalitní výživu, podporuje jejich vitalitu, urychluje zrání plodů a má zároveň pozitivní vliv na jejich odolnost vůči různým nebezpečným chorobám.

Co je vermikompostér?

Schopnost žížal rychle proměnit organické zbytky na výborné hnojivo se v posledních letech stále častěji využívá nejen na zahradách, ale také přímo v domech a bytech. K tomuto účelu slouží speciální nádoba, která se označuje jako vermikompostér. Ten můžete zakoupit ve specializovaných zahrádkářských prodejnách či na internetu, ale pokud patříte mezi zručnější jedince, není problém si ho doma svépomocí vyrobit.

Zakoupený vermikompostér se obvykle skládá z několika pater, což umožňuje intenzivnější kompostování. Žížaly se totiž postupem času samy stěhují z hotového kompostu vzhůru za potravou na novou podestýlku. Nejspodnější vrstvu poté tvoří nádobka určená ke sbírání odkapávající vody, která se označuje jako žížalí čaj, žížalí džus či vermifluid. Ten slouží jako výborné a vysoce koncentrované přírodní hnojivo, kterým je možné po naředění zalévat pěstované rostliny.

Chcete si vermikompostér sami vyrobit, ale nejste si jistí, jak udělat žížalí farmu a co je k tomu potřeba? Úplně vám postačí tři umělohmotné krabice (objem asi 10 litrů) s víky. Do dna dvou krabic a do dvou vík je poté nutné navrtat ve stejných místech otvory, umístit je na sebe a položit pod ně třetí, neprovrtanou krabici, kam bude odtékat přebytečná voda. Kromě toho však může domácí žížalí farma vzniknout třeba i z prázdných kbelíků a skvěle poslouží také bedna na žížaly.

Jak chovat žížaly?

Zaujalo vás vermikompostování, jehož pomocí si můžete vyrobit vlastní organické hnojivo, ale bojíte se, že se o žížaly nezvládnete postarat? Nemějte obavy, chov hnojních žížal ani chov kalifornských žížal doma ve skutečnosti není až tak složitý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stačí si pořídit kompostér, vybrat preferovaný druh žížal a pustit se do toho.

Na dno vermikompostéru je nutné rozprostřít podestýlku (neboli substrát pro žížaly), která by měla dostatečně zadržovat vlhkost a zároveň si zachovávat také určitou vzdušnost. Může ji proto tvořit třeba směs starého listí, navlhčeného recyklovaného papíru a kokosových vláken. Vhodné je také umístit pod první patro netkanou textilii, která zabraňuje ucpávání výpustě a zároveň zachytí žížaly, které by se chtěly prodrat dolů.

Následně stačí dovnitř umístit násadu žížal, na kterou můžeme navršit kousky papíru nebo natrhaná plata od vajec. Vermikompostér poté zavřeme a necháme žížaly trochu zabydlet, než jim na místo přihodíme také první odpad z kuchyně. Brzy ovšem můžeme začít kroužkovce zásobovat tím, co v domácnosti nevyužijeme. Žížaly jsou totiž velice aktivní pracanti a v množství 200 kusů dokáží během jednoho dne zkonzumovat až 100 gramů bioodpadu.

Jaké suroviny je možné do vermikompostéru umístit?

  • Zbytky ovoce (ohryzky od jablek, banánové slupky)
  • Zbytky zeleniny (i vařené)
  • Kávovou sedlinu a filtry
  • Sáčky od čaje
  • Rozdrcené vaječné skořápky
  • Suché pečivo
  • Zbytky rostlin
  • Seno a slámu
  • Ubrousky
  • Namočenou papírovou lepenku

Pokud s vermikompostováním teprve začínáte, raději byste dovnitř neměli vhazovat bramborové slupky či odřezky z brukve. Jelikož kompost zpočátku obsahuje pouze malé množství žížal, tito kroužkovci nebudou schopní takové organické zbytky dostatečně rozložit, takže by zbytky mohly nepříjemně zapáchat.

Do vermikompostéru rozhodně nepatří žádné mléčné výrobky, kosti nebo tuky a ani zbytky masa nejsou pro žížaly potrava vhodná ke konzumaci. Pozor byste si také měli dát na výrazné potraviny, jako je například zázvor, a je dobré také nepřidávat dovnitř větší množství citrusových plodů. Pokud vermikompostujete za pomoci kalifornských žížal, neměli byste dovnitř přidávat zeminu, protože ta poškozuje jejich trávicí trakt.

Teplota a vlhkost vermikompostéru

Pokud jde o preferované teploty, kalifornské žížaly mají raději teplejší prostředí (zhruba 15-25 °C), takže se skvěle hodí pro chování v interiérech. Ačkoliv není potřeba na konkrétní teplotu příliš dbát, dejte si pozor, aby moc nekolísala, neklesala pod 10 °C a nestoupala nad 26 °C. Pak totiž produktivita žížal rapidně klesá.

Během letních měsíců se navíc nedoporučuje nechávat kompostér na balkónech ani na místě, kam delší dobu praží sluneční paprsky, jelikož při teplotách od 32 °C výše by se drobní tvorové mohli „upéct“. Kalifornské žížaly v zimě, kdy teploty klesají i pod 5 °C, zase mohou umrznout. Není ovšem problém mít vermikompostér venku, pokud ho v létě umístíte do stínu a na zimu zateplíte.

Ačkoliv žížaly potřebují k životu poměrně vysokou vlhkost, v zamokřené půdě se jim také nedaří příliš dobře. Co se týče vlhkosti ve vermikompostéru, ta by se ideálně měla pohybovat mezi 55 a 80 procenty. K tomu, abyste poznali, že je vlhkost správná, však nepotřebujete žádný specializovaný vlhkoměr. Stačí vzít do ruky hrst žížalího substrátu a zmáčknout ho. Pokud je vlhký nebo z něj spadne pár kapek, všechno je v pořádku. Voda z něj ale nesmí vyloženě vytékat.

Jakmile dojde k přemokření kompostu (například z důvodu používání příliš velkého množství zbytků ovoce a zeleniny z odšťavňovačů) a začne se měnit v lepkavou, kašovitou, zapáchající hmotu, je nutné zpozornět, protože by žížaly mohly velmi rychle uhynout. Správný kompost by totiž měl sice být vlhký, ale stále by se mělo jednat o sypkou hmotu (žádné velké slepené kusy nebo dokonce jednolitá směs).

Jak ve vermikompostéru správně regulovat vlhkost? Pokud je substrát příliš suchý, stačí ho pokropit vodou nebo přidat více ovocných a zeleninových zbytků. V případě přemokření je poté vhodné substrát namíchat s hotovým sušším vermikompostem a případně vlhkost zredukovat také přidáním savého materiálu, jenž časem také zkompostuje. Jde například o seno, slámu, suché listy, hobliny či recyklovaný karton.

Důležité je také dostat do kompostéru více vzduchu, čehož docílíte tím, že budete dovnitř vkládat větší kousky jednotlivých surovin. Rozhodně neplatí, že čím menší kousky, tím rychleji je žížaly dokáží zlikvidovat a proměnit na kvalitní humus. Právě naopak, mohou drobným kroužkovcům uškodit, protože zamezí přístup vzduchu do substrátu.

Vermikompostér a zápach

Spoustu lidí také zajímá, zda po nějaké době nezačne domácí kompostér se žížalami nepříjemně zapáchat. Pokud je však správně založený a člověk se o něj dobře stará, jeho provoz je naprosto bezproblémový, nesmrdí a může tedy klidně stát na chodbě, v garáži nebo přímo v kuchyni. Pokud si navíc pořídíte některý z nabízených designových modelů, může se žížalí farma stát i zajímavým bytovým doplňkem.

„VERMIKOMPOSTÉR DO KAŽDÉ RODINY“

Žížaly do kompostu

Druhou možnost, jak chovat žížaly a získat tak kvalitní hnojivo, představuje běžný zahradní kompostér. Žížaly jsou schopné osídlit každý dobře založený kompost, takže si s jeho přípravou nemusíte příliš lámat hlavu. Pokud ale chcete, aby se jim zde co nejlépe dařilo, ideálně byste měli dovnitř vložit vhodnou násadu a podestýlku, díky níž bude přeměna materiálu probíhat mnohem rychleji.

Při založení venkovního žížalího kompostu nejprve vytvoříme 20 centimetrů vysokou vrstvu substrátu, která slouží jako izolace a napomáhá stabilizaci chovu. Na ni je vhodné rozprostřít násadu žížal a opět ji pak zakrýt 20 centimetrů vysokou vrstvou substrátu. Během prvních 14 dní se žížaly postupně začnou rozlézat ve svém novém domově a po uplynutí této doby si mohou začít pochutnávat na bioodpadu, který dovnitř umístíte. Substrát není nutné přehazovat, jelikož se o to žížaly postarají samy.

Přemýšlíte, čím nejlépe krmit žížaly? Kompost můžete obohatit klidně i o zkažené ovoce a zeleninu. Trávicí systém těchto kroužkovců si totiž i s těmito zbytky hravě poradí a pomocí enzymů žížaly zlikvidují také pro člověka škodlivé bakterie a plísně. Rozhodně tak nemusíte váhat přihodit banánové slupky do kompostu, ale můžete přidat také posečenou trávu či spadané listí.

Doporučená doba vermikompostování se pohybuje v řádech měsíců. Pokud založíte kompost na jaře, můžete vermikompost sklidit ideálně v průběhu příštích jarních měsíců, ale klidně i o něco dříve. Mějte také na paměti, že během zimy se žížaly zdržují spíše v hlubších spodních vrstvách chovu, kde je jim dostatečně teplo. V této fázi rozkládají zbytky materiálu, které během teplejšího období vynechaly. Aby chov nepromrzl, měl by mít minimální velikost 1 m3.

Oddělení žížal od vermikompostu

Pokud chováte žížaly ve vícepatrových nádobách, samy se postupem času začnou stěhovat z hotového kompostu do vyšších pater, kde jim připravíte zcela novou podestýlku, takže je poté můžete od výsledného produktu snadno oddělit. Aby kompost žížaly opustily, do vrchního patra je můžete popohnat také pomocí mouky nebo jiné oblíbené pochutiny, kterou novou podestýlku posypete.

Oddělit žížaly od vermikompostu je ovšem možné provést i několika jinými způsoby. Stačí například pokládat potravu pouze na jednu stranu vermikompostéru, zatímco kompost z druhé strany vyjmete, nebo substrát vyndat i se žížalami, rozložit jeho část v tenkých vrstvách na vhodnou podložku a počkat, až se drobní tvorové nastěhují do zbylé nerozhrnuté hromádky, kam se budou chtít ukrýt před přímým světlem.

Žížaly rozmnožování

Stejně jako ostatní máloštětinatci se i žížaly řadí mezi hermafrodity, což v praxi znamená, že každý jedinec má jak samčí, tak i samičí reprodukční orgány, které jsou umístěné v několika článcích přední části jejich těla a ústí na jeho povrch. I přes to ale k množení žížal a oplodnění vajíček nemohou využít vlastní spermie a vždy potřebují partnera.

Při samotném páření se pak dvě žížaly těsně spojí předním koncem těla a obalí je slizový sekret vylučovaný z opasku. O několik dní později začíná produkce kokonu, do nějž se postupně uvolní vajíčka a následně i spermie od partnera, čímž dojde k oplodnění. Následně žížala kokon zcela svlékne ze svého těla a ten se na obou stranách uzavře.

Podle literárních pramenů jsou pohlavně dospělé žížaly (mezi šestým až dvanáctým měsícem života) schopné rozmnožovat se až čtrnáctkrát ročně, přičemž během každého množení zdvojnásobí svůj počet. Nikdy se ovšem nekříží s jinými druhy, protože jejich pohlavní orgány k sobě nepasují, a nemusíte se bát ani jejich přemnožení. V omezeném prostoru se s rostoucím počtem jedinců jejich množící pud postupem času snižuje, dochází ke stabilizaci situace a žížaly jsou navíc schopné se navzájem trávit.

Žížaly prodej a cena

Zaujala vás představa, že si domů pořídíte žížaly, které se postarají o rozklad produkovaného bioodpadu a navíc vám poskytnou i velice kvalitní hnojivo? V tom případě rozhodně není na co čekat. Stačí se rozmyslet, zda budete kroužkovce chovat na zahradě, nebo raději ve vermikompostéru. Pokud zvolíte druhou možnost, záleží také na tom, jestli nádobu plánujete sami vyrobit, nebo raději sáhnete po již hotovém výrobku.

Jestliže si chcete zakoupit připravený vermikompostér na žížaly, prodejní cena se pohybuje od několika stovek korun až po několik tisíc. V tomto ohledu vždy záleží hlavně na tom, jak velkou a designovou variantu si zvolíte. Pokud toužíte po stylovém doplňku vašeho interiéru, počítejte však s tím, že si rozhodně budete muset připlatit.

Kam na žížaly? Co se týče samotné násady, jedním z nejlepších způsobů, jak získat žížaly do vermikompostéru, je oslovit zkušenějšího kolegu, který se chovu žížal aktivně věnuje. Ten vám jistě rád poskytne základ pro vaši novou žížalí farmu a bezpochyby přihodí i dobré rady, které vám pomohou odstartovat vlastní tvorbu vermikompostu.

Kromě toho můžete získat kalifornské žížaly zdarma díky takzvané žížalí mapě, kterou si Češi vytvořili, aby o sobě jednotliví chovatelé navzájem věděli a mohli si poskytnout pomocnou ruku. Zdarma pak jistě můžete sehnat i české žížaly hnojní.

Pokud neznáte nikoho, kdo se chovu kroužkovců doma věnuje, nezbývá nic jiného než hnojní či kalifornské žížaly koupit, a to buď přímo v zahradnictví a u specializovaných firem, nebo na internetu. Jestliže máte zájem o prodej kalifornských žížal, cena se vždy odvíjí od množství drobných živočichů, které si chcete do vermikompostéru pořídit.

Za násadu, která obsahuje zhruba 100-200 kalifornských žížal různé velikosti, zaplatíte zhruba 200 až 300 korun. Cena většího množství kroužkovců (500-800 kusů) se pak pohybuje kolem tisícovky. Žížaly jsou dodávány v substrátu a společně s nimi většinou obdržíte i návod, který vám poradí, jak se o ně co nejlépe starat. Jestliže vás zaujala spíše žížala hnojní, cena těchto živočichů zpravidla bývá o něco nižší než u kalifornského druhu. Prodávají se v krabičkách od 30 kusů až po násadu o objemu několika litrů.

Proč zvolit chov žížal doma?

Chov žížal na zahradě či v domácím vermikompostéru je velice prospěšný. Jedná se totiž o levný a pro přírodu velice šetrný způsob likvidace bioodpadu, který navíc přispívá k ochraně životního prostředí. Kromě toho získáte vlastní hnojivo bohaté na živiny, které je možné použít, aniž by spálilo kořeny rostlin. Tento kompost navíc obsahuje velké množství minerálů a cenných živin, takže rostlinám poskytuje kvalitní výživu a urychluje zrání plodů.

Co je vermikompostér?

Vermikompostér je speciální nádoba, která se skládá z několika pater. Nejspodnější vrstvu tvoří nádoba vhodná pro sběr odkapávajícího žížalího čaje, což je skvělé přírodní hnojivo. Nad tímto patrem se pak nachází další nádoby, kam se umisťuje bioodpad, který žížaly přetváří na kompost. Jakmile je jedna vrstva hotová, postupem času se pak samy stěhují vzhůru na novou podestýlku.

Jak chovat žížaly ve vermikompostéru?

Chovat žížaly není vůbec složité. Stačí si pořídit vermikompostér a vybrat si, zda chcete chovat hnojní žížaly, či kalifornské žížaly. Pak je nutné do kompostéru rozprostřít podestýlku (substrát pro žížaly), umístit dovnitř násadu žížal a přikrýt je vrstvou natrhaných kousků papíru nebo plat od vajec. Jakmile se kroužkovci zabydlí, můžete dovnitř přihodit první odpad z kuchyně, kam patří například zbytky ovoce a zeleniny, sáčky od čaje, suché pečivo nebo rozdrcené vaječné skořápky.

Jak chovat žížaly v zahradním kompostu?

Jestliže chcete získat kvalitní hnojivo, žížaly můžete umístit také do běžného zahradního kompostu. Tam je vhodné nejprve vložit podestýlku a násadu žížal, kterou opět zakryjete substrátem. Po uplynutí 14 dnů pak žížaly mohou začít konzumovat bioodpad. Tito drobní kroužkovci si poradí dokonce i se shnilými zbytky ovoce a zeleniny, s čerstvě posečenou trávou nebo se spadaným listím.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno