Co je Bobkovišeň a na co se hodí?

Chtěli byste si na zahradu pořídit solitérní keř, který na první pohled zaujme kolemjdoucí svými krásně zbarvenými listy? Nebo snad hledáte rostlinu, která poslouží jako základ pro stálezelený živý plot? Řešením by mohla být bobkovišeň, což je poměrně nenáročná okrasná dřevina. Prozradíme, jaké má bobkovišeň druhy, jestli má bobkovišeň lékařské využití a kde bobkovišeň koupit.

Co jsou bobkovišně?

Bobkovišeň je odolná dřevina, která podobně jako broskve, meruňky, švestky nebo třešně patří do rostlinného rodu slivoní (latinsky Prunus). Jedná se o stálezelené rostliny, které jsou poměrně nenáročné na pěstování. Nejčastěji slouží jako základ pro živý plot, ale fungují také jako okrasné solitéry a na zahradě pomáhají zakrýt různé nevzhledné kouty nebo zídky.

Co se týče taxonomie, rod slivoní je velice obsáhlý a botanikové ho občas rozdělují ještě na celou řadu „poddruhů“. Někteří lidé tedy bobkovišně, které jsou poměrně blízké střemchám, vyčleňují do samostatné kategorie označované latinským názvem Laurocerasus. V literatuře se pak setkáte také s českým termínem, což je vavřínovec.

Druhy bobkovišní

Pokud jde o to, jaké má bobkovišeň druhy, v našich podmínkách se nejčastěji pěstují dva typy této rostliny. Patří sem konkrétně bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) a bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica). První ze zmiňovaných má přitom zhruba čtyřicet různých kultivarů, z nichž si vybere každý pěstitel.

Bobkovišeň lékařská

Jedná se o stálezelený druh slivoně, který se hojně vyskytuje v regionech sousedících s Černým mořem. Ve volné přírodě tak bobkovišeň najdete především v oblasti, jež sahá od Albánie a Bulharska přes Kavkaz až po Turecko či sever Íránu. Na našem území jde o rostlinu často pěstovanou v parcích nebo v blízkosti rodinných domů, kde funguje jako solitéra nebo součást živého plotu.

V některých oblastech, jako je například Spojené království nebo severozápad tichomořského pobřeží Spojených států amerických, jsou bobkovišně nicméně považovány za invazivní druh. Důvodem je především jejich rychlý růst a tolerance vůči suchu a stinným prostorám, díky čemuž tyto rostliny mohou konkurovat původním druhům a způsobit jejich odumírání.

Jestliže se zahradničení věnujete již dlouhou dobu, ale název bobkovišeň lékařská vám nic neříká, nemusí to ještě nutně znamenat, že máte v tomto ohledu mezery. Správným českým termínem pro tuto rostlinu (podle údajů ČZU) je totiž vavřínovec lékařský. Kromě toho se ale můžete setkat také s pojmenováním bobkotřešeň lékařská, střemcha vavřínová, střemcha bobková nebo višeň bobková.

Jak vypadá bobkovišeň lékařská?

Pokud vás zajímá, zda je bobkovišeň keř, nebo strom, ve skutečnosti to není tak jednoduché. Tento druh se dá totiž pěstovat v obou podobách a na mnoho různých způsobů. Typicky se na českých zahradách setkáte s keři, které společně tvoří živý plot, ale oblíbená je i sloupová bobkovišeň nebo bobkovišeň zakrslá. Některé kultivary se ale pěstují jako středně velké stromy a jiné zase v nádobách.

Borka bobkovišně lékařské je tmavohnědá nebo černá, přičemž kmen mívá průměr kolem 60 centimetrů. Listy jsou kožovité, lysé a lesklé, mají světle či tmavě zelenou barvu a dorůstají zhruba do délky 10 až 25 centimetrů. Na vrcholu bývají tupě špičaté a celokrajné (někdy s drobnými zoubky) a na bázi čepele nebo na řapíku mají několik žlázek. Když je rozemnete, ucítíte vůni drcených mandlí.

Zatímco na jaře bobkovišeň vykvétá, počátkem léta se pak objevují také poupata. Typicky přitom mívá bobkovišeň květy uspořádané do vztyčených hroznů, které obsahují zhruba 30 až 40 samostatných drobných kvítků. Ty mají pět krémově bílých okvětních lístků a sladce voní. Kromě toho má později bobkovišeň plody, což jsou kulovité až vejcovité lesklé peckovice černé barvy.

Odrůdy bobkovišně lékařské

Nabídka kultivarů bobkovišně lékařské je opravdu bohatá, přičemž každá varieta má své specifické vlastnosti, kterými se liší od ostatních odrůd. Rozdíl spočívá například v tom, jakou má konkrétní bobkovišeň velikost (někdy dosahuje bobkovišeň 150 cm, jindy je vysoká pouze 60 cm a v určitých případech dorůstá klidně až do výšky 15 metrů). K nejoblíbenějším kultivarům se pak řadí hlavně:

• bobkovišeň lékařská Novita (bobkovišeň Novita),
• bobkovišeň lékařská Otto Luyken (bobkovišeň Otto Luyken),
• bobkovišeň lékařská Elly (bobkovišeň Elly),
• bobkovišeň lékařská Etna (bobkovišeň Etna),
• bobkovišeň lékařská Kleopatra (bobkovišeň Kleopatra),
• bobkovišeň lékařská Caucasica (bobkovišeň Caucasica),
• bobkovišeň lékařská Rotundifolia,
• bobkovišeň lékařská Schipkaensis,
• bobkovišeň lékařská Mount Vernon,
• bobkovišeň lékařská Zabeliana.

Asi nejoblíbenější je dnes Novita bobkovišeň, která je známá pro svůj rychlý růst (během jediného roku se dokáže vytáhnout zhruba o 30 až 50 centimetrů). Postupem času tak vytvoří hustý vzpřímený keř, který dorůstá až do výšky 4 metrů a šířky 1 až 3 metrů. Jeho listy mají při rašení světle zelenou barvu, která se později mění na smaragdový odstín se světlejším žilkováním.

Oproti jiným odrůdám má Novita listy více rozevřené od větviček, takže se naplno ukáže jejich lesk a sytá barva. Její krémově bílé květy jsou díky příjemné vůni lákadlem pro včely a motýly, zatímco plody jsou oblíbenou potravou pro ptáky. Obecně se pak tato odrůda používá jako součást živých plotů, ale zaujme i jako solitéra.

Bobkovišeň portugalská

Dalším druhem je bobkovišeň portugalská, které se někdy říká také portugalský vavřín. Jde o stálezelený keř, jenž pochází z jihozápadní Evropy, konkrétně z Francie, Španělska a Portugalska. Dnes patří portugalská bobkovišeň k našim nejoblíbenějším neopadavým a otužilým listnatým dřevinám, která se řadí do stejné skupiny jako bobkovišeň lékařská, ale v některých vlastnostech se liší.

Podle řezu můžete bobkovišeň portugalskou pěstovat ve formě stromu i keře, který během let vytvoří krásný pravidelný tvar. Dorůstá zhruba do výšky 4 metrů a má silné větve, které se časem mírně sklánějí. Na těch pak rostou svěšené tmavě zelené listy s červenými okraji a řapíky. Díky tomu, že jsou menší než u ostatních bobkovišní, rostlina může ještě lépe odolávat mrazům.

Portugalský vavřín kvete během letních měsíců, a to o něco déle než bobkovišeň lékařská. Hrozny bílých květů se navíc netyčí vzpřímeně, ale bývají spíše svěšené podobně jako listy. Plody bobkovišně portugalské mají temně červenou barvu a pro člověka jsou nejedlé. Rostlina přitom miluje plné slunce, ale v chladnějších oblastech se vysazuje spíše do polostínu, aby jí slunce v mrazivých dnech nespálilo listy.

Jaké má bobkovišeň účinky?

Spousta pěstitelů se ptá, jaké má bobkovišeň lékařská účinky na lidský organismus a jak může ovlivnit bobkovišeň zdraví člověka, pokud s ní někdo přijde do užšího kontaktu. V tomto ohledu byste si ale na danou rostlinu měli dávat dobrý pozor. Ačkoliv v minulosti byla tato rostlina poměrně oblíbená v lidovém léčitelství, dnes je považována za jedovatou.

Přestože si daná rostlina vysloužila přídomek „lékařská“, ve skutečnosti byste se od ní raději měli držet dále. Její černé plody sice vybízejí člověka k tomu, aby je ochutnal, ale rozhodně se do toho nepouštějte. Semena a listy bobkovišně lékařské totiž obsahují kyanogenní glykosid isoamygdalin (prunolaurin), který se v lidském zažívacím traktu rozloží na jedovatý kyanovodík.

Obecně se uvádí, že je bobkovišeň jedovatá celá, a proto se tyto dřeviny příliš nevysazují v blízkosti jiných stromů a keřů, které plodí ovoce. Také se nedoporučuje bobkovišeň sázet v okolí dětských parků, hřišť, škol, školek nebo jiných míst, kde se pohybují děti, které by mohly plody této rostliny pozřít, a to klidně i ve větším množství, což vede k intoxikaci.

Pokud jde o to, jaké má bobkovišeň nežádoucí účinky, pokud dojde k otravě, objevit se může především nevolnost, bolest břicha, nepříjemné křeče, zvracení a motání hlavy. Kromě toho je pacient neklidný, stěžuje si na ztížené dýchání, bolesti hlavy a někdy také na škrábání v krku nebo zarudnutí v obličeji. Může pak upadnout do bezvědomí a v nejhorším případě umírá.

Dříve se nicméně bobkovišeň v lidovém léčitelství používala poměrně často. Připravoval se z ní léčivý roztok, jenž obsahuje modřeťovou kyselinu. S jeho pomocí lidé léčili třeba podrážděnou míchu a smysly, ale již tenkrát bylo jasné, že ve větších dávkách byl nebezpečný a mohl způsobit pacientovu smrt. Proto se využití roztoku kontrolovalo a většinou se nepoužíval samostatně.

Jaké má bobkovišeň využití?

V českých zahradách má pěstování bobkovišní poměrně dlouhou tradici. Do Evropy se tato rostlina dostala z tureckého Trabzonu přes Cařihrad, a to konkrétně roku 1546. Postupně se pak začala šířit po celém evropském kontinentě, kde ji lidé nejčastěji pěstovali v zámeckých nebo klášterních parcích a zahradách. Kromě toho se ale používaly samozřejmě i jako dekorace v různých aranžmá.

Dnes se bobkovišně řadí mezi nejoblíbenější okrasné keře či stromy, jelikož je můžete pěstovat v podobě solitérů, ve větších keřových skupinách nebo v nádobách. Díky své nenáročnosti se dá mrazuvzdorná bobkovišeň pěstovat na různých stanovištích a měl by to zvládnout dokonce i začátečník. Pro svou odolnost se navíc skvěle hodí také jako základ pro dekorativní živý plot.

Bobkovišně se vzhledem ke svým ozdobným, lesklým listům používají také pro zakrytí mnohých nevzhledných zákoutí a starších zídek. Plní tedy především estetickou funkci, přičemž pěstitelé oceňují také bohatá hroznovitá květenství a temně černé plody. Často se pak kombinují s rododendrony či cesmínami, ale můžete společně vysadit i různé odrůdy bobkovišně.

Kromě okrasné funkce má ovšem bobkovišeň i další využití. Dřevo těchto stromů a keřů obsahuje hodně vody, kvůli čemuž se při řezání lepí na čepel a při sušení se zase štěpí. Pokud je ovšem čerstvě nařezané, má krémově bílou barvu, voní po mandlích a sušením získává oranžovohnědý odstín. Dá se použít například k výrobě misek.

V minulosti se prostřednictvím fermentace a destilace s vodní párou získávala z této rostliny také bobkotřešňová voda, která si pak našla využití hlavně v kosmetickém průmyslu nebo třeba v homeopatii. Také fungovala jako sedativum, přičemž dnes lidé uvažují o jejím podpůrném využití při léčbě rakoviny. Prozatím ovšem neexistuje dostatek důkazů o jejím příznivém vlivu na lidské zdraví.