NEJČASTĚJŠÍ DRUHY MÁTY, které u nás rostou?

Díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví patří mezi oblíbené léčivky, ale jsou známé také pro své nezaměnitelné, příjemně osvěžující aroma. Na mysli máme samozřejmě oblíbené typy máty, které si našly své využití hlavně v potravinářství nebo v kosmetickém průmyslu. Prozradíme, jaké má máta druhy, jak vypadají a kde se s nimi můžete setkat.

Jak poznat mátu?

Rostlinný rod s názvem máta (latinsky Mentha) zahrnuje vytrvalé aromatické byliny, které se vyznačují chlupatými čtyřhrannými lodyhami a klasnatým květenstvím. Podobně jako šalvěj, mateřídouška, rýmovník, srdečník, popenec či meduňka lékařská se řadí do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), která je součástí řádu hluchavkotvarých (Lamiales).

Jednotlivé druhy máty vyrůstají z podzemních či nadzemních plazivých oddenků, které mají chlupaté výběžky, a obvykle dosahují do výšky 0,2 až 1,2 metru. Lodyhy bývají buď lysé, nebo častěji porostlé chloupky, jsou převážně rozvětvené a vyrůstají z nich chlupaté listy, které mohou být přisedlé nebo mají krátké řapíky. Jejich kopinaté až vejčité čepele jsou pak většinou po obvodu jemně zubaté.

V buňkách mátových listů i lodyh (hlavně na koncích žláznatých chloupků nebo v drobných papilách) se nachází esenciální oleje, jako je například mentol, což daným rostlinám dodává specifické aroma. Jsou také důvodem, proč člověk po rozemnutí listů mezi prsty ucítí silnou vůni, která je oblíbená třeba v kosmetickém či potravinářském průmyslu.

Dalším typickým znakem jsou klasnatá květenství, která se skládají z drobných přisedlých nebo stopkatých květů. Nejčastěji se objevují v horní části lodyhy v paždí listů, kde vytvářejí oddálené nebo hlávkovitě nakupené lichopřesleny. Co se týče zbarvení, oboupohlavné květy bývají obvykle fialové či růžové, ale vzácně mohou mít i bílý odstín. Plodem jsou pak tmavé tvrdky, které obsahují semena.

Kde roste máta?

S jednotlivými zástupci rodu máta se v současné době můžete setkat prakticky po celém světě. Tyto byliny jsou totiž hojně rozšířené na evropském i asijském území, ale rostou také na severozápadě Afriky, daří se jim v Severní i Jižní Americe a dokonce se vyskytují také v Austrálii a na Novém Zélandu. Výjimku tvoří pouze tropické oblasti. 

Množení máty

Ve volné přírodě se máta rozmnožuje především nepohlavně (vegetativně), přičemž na některých stanovištích může vytvářet polykormony, což jsou růstové formy s několika oddělenými nadzemními částmi, které ovšem reálně vyrůstají z jediného podzemního systému. Kromě toho se pak máta může množit také pohlavně, prostřednictvím semen.

Pokud jde o pěstování máty ve velkém (například v zahradnických podnicích), zde k rozmnožování dochází pouze vegetativním způsobem, a to konkrétně podzemními oddenky a jejich výběžky, nadzemními šlahouny nebo řízkováním. Množení ze semen se nepoužívá z toho důvodu, že v důsledku hybridizace není možné zaručit, že nové rostliny budou mít požadované vlastnosti.

Různé druhy máty

Vzhledem k nápadné morfologické proměnlivosti jednotlivých druhů se odborníci obvykle nejsou schopní dohodnout, jak rod máta vnitřně rozčlenit. V současné době ale většinou rozeznávají zhruba 20-30 samostatných druhů, které se liší svým vzhledem a některými vlastnostmi. Kromě toho se ale jednotlivé druhy často kříží, a díky tomu existuje i široká škála hybridů.

Ze zahraničních druhů je známá například Mentha australis, Mentha canadensis, Mentha grandiflora, Mentha laxiflora nebo Mentha japonica. Tyto rostliny nicméně na našem území volně nerostou a objevují se pouze ojediněle jako druhy pěstované v menších či větších zahradách. V české přírodě se dnes můžete setkat pouze se šesti zástupci rodu máta, ale také s řadou hybridů.

Druhy máty v ČR:

  • máta rolní (Mentha arvensis),
  • máta vodní (Mentha aquatica),
  • máta vonná (Mentha suaveolens),
  • máta klasnatá (Mentha spicata),
  • máta dlouholistá (Mentha longifolia),
  • polej obecná (Pulegium vulgare).

Hybridy:

  • máta peprná (Mentha piperita),
  • máta jemná (Mentha x gracilis),
  • máta hebká (Mentha x niliaca),
  • máta huňatá (Mentha x rotundifolia),
  • máta křovištní (Mentha x dumetorum),
  • máta přeslenitá (Mentha x verticillata),
  • máta dalmatská (Mentha x dalmatica).

Máta peprná

Pravděpodobně nejznámějším druhem je samozřejmě máta peprná, což je přirozený hybrid máty vodní a máty klasnaté. Díky typické vůni a dalším vlastnostem se jí mezi lidmi přezdívá také pepřová máta, větrová bylina nebo třeba peprmint. Zároveň je oblíbená pro své blahodárné účinky na lidské zdraví, díky kterým si našla své místo v lidovém léčitelství.

Máta peprná dosahuje zhruba do výšky 50-80 centimetrů, její listy mají kopinatou až vejčitou čepel a květy uspořádané v lichopřeslenech bývají růžové či světle fialové. Kvete obvykle od července do září, přičemž její čerstvé listy můžete trhat během celého léta a nať se stříhá těsně před rozkvětem. Narazit přitom můžete na celou řadu zajímavých kultivarů, jako je například:

  • citronová máta,
  • máta pomerančová,
  • máta mandarinková,
  • máta grepová,
  • máta čokoládová,
  • máta bergamotová,
  • máta švýcarská.
TOP:   Jak se liší ČERSTVÉ, STOLNÍ a TRADIČNÍ MÁSLO? Víme, jaké je nejlepší!

Pokud jde o léčivé účinky máty peprné, mezi lidmi je tato bylina známá hlavně pro svůj pozitivní vliv na trávení. Může tedy pomoci při problémech s nadýmáním, bolestmi žaludku, nevolností, zvracením nebo kolikou. Používá se ale také u pacientů trpících syndromem dráždivého tračníku, pomáhá při nachlazení, zmírňuje rýmu, kašel, bolest v krku a bolest hlavy a působí dobře proti nespavosti, astmatu, zápachu z úst nebo podráždění pokožky.

Máta rolní

Jedná se o vytrvalou plevelnou bylinu, která se hojně vyskytuje v Evropě, ale její výskyt zasahuje až po západní Sibiř a Střední Asii. Kromě toho byla navíc zavlečena také do Severní Ameriky a setkat se s ní dnes můžete i na území východní Asie. Jelikož se pak anglicky tomuto druhu říká wild mint, někdy můžete narazit na označení divoká máta.

V České republice se máta rolní objevuje prakticky po celém území, tedy od nížin až do podhůří. Obývá hlavně vlhká či zamokřená stanoviště s hlubokou, kyprou, hlinitou půdou, která je mírně kyselá až alkalická. Nejčastěji se s ní můžete setkat na polích, na pastvinách, na zahradách, v okolí polních a lesních cest nebo třeba na vypuštěných dnech rybníků, kde vytváří souvislé porosty.

Lodyha máty rolní, která bývá zhruba 20 až 50 cm vysoká, vyrůstá z podzemního oddenku s tenkými výběžky. Je čtyřhranná, může být fialově naběhlá a pokrývá ji porost jemných chloupků. Z ní pak vyrůstají křižmostojné, krátce řapíkaté listy, které mají vejčitý, kopinatý nebo elipsovitý tvar. Souměrné květy fialové, modrofialové nebo řídčeji bílé barvy jsou sestavené do hustých, kulatých lichopřeslenů, přičemž rostliny kvetou od července do září.

Nať obsahuje velké množství silic (například na mentol je ještě bohatší než máta peprná), ale jejich nevhodné složení vedlo k zařazení máty rolní do řízeného pěstování. Rostlina si našla hlavně průmyslové využití, ale má své místo i v lidovém léčitelství, kde funguje jako lék na nadýmání, žaludeční nevolnost nebo koliky trávicího traktu.

Máta vodní

Jak již samotný název byliny napovídá, máta vodní vyrůstá především na vlhkých místech. Původně byl tento druh rozšířený převážně v Evropě, v západní a jihozápadní části Asie a v severní Africe, ale později byl zavlečen také do Ameriky a do Austrálie. U nás obývá hlavně teplé oblasti středních, východních a severozápadních Čech a dále pak jižní a střední Moravu.

Nejčastěji se s mátou vodní můžete setkat na vlhkých stanovištích kolem řek, rybníků, potoků a jezer, v rákosinách, v zamokřených křovinách nebo na mokrých loukách. Někdy se jí ovšem daří i na suchých místech okolo polí a cest. Podobně jako máta rolní se navíc často kříží s jinými druhy, takže můžete narazit i na řadu hybridů.

Charakteristickým znakem máty vodní je přímá či vystoupavá lodyha, která je bohatě rozvětvená a dorůstá do výšky 45 až 130 centimetrů. Vstřícné listy mívají dlouhé řapíky, jejich čepele mají pilovitý okraj, jsou porostlé krátkými chloupky a na jejich rubové straně je patrná vystouplá žilnatina. Droboučké narůžovělé či světle fialové květy se v lichopřeslenech objevují na konci lodyhy, kde vytvářejí kulovitá květenství.

Co se týče morfologických znaků, jedná se o velmi proměnlivý druh. V jeho silici se nachází větší množství mentolu než u máty peprné, ale výrazné aroma připomíná spíše bahno, takže se máta vodní průmyslově nevyužívá. V lidovém léčitelství se ovšem doporučuje pro přípravu odvaru, jenž podporuje produkci žluče, zmírňuje křeče, zlepšuje zažívání a pomáhá v boji proti průjmu.

Máta vonná

Pro své výrazné aroma je známá také máta vonná, která se používá převážně v kuchyni. Hodí se třeba k dochucení potravin, ale i pro přípravu léčivých čajů. Ty jsou oblíbené díky antiseptickým účinkům, přičemž údajně podporují trávení a zároveň pomáhají snížit horečky. Aroma máty vonné navíc odpuzuje myši a potkany a tato rostlina mimo jiné na zahradě může plnit i okrasnou funkci.

Kromě severních oblastí roste máta vonná po celé Evropě, v západní Asii nebo v severozápadní Africe. Dále pak byla zavlečena také do Severní a Jižní Ameriky, do Austrálie, na Nový Zéland nebo do Číny. Najdete ji především na otevřených, vlhkých místech, kde je půda bohatá na živiny. Jde hlavně o louky, příkopy kolem cest, obdělávaná pole, břehy, skládky nebo železniční náspy.

Z podzemního oddenku máty vonné, který má chlupaté výběžky, vyrůstá přímá, latnatě členěná lodyha, a to zhruba do výšky 30 až 50 centimetrů. Vstřícné listy jsou buď přisedlé, nebo mají krátký řapík, po obvodu bývají pilovité až vroubkované a na jejich spodní straně jsou chlupy dvakrát delší než na straně vrchní.

TOP:   Jak se liší ČERSTVÉ, STOLNÍ a TRADIČNÍ MÁSLO? Víme, jaké je nejlepší!

Květenstvím je úzký, hustý či řídce válcovitý lichoklas, který se skládá z bílých květů s lehce růžovým či fialovým nádechem. V závislosti na tom, o kterou varietu se jedná, pak může mít máta vonná různé aroma. Díky tomu se pak vyčleňuje třeba máta jablečná (Mentha suaveolens „Pomo“), odrůda vonící po citronu nebo třeba zázvorová máta.

Máta klasnatá

V mírném podnebném pásu se hojně vyskytuje také máta klasnatá, která se na mnoho míst dostala lidským přičiněním. Zatímco do některých zemí byla přivezena jako okrasná bylina, jinde ji začali využívat pro její aromatické listy, což vedlo k tomu, že druh postupně unikal do volné přírody, kde se efektivně rozšířil. Momentálně roste hlavně na naplaveninách kolem vodních toků, na březích rybníků, močálů a jezer nebo na zvlhlých polích, loukách a zahradách.

Jedná se o vytrvalou rostlinu s přímou či vystoupavou lodyhu, která se v horní části větví a dorůstá až do výšky 110 centimetrů. Přestože bývá někdy zdánlivě lysá, porůstají ji husté chlupy. Listy jsou přisedlé nebo mají krátké řapíky a mohou být eliptické, vejčité, kopinaté nebo podlouhlé. Po obvodu bývají řídce pilovité a jejich horní strana je hustě porostlá chlupy.

Drobné květy s chlupatými stopkami vytvářejí řídké, na bázi přetrhané lichoklasy, přičemž korunní lístky mívají světle růžovou nebo růžovofialovou barvu. Nať obsahuje poměrně velké množství silic, ale jejich celkové složení není vhodné pro průmyslové využití (téměř neobsahují mentol). Listy máty klasnaté se nicméně používají k přípravě čajů nebo léčivých odvarů i jako přísada do koupelí.

Máta dlouholistá

Jako ozdobná rostlina se často pěstuje máta dlouholistá, která je oblíbená pro své zajímavé klasy plné drobných kvítků, přestože neobsahuje velké množství éterických olejů. Kromě nejsevernějších oblastí pak volně roste téměř po celé Evropě, na východě zasahuje až po Himaláje a objevuje se i v jižní a východní Africe. Dále pak byla máta dlouholistá zavlečena také do Severní Ameriky.

Pokud jde o oblíbená stanoviště, tato rostlina je vlhkomilná a často se vyskytuje v okolí vodních toků. Najdete ji hlavně na zamokřených loukách, na březích potoků, v blízkosti vyvěrajících pramenů nebo na záplavové půdě. Dorůstá přitom až do výšky 100 centimetrů a její lodyha bývá ve spodní části lysá, zatímco v horní polovině se větví a porůstají ji krátké šedé chlupy.

Listy této máty jsou přisedlé nebo mají krátké řapíky, jejich po obvodu pilovitě zubaté čepele mají kopinatý nebo obkopinatý tvar a na konci jsou špičaté. Svrchní strana je světle zelená nebo šedozelená s řídkými chloupky, zatímco spodní strana bývá hustě porostlá bělavými či našedlými chlupy. Květy mají kratičké stopky, jsou světle fialové až narůžovělé a seskupují se do hustých lichoklasů.

Sledujte novinky webu RadimeJAK.cz na Googlu a Seznamu!

Co je máta?

Máta (latinsky Mentha) je rostlinný rod, který zahrnuje řadu vytrvalých aromatických bylin s chlupatými čtyřhrannými lodyhami a klasnatým květenstvím. Dosahují zhruba do výšky 0,2 až 1,2 metru, vyrůstají z plazivých oddenků a v buňkách jejich listů i lodyh se nacházejí esenciální oleje, což jim dodává výrazné aroma. Květy tvořící lichopřesleny pak bývají fialové, růžové nebo bílé.

Kde máta roste?

Máta je v současné době rozšířená prakticky po celém světě. Na velké množství druhů můžete narazit na evropském či asijském území, ale hojně se vyskytují i na severozápadě Afriky nebo třeba v Severní a Jižní Americe. Kromě toho ovšem některé máty rostou také v Austrálii nebo na Novém Zélandu, přičemž jedinou výjimkou jsou tropické oblasti, kde se těmto rostlinám příliš nedaří.

Jaké druhy máty existují?

Odborníci momentálně vyčleňují asi 20 až 30 samostatných druhů máty, ale i širokou škálu hybridů. V české přírodě se můžete setkat pouze se šesti druhy, kam patří máta rolní, máta vodní, máta vonná, máta klasnatá, máta dlouholistá a polej obecná. Roste zde ale i mnoho hybridů, jako je máta peprná, máta hebká nebo máta přeslenitá.

Jak vypadá máta peprná?

Asi nejznámějším zástupcem rodu máta je máta peprná (Mentha piperita), které se přezdívá také pepřová máta nebo peprmint. Dorůstá do výšky 50 až 80 centimetrů, její listy jsou kopinaté nebo vejčité a květy mívají růžovou nebo světle fialovou barvu. Kvete od července do září a je oblíbená pro blahodárné účinky na lidský organismus.